Čína netouží obchodovat, chce jen prodávat. A Evropa by měla reagovat - Víkendář

Podle amerického ekonoma Noaha Smithe by Evropa měla přijmout opatření, která by ji chránila před snahou Číny neobchodovat, ale „prodávat na dluh“. Tato země totiž uplatňuje plošnou průmyslovou politiku zaměřenou „na všechno“, včetně inovací (viz včerejší Víkendář). Výsledkem jsou velké výrobní kapacity, které ovlivňují celou světovou ekonomiku.

Například čínský export solárních panelů zaznamenal podle ekonoma od začátku konfliktu v Íránu prudký nárůst. „Pro čínské společnosti to ale nebude velká radost, protože domácí poptávka po jejich produktech klesá. Domácí energetické sítě jsou jimi přetížené a nabídka panelů je nadměrná kvůli řadě let investic do nových výrobních kapacit. Většina společností hospodaří od roku 2024 se ztrátou kvůli brutálním cenovým válkám a množí se bankroty.“

Smith k tomu dodává, že tento vývoj se netýká jen málo diferencovaných produktů a komodit. „Opěvovaný čínský automobilový průmysl, který byl vybudován během velmi krátké doby, aby předběhl všechny ostatní země v oblasti elektromobilů, je uvězněn v podobné intenzivní cenové válce.“ Snahy o její zklidnění podle ekonoma selhávají, protože „společnost BYD a její konkurenti dávají větší a větší slevy ve snaze vyhnout se ztrátám na největším automobilovém trhu na světě.“

Dochází tedy k tomu, že technologická vyspělost Číny roste, její společnosti získávají podíl na globálním trhu a země získává kontrolu nad klíčovými strategickými oblastmi. „Čínští zaměstnanci, střadatelé, investoři a podnikatelé si však nemohou užívat plodů průmyslové dominance své země.“ Evropské obchodní bariéry by podle Smithe mohly Čínu potenciálně vyvést z této „toxické politiky“. Jestliže země uvidí, že nemůže Západ „násilně deindustrializovat dotováním neomezeného exportu, její kalkulace nákladů a přínosů se mohou změnit.“

Smith vše uzavírá s následujícím: „Evropa by se měla postavit záplavě čínského dovozu nejen kvůli vlastní bezpečnosti, ale také kvůli běžným Číňanům. Naštěstí existují náznaky, že evropští lídři už mají čínské hry dost a připravují se na skutečné činy. Doufejme, že se toto nově nabyté odhodlání neztratí v bludišti evropské byrokracie a setrvačnosti jako mnoho jiných hodnotných iniciativ.“

Zdroj: Noah Smith, Substact