Jak zamezit opakování inflace sedmdesátých let - Víkendář

Ekonom John H. Cochrane se na stránkách The Grumpy Economist zamýšlí nad tím, zda ekonomika směřuje ke stagflaci a recesi. Existují zde totiž určité paralely se 70. léty: Inflace prudce stoupá a pak klesá, ale ne dostatečně, ceny ropy leží vysoko. K tomu však Cochrane dodává: Ve skutečnosti se ceny energií stanou příčinou recese pouze tehdy, pokud špatná politika zhoršuje jejich dopady.

Ekonom tvrdí, že situaci v sedmdesátých letech zhoršovala řada opatření včetně „cenové regulace, úvěrové regulace, daně z neobvykle vysokých zisků, regulace exportů, rychlostního limitu na 88 km/h, kukuřičného etanolu a pomalé reakce Federálního rezervního systému.“ K tomu dodává, že „tohle už se nemusí opakovat.“. K tomu jsou podle experta nyní lepší některé základní makroekonomické ukazatele.

„USA v 70. letech dovážely velké množství ropy. Dnes jsou jejím čistým exportérem díky frakování a zrušení mnoha omezení na straně těžby a zpracování ropy… Spojené státy také nyní spotřebují mnohem méně ropy na generování každého dolaru příjmu. Jsou spíše ekonomikou služeb. Na mezinárodním trhu existuje mnohem více producentů ropy než v 70. letech. I když nemohou těžbu zvýšit okamžitě, při trvale vyšších cenách k tomu dojít může.“

„Futures trhy s ropou nabízejí obecný pohled na to, kam by se věci mohly pohnout… Ukazují na léto s vysokými cenami a vyřešení situace na podzim,“ tvrdí ekonom. Vlády budou přitom podle něj tíhnout k ne právě optimální reakci na současné dění. „Evropská unie zvažuje dotace, cenové stropy, daně z ropných zisků a další kroky. Ach ta Evropa: Zdaňte energii, pošlete průmysl produkující emise uhlíku do Číny, zakažte domácí těžbu a frakování, zničte jadernou energii, to vše ve jménu klimatu. Když ceny porostou, zaveďte dotace a kontroly. Naštěstí si mnoho Evropanů nyní uvědomuje, jak nákladná byla jejich energetická politika.“

Vzhledem k cenám benzinu budou podle ekonoma USA čelit „podobným pokušením“. Vyšší ceny benzinu ale nemusí nutně znamenat inflaci. Vlády ji vyvolají, pokud budou „rozdávat peníze, aby lidé mohli platit vyšší ceny.“ Další kroky, jako daň z neočekávaných zisků, zase tlumí motivaci investovat do nových kapacit. Základní ekonomický princip by přitom měl být následující: „Nezkreslujte ceny a jejich signály, politika působí přesně opačně.“ K tomu Cochrane dodává: „Vysoké ceny energií ekonomiku skutečně zpomalují. Toto zpomalení se však změní v recesi pouze tehdy, když se něco pokazí ve finanční oblasti. Důsledky prudkého nárůstu cen energií tak do značné míry závisí na tom, jak zareagují centrální banky.“

Fed bude podle ekonoma v pokušení reagovat na útlum nabídky stimulací poptávky. Bude v inklinovat k ignorování inflace způsobené ropným šokem. Stejně jako přehlížel inflaci v éře covidu, až dokud nedosáhla 8 %. Stejně jako v roce 1979 však lidé mohou změnit svá inflační očekávání a Fed by pak musel rázně reagovat, tak jako v roce 1980.
Co by tedy měla vláda dělat s rostoucími cenami energií? Podle ekonoma nic. Přesněji řečeno, měla by „uhnout z cesty, zmírnit různá omezení a nechat trh, aby fungoval a posílal energii k nejdůležitějším účelům, zatímco ostatní by povzbuzoval k úsporám, nahrazování jinými zdroji a používání nových energií. K tomu by Fed měl udržovat inflaci pod kontrolou a nevyvolávat finanční problémy.“