Silnice budoucnosti nebudou vznikat podle počtu aut. Studie OECD mění pohled na plánování dopravy

V minulých letech byla dopravní infrastruktura plánována především podle jednoduchého principu. Odborníci odhadli budoucí počet obyvatel, intenzitu dopravy nebo růst ekonomiky a podle těchto prognóz navrhovali nové silnice, železnice nebo kapacity veřejné dopravy. Podle nové studie Mezinárodního dopravního fóra OECD (ITF) se však tento přístup začíná dostávat na své limity. Rychlé technologické změny, digitalizace, klimatické cíle, nové formy mobility i proměny pracovního trhu totiž způsobují, že budoucnost je stále méně předvídatelná.

Odborníci proto doporučují přechod k takzvanému „vision-led transport planning“, tedy plánování dopravy založenému na dlouhodobé vizi budoucí společnosti. Namísto otázky, kolik automobilů bude jezdit po městě v roce 2040, se města a státy nejprve ptají, jak chtějí vypadat za patnáct nebo dvacet let. Teprve následně hledají dopravní řešení, která jim pomohou tohoto cíle dosáhnout.

Od předpovídání k vytváření budoucnosti

„Podle autorů studie vychází tradiční plánování z předpokladu, že současné trendy budou pokračovat i v budoucnu. Nový přístup naopak počítá s tím, že města mohou svůj vývoj aktivně ovlivňovat. Doprava se tak nestává pouze reakcí na poptávku, ale nástrojem, který pomáhá formovat podobu měst, ekonomiky i kvality života. Pokud si například město stanoví jako prioritu vyšší kvalitu veřejného prostoru, nižší emise nebo lepší dostupnost služeb, měla by tomu odpovídat i dopravní infrastruktura. Nejde pouze o budování nových komunikací, ale také o podporu veřejné dopravy, pěší mobility, cyklodopravy nebo sdílených dopravních služeb,“ říká Michal Holoubek, produktový manažer společnosti VARS.

Data jsou důležitá, sama o sobě ale nestačí

Významnou roli v novém přístupu hrají data. Moderní dopravní systémy dnes generují obrovské množství informací o pohybu vozidel, vytíženosti komunikací, využívání veřejné dopravy nebo chování cestujících. Studie však upozorňuje, že samotné shromažďování dat nestačí. Klíčové je jejich propojení s dlouhodobými cíli města nebo regionu.

Právě proto se stále více využívají pokročilé analytické nástroje, modelování scénářů nebo simulace různých variant budoucího vývoje. Namísto jediné prognózy vzniká několik možných scénářů, se kterými mohou plánovači pracovat. Díky tomu jsou města lépe připravena na technologické změny, ekonomické výkyvy nebo nové potřeby obyvatel.

Chytrá mobilita není jen o technologiích

Pojem smart mobility bývá často spojován s autonomními vozidly, umělou inteligencí nebo digitálními platformami. Zpráva OECD však upozorňuje, že skutečně chytrá mobilita začíná mnohem dříve – u samotného rozhodování o tom, jaké cíle má doprava plnit. Technologie jsou pouze prostředkem, nikoliv cílem.

„Stejně důležitá jako nové technologie je podle autorů spolupráce mezi samosprávami, státní správou, dopravci, developery i veřejností. Úspěšné projekty vznikají tam, kde se podaří vytvořit společnou představu budoucnosti a získat pro ni dlouhodobou podporu. Studie proto zdůrazňuje význam participace obyvatel i průběžného vyhodnocování výsledků,“ říká Michal Holoubek, produktový manažer společnosti VARS.

Města budou stále více propojena s územním plánováním

Jedním z hlavních trendů je také silnější propojení dopravy s urbanismem. Autoři upozorňují, že rozhodnutí o výstavbě nových čtvrtí, kancelářských center nebo průmyslových zón mají přímý dopad na dopravní zatížení. Proto se stále více využívají modely, které současně hodnotí rozvoj území i dopravní infrastruktury.

Cílem není pouze zajistit plynulejší dopravu, ale vytvářet města, ve kterých lidé potřebují cestovat méně, mají služby blíže a mohou si vybírat mezi více způsoby dopravy. Právě zde se podle OECD spojuje koncept chytrých měst s konceptem chytré mobility.

Největší výzvou bude nejistota

Zpráva zároveň připomíná, že plánovat dopravu na desetiletí dopředu je stále složitější. Nikdo dnes nedokáže s jistotou předpovědět, jak rychle se rozšíří autonomní vozidla, jaké dopady bude mít umělá inteligence na mobilitu nebo jak se změní pracovní návyky obyvatel. Právě proto OECD doporučuje opustit snahu o co nejpřesnější prognózy a místo toho budovat systémy, které budou dostatečně flexibilní pro různé varianty budoucnosti.

„Z pohledu smart mobility tak nemusí být nejdůležitější konkrétní technologie, ale schopnost měst a států pracovat s nejistotou, daty a dlouhodobou vizí. Budoucnost dopravy podle OECD nebude řízena pouze tím, co předpoví analytické modely, ale především tím, jakou podobu měst a společnosti si dnes zvolíme. V českých podmínkách bude zdaleka největší výzvou shodnout se na dlouhodobé vizi, která se nebude měnit po každých volbách,“ uzavírá Michal Holoubek z VARS.