Centrální banky se posouvaly k merkantilismu, zvyšovaly proto nákupy cenných papírů

Známý ekonom Barry Eichengreen zaměřující se zejména na světovou ekonomiku spolu se svými kolegy na VoxEU píše, že devizové rezervy během času výrazně změnily svou strukturu. Tento posun je přitom odrazem „merkantilistických motivů.“ Co tím ekonomové míní?

Dosavadní studie se podle Eichengreena zabývaly zejména výší rezerv, jejich měnovým složením a tím, zda jsou drženy z preventivních důvodů, nebo v rámci snah o omezení apreciace měnového kurzu. K tomu ekonom na základě své analýzy dodává, že v rezervách nastal „globální posun k cenným papírům v cizích měnách“. Ten začal koncem 90. let 20. století a cenné papíry nyní tvoří v průměru téměř dvě třetiny celkových devizových rezerv oproti jedné třetině před čtvrt stoletím.

Popsaný posun byl časově soustředěn do desetiletí mezi krizí rozvíjejících se trhů na konci 90. let a globální krizí v roce 2008. Probíhal souběžně s nárůstem celkové držby devizových rezerv po celém světě. Tento trend přitom „není tažen jen malou skupinou zemí, i rozlišení mezi ekonomikami s vysokými a středními příjmy ukazuje podobný vývoj.“ K tomu Eichengeen dodává: „Není divu, že centrální banky drží ve svých portfoliích různá aktiva, jelikož rezervy mají z různých důvodů, například k financování intervencí na devizovém trhu. Za tímto účelem správci rezerv centrálních bank preferují aktiva, která se snadno kupují a prodávají a jejichž hodnota je předvídatelná.“

Cenné papíry podle ekonoma sice obecně nabízí vyšší výnosy, ale ty jsou méně předvídatelné než u některých alternativ. Evidentním vysvětlením popsaného posunu ve složení rezerv směrem k cenným papírům je tedy podle ekonomů „dodatečná akumulace rezerv po asijské finanční krizi v letech 1997 až 1998. Důležitou otázkou ale je, zda centrální banky tyto rezervy akumulovaly z preventivních nebo merkantilistických důvodů.“ Ve druhém případě by je drží ve snaze zabránit posilování směnných kurzů. A data podle ekonomů skutečně ukazují, že „podíl cenných papírů v rezervách vzrostl, když celkové rezervy překročily potřeby likvidity… Tyto výsledky jsou v souladu s teorií, že nárůst držby deviz v desetiletí po asijské finanční krizi odrážel merkantilistické motivy.“

Eichengreen před časem poukazoval na další významné změny v mezinárodním systému devizových rezerv. Zejména zdůraznil následující: „Směr některých změn z posledních let je překvapivý. Platí to pro pokračující diverzifikaci od rezerv v amerických dolarech směrem k netradičním rezervním měnám. Stejně tak je překvapivý vývoj nákupů zlata centrálními bankami jdoucí ruku v ruce s prudkým nárůstem cen tohoto aktiva. To dohromady vedlo k tomu, že se zlato stalo druhým nejdůležitějším aktivem v globálních rezervních portfoliích a předběhlo euro. Docházelo také k „repatriaci významné části těchto zlatých rezerv, což sice zvýšilo jejich bezpečnost, ale snížilo jejich finanční přínosy.“ A v neposlední řadě ekonom poukázal na „zastavení internacionalizace čínského renminbi.“

Zdroj: VoxEU