Inflace v eurozóně zesílila, co na to ECB?

Podle předběžného odhadu se v květnu v eurozóně zvýšila cenová hladina o 0,1 % meziměsíčně. Meziroční inflace, i z důvodu vlivu srovnávací základny, zesílila na 3,2 %. Tržní očekávání byla o desetinku vyšší.



Zesilující inflace není dobrou zprávou pro ECB. Důležitý je nyní vývoj jádrové inflace, protože v případě přenosu inflačního šoku (především z cen energií včetně pohonných hmot) do domácí poptávkové inflace a inflačních očekávání by obecně pro centrální banky vznikal problém. Jádrová inflace, která je dobrým indikátorem domácí složky inflace se v květnu zvýšila o nepříznivých 0,3 procentního bodu na 2,5 %. Na druhou stranu ale oproti únoru (2,4 %) je jen mírně vyšší.



ECB zasedá za dva týdny a čeká se zvýšení sazeb o 25 bodů. To vnímáme částečně i jako signál trhům, který ECB může chtít vyslat. Druhým důvodem je úroveň sazeb. ECB má reálné záporné sazby a tedy měnovou politiku uvolněnou. Což je rozdíl například oproti ČNB, která má sazby nastavené na restriktivní úrovni.

Trh postupně v poslední době snížil očekávání na budoucí zvyšování sazeb ECB směrem dolů. Není to tak dávno, co čekal až 100 bodů. Aktuálně jsou to 2-3 zvýšení (takže zhruba kumulovaně nějakých 60-65 bodů).

Za nás je otázka, zdali toto ECB dodá. Německá ekonomika se vrátila ke stagnaci, ekonomika eurozóny zpomaluje, a navíc není jasné, jak bude vypadat letní sezóna ve Španělsku, Itálii a dalších zemích (drahá paliva apod.). A také by se příští rok měla inflace vrátit ke 2 % (trh jí čeká jen mírně nad touto hladinou). V takové situaci by silné zvyšování sazeb nedávalo smysl. Tržní očekávání tak stále vnímám jako předčasná, nicméně naplnit se mohou, pokud začne výrazně zesilovat jádrová inflace. Pokud by na tento scénář nakonec došlo, zvýšení sazeb by mohlo být dle nás spíše krátkodobé (cca kolem roku).

Jiří Polanský