DigiCare4CE: Digitální péče o seniory jako společná výzva střední Evropy

9. 6. 2026

Jedním z nich je projekt DigiCare4CE, který se zaměřuje na digitalizaci péče o seniory a podporu inovací v oblasti sociálních služeb. Reaguje tak na rostoucí potřebu modernizace systémů dlouhodobé péče v souvislosti se stárnutím populace a nedostatkem kvalifikovaného personálu. Projekt je realizován v rámci programu Interreg CENTRAL EUROPE 2021–2027 v období od března 2023 do února 2026. Projekt propojuje deset partnerů ze sedmi zemí střední Evropy – výzkumné instituce, poskytovatele sociálních služeb, profesní organizace i odborníky z praxe. Za Českou republiku se zapojil Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze a Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR.

O praktických zkušenostech z české části projektu hovoří doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc., která se na projektu podílí za Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze. „Největším přínosem projektu je validace širšího spektra technologií a aplikací, které mohou usnadnit a zefektivnit jak zdravotní, tak sociální péči, zejména v prostředí zařízení dlouhodobé péče,“ říká. Zároveň dodává, že řada pilotovaných řešení může být stejně dobře využita také v domácí péči.

Mezinárodní spolupráce přináší širší pohled

DigiCare4CE není pouze technologickým projektem. Jeho důležitou součástí je také sdílení zkušeností mezi zeměmi, porovnávání systémů péče a hledání řešení, která mohou fungovat v různých podmínkách. Za důležité považuje doc. Lhotská také „analýzu a porovnání systémů péče v zemích všech partnerů projektu, rozdílnosti či podobnosti legislativních rámců, akceptace technologických řešení jednotlivými kategoriemi uživatelů a možností integrace nových řešení do stávajících systémů a procesů“. Právě tento mezinárodní rozměr umožňuje, aby projekt nepřinášel izolovaná řešení, ale praktické zkušenosti využitelné napříč střední Evropou.

Výstupy projektu zahrnují nejen konkrétní technologická řešení, ale také metodickou podporu pro jejich zavádění. Mezi hlavní výsledky patří například:

• nástroje pro posouzení úrovně digitalizace organizací,
• online průvodce implementací digitálních technologií,
• přehledy osvědčených postupů a případových studií,
• inovační plány podporující systematické zavádění digitalizace do praxe.

Český pilot: senzorový systém, petbot a kognitivní hry

Klíčovou součástí projektu je testování digitálních nástrojů v reálném prostředí prostřednictvím pilotních akcí. Ty se zaměřují jak na zavádění technologických inovací do péče o klienty, tak na digitalizaci administrativních a zdravotnických procesů. V České republice probíhalo pilotní ověřování ve spolupráci s Českým institutem informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC) a partnery z praxe v Gerontologickém centru v Praze. Testována byla tři řešení: senzorový systém pro sledování pohybu a zvýšení bezpečnosti klientů, interaktivní robotický společník „petbot“ a kognitivní hry (digitální nástroje podporující kognitivní funkce a duševní aktivitu).

Docentka Lhotská zdůrazňuje, že důležité je, že nešlo o hotové komerční produkty, ale o řešení navržená a vyvíjená přímo realizačním týmem. Největší pozornost klientů si získaly kognitivní hry, které jsou jednoduché a uživatelsky přívětivé. Pro personál byl nejzajímavější senzorový systém, který demonstroval situace, ve kterých může efektivně a rychle upozornit na nežádoucí či nebezpečné události, jako například pád, opuštění budovy či náhlé zhoršení zdravotního stavu.

Klíčová je důvěra uživatelů

Projekt ukázal, že zavádění technologií do sociálních služeb není jen otázkou technického řešení. Velmi důležitá je komunikace s lidmi, kteří budou technologie používat. „Nejnáročnější je téměř vždy vhodně předem vysvětlit, co pozitivního mohou technologie přinést, že není nutné se jich obávat a že při jejich selhání bude k dispozici technická pomoc,“ shrnuje.

První reakce zaměstnanců i klientů bývá podle ní často podobná: zvědavost spojená s obavami „Prvotní reakcí většinou bývá určitý mix zvědavosti a obav: Co to je? Jak to funguje? Jak mi to může pomoci? Zvládnu to?“ Pozitivní je, že obavy se v posledních letech postupně snižují. Lidé jsou zvyklí na chytré telefony, hodinky nebo aplikace sledující pohyb a zdravotní stav. Přesto zůstává zásadní, aby technologie byly jednoduché, intuitivní a spolehlivé. Za klíčové považuje zapojení budoucích uživatelů už během vývoje a testování: „Nám se osvědčilo zainteresovat budoucí uživatele na procesu návrhu a pracovat s nimi i během vývoje a testování. Jejich zpětná vazba je naprosto neocenitelná právě pro následné přijetí a používání produktu.“

Technologie mají uvolnit ruce pro přímou péči

Jedním z hlavních cílů projektu bylo ukázat, že digitalizace může pracovníkům v sociálních službách skutečně pomoci. Ne tím, že by nahrazovala lidský kontakt, ale tím, že převezme část rutinních nebo dohledových činností. „Všechna navržená řešení si kladla za cíl přenést rutinní práce na technologie a navýšit tak čas věnovaný přímému kontaktu s klienty,“ říká realizátorka projektu.

Díky pilotním akcím se tak testoval například automatický přenos pacientských dat do informačního systému bez nutnosti ručního přepisování nebo detekce pádu z postele. Další řešení zaměřená na senzorové systémy ulehčí dohledové činnosti, zejména během noci, kdy může být riziko pádu či opuštění budovy daleko vyšší než během dne. Zároveň ale doc. Lhotská upozorňuje, že samotné nasazení technologie nestačí: „Vlastnímu nasazení musí předcházet kvalitní analýza procesů, pomocí níž můžeme identifikovat ty činnosti, které se dají automatizovat bez nutnosti složitých změn v procesech a organizaci.“

Potenciál pro širší využití v Česku

Po skončení projektu chtějí vývojáři z týmu doc. Lhotské (CIIRC) dále rozvíjet zejména kognitivní hry a senzorový systém. Právě o tato řešení byl během workshopů a prezentací největší zájem. Dle vyjádření týmu mají kognitivní hry výhodu v jednoduchosti – lze je využívat na telefonu, tabletu, počítači nebo ve spojení s kartami vybavenými NFC technologií. Senzorové systémy jsou naopak náročnější na instalaci, protože je nutné je přizpůsobit konkrétní budově, bytu nebo požadovaným funkcím.

Velký potenciál vidí tým doc. Lhotské dále zejména v monitorovacích senzorech. Na rozdíl od tísňových tlačítek mohou senzory fungovat automaticky i v situaci, kdy senior nemá tlačítko u sebe nebo není schopen pomoc přivolat: „S ohledem na stárnoucí populaci a nedostatek pracovních sil v sociálních službách se dá předpokládat, že se bude zvyšovat zájem o monitorovací senzorové systémy. V současnosti často využívaná a zmiňovaná tísňová tlačítka sice mohou posloužit pro přivolání pomoci, ale za předpokladu, že ho klient má u sebe a není v bezvědomí. Často se však některé nebezpečné situace, zejména pády, stávají v domácnosti, kdy klient má tlačítko odložené někde na stole a ne u sebe. Senzorový systém, který sleduje aktivitu či neaktivitu jedince v prostoru, je nezávislý a může tak informaci o detekované situaci odeslat automaticky. Podobné situace mohou nastávat i v zařízeních pro seniory, takže personál se díky senzorům může o problému dozvědět rychleji a tedy i rychleji zasáhnout.“

Digitalizace jako společná cesta

DigiCare4CE ukazuje, že digitální transformace péče o seniory není pouze otázkou technologií. Je to společný proces, který vyžaduje spolupráci výzkumníků, poskytovatelů sociálních služeb, profesních organizací, vývojářů i samotných uživatelů. Projekt zároveň potvrzuje, že inovace mají smysl tehdy, pokud vycházejí z reálných potřeb praxe. Dobře zvolená technologie může zvýšit bezpečí seniorů, usnadnit práci personálu, podpořit aktivizaci klientů a vytvořit více prostoru pro osobní kontakt. Cílem tedy není nahradit člověka technologií. Cílem je využít technologie tak, aby lidé v sociálních službách měli více času na to nejdůležitější – péči, podporu a důstojný vztah s klientem.