České zdravotnictví naráží na finanční limity. Bez prevence a větší osobní odpovědnosti bude systém stále dražší

„V českém zdravotnictví dlouhodobě rostou náklady rychleji než výběr pojistného. Tento trend, i vzhledem k demografickému vývoji, bude pokračovat, spíše se ještě zrychlovat. Krátkodobě to jistě lze kompenzovat navýšením platby za státního pojištěnce, tedy “dosypáváním” prostředků ze státního rozpočtu, ale je otázka, jak dlouho je toto řešení udržitelné. A hlavně, pracovat na systémových a postupných změnách, dokud je ještě k tomu prostor, je lepší, než muset činit bolestivá “krizová” opatření, když už nám nic jiného nezbývá,” František Vlček, vrchní ředitel pro strategii a inovace v AKESO Holdingu.

Právě proto se stále častěji mluví o tom, že současný model bude beze změn jen těžko dlouhodobě udržitelný. Debatu nyní otevřel také ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který navrhuje, aby zdravotní pojišťovny finančně motivovaly lidi k pravidelným preventivním prohlídkám. Pacienti by za absolvování prevence mohli získat bonusy v řádu tisíců korun. „Zvažujeme, že by to nebyla fixní částka, ale nějaké rozmezí. Mohl by to být nástroj konkurence mezi pojišťovnami,“ uvedl Vojtěch v debatě Seznam Zprávy.

Logika je jednoduchá: prevence stojí výrazně méně než léčba zanedbaných onemocnění. Například pozdní diagnostika civilizačních chorob, onkologických onemocnění nebo komplikací spojených s obezitou znamená pro systém výrazně vyšší náklady. Podle sociologa Daniela Prokopa zkušenosti ze zahraničí ukazují, že finanční odměny mohou mít efekt, ale jen za určitých podmínek. „Zahraniční studie ukazují, že to může fungovat, není to ale zaručeně zázračné řešení,“ upozorňuje. Klíčem je podle něj jednoduchost.

Češi chodí k lékaři výrazně častěji než Švýcaři

Na strukturální problém upozorňuje také Adam Janek z OCP. Podle něj čeští pacienti často nevnímají skutečné náklady péče, protože systém je pro ně téměř bezplatný.

„Český pacient v průměru ročně navštíví lékaře osmkrát, zatímco ve Švýcarsku třikrát až čtyřikrát. To jasně ukazuje, jak se lidé chovají ve chvíli, kdy mají pocit, že zdravotní péče je zdarma,“ říká Janek.

Podle něj úplná absence spoluúčasti dlouhodobě zvyšuje tlak na veřejné finance. Současně ale upozorňuje, že jakékoliv změny musí zachovat dostupnost péče i pro nízkopříjmové skupiny. „Spoluúčast musí být regulační, nikoliv vylučovací. Pokud by lidé přestali chodit k lékaři kvůli ceně, systém by ve výsledku zaplatil ještě více,“ doplnil Janek.

Češi žijí v luxusu, ten považují za samozřejmost

Adam Janek z Očního centra Praha upozorňuje, že čeští pacienti často nevnímají, jak mimořádně štědrý zdravotnický systém ve skutečnosti mají.

„Český pacient má extrémní luxus v šíři hrazené péče a v tom, jak kvalitní české zdravotnictví je,“ říká Janek. Podle něj je zároveň vidět rostoucí trend ochoty připlatit si za nadstandardní služby. „Pacient je dnes ochotný zaplatit za komfort, organizaci péče, modernější technologie nebo rychlejší termín. Nechce ale platit za chaos.“

Právě zde podle odborníků vzniká prostor pro větší zapojení komerčního připojištění nebo jasně definovaných nadstandardních služeb. Jde však o téma, které je v Česku stále politicky citlivé.

Švýcarská zkušenost: vyšší odpovědnost, ale i vyšší tlak na peněženku

Zajímavé srovnání přinesla během podcastu na platformě Focuson.cztaké moderátorka Petra Savino, která dlouhodobě žije ve Švýcarsku. Tam pacienti platí měsíční zdravotní pojištění sami a zároveň nesou výrazně vyšší spoluúčast na péči.

„Ve Švýcarsku si lidé více hlídají prevenci, protože vědí, kolik zdravotní péče skutečně stojí. Na druhou stranu představuje tento systém mnohem větší finanční zátěž pro jednotlivce, natož pro rodiny,“ popsala Savino. Zároveň dodává, že český systém má jednu zásadní konkurenční výhodu: „Do Česka jezdím kvůli tomu, že mám jistotu kontinuální péče. Vím, kdo mě léčí. Ve Švýcarsku často začínáte od nuly.“

Beze změn budou náklady dál růst

Ekonomická realita je podle expertů jasná: zdravotnictví bude v příštích letech jednou z největších rozpočtových výzev státu. Stárnutí populace, dražší moderní léčba i vyšší očekávání pacientů budou výdaje dál navyšovat. Bez většího důrazu na prevenci, efektivnější práci pojišťoven a větší osobní odpovědnosti pacientů bude tlak na veřejné finance stále růst. Otázkou už není, zda se systém změní. Skutečnou otázkou je, kdo za rostoucí náklady nakonec zaplatí.