Nizozemské aerolinky vyvíjejí nová paliva pro letadla, chtějí snížit závislost na dovozu

Rostoucí ceny leteckého paliva a nejistota dodávek z oblasti Perského zálivu nutí evropské aerolinky hledat nové cesty, jak zajistit provoz i do budoucna. Příkladem jsou nizozemské KLM, které kromě krátkodobých opatření, jako jsou příplatky k letenkám nebo omezování letů, investují do vlastní výroby udržitelného leteckého paliva. Tento trend přitom nevytváří příležitosti jen pro velké energetické hráče, ale i pro menší evropské dodavatele.

Foto: AI

Letecký sektor se v posledních měsících potýká s prudkým zdražením kerosinu, způsobeným geopolitickým napětím a omezenou dostupností ropy. Aerolinky reagují kombinací finančních i provozních opatření. Paralelně však také urychlují přechod k takzvanému SAF (Sustainable Aviation Fuel), tedy udržitelnému leteckému palivu vyráběnému například z použitých olejů, tuků nebo biologického odpadu.

Aerolinky KLM například staví výrobní závod v nizozemském Delfzijlu, který má od roku 2028 dodávat desítky tisíc tun biopaliva ročně. Evropská unie navíc postupně zvyšuje povinný podíl těchto paliv v letectví – do roku 2050 má tvořit až 70 procent spotřeby.

Spousta možností pro firmy, kde se zapojit

Pro české firmy se nabízí hned několik konkrétních oblastí:

• Výstavba nových rafinérií a závodů na výrobu SAF vyžaduje rozsáhlé technologické celky: od tlakových nádob přes potrubní systémy až po automatizaci výroby. České strojírenské firmy mají v tomto segmentu silnou tradici a mohou se zapojit jako subdodavatelé evropských projektů.
• Výroba biokerosinu stojí na zpracování odpadních surovin. Český chemický průmysl, včetně rafinérských kapacit, by mohl rozvíjet vlastní produkci SAF nebo alespoň mezistupňů výroby. To by snížilo závislost na dovozu a posílilo domácí energetickou bezpečnost.
• Velkou výzvou je dostupnost vstupních materiálů, jako jsou použité oleje nebo biologický odpad. České firmy zaměřené na odpadové hospodářství mohou rozvíjet systémy sběru a dodávek těchto surovin do evropských rafinérií.
• Budoucnost leteckých paliv směřuje i k takzvanému syntetickému kerosinu (e-SAF), k jehož výrobě je zapotřebí vodík, elektřina a CO2. To otevírá prostor pro české energetické firmy v oblasti výroby zeleného vodíku, rozvoje obnovitelných zdrojů či dodávek komponent pro elektrolyzéry.
• Univerzity a startupy mohou hrát důležitou roli při vývoji nových technologií pro efektivnější výrobu paliv nebo lepší využití surovin. Evropské fondy i soukromé investice v této oblasti rychle rostou.

Potřeba budovat výrobu uvnitř Evropy

Jedním z klíčových témat je snaha EU snížit závislost na dovozu paliv i surovin. Dosud se část produkce SAF opírá o materiály dovážené například z Asie. To se ale může změnit – právě geopolitická situace ukazuje potřebu budovat výrobu uvnitř Evropy. Zatím rozvoj tohoto odvětví naráží na několik překážek (vysoké investiční náklady, nedostatek infrastruktury či omezená dostupnost surovin) a bez aktivní role vlád a evropských institucí nebude přechod dostatečně rychlý.

Transformace letectví je teprve na začátku, ale tempo změn se zrychluje. Pro české firmy nejde jen o reakci na vývoj v letectví, ale o širší strategickou volbu. Zapojení do nově vznikajícího ekosystému udržitelných paliv může pomoct diverzifikovat průmysl, posílit energetickou bezpečnost a zároveň otevřít cestu k exportně orientovaným projektům s vysokou přidanou hodnotou. České firmy mají šanci nejen stát se dodavatelem jednotlivých komponent, ale i aktivním hráčem v evropské transformaci letecké dopravy.

Arthur Polzer, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Haagu