Aktualizace ohledně dění na Blízkém východě: Ještě tam nejsme, ale blížíme se ke konci

„Nyní to jsou tři měsíce od začátku konfliktu s Íránem a my se pomalu posouváme směrem k dohodě. Nejnovější vývoj z posledních dní znovu potvrzuje dnes už dobře známý vzorec – momenty prudké eskalace nepříjemně kontrastují s pokračující diplomacií. To zůstává v souladu s naším základním scénářem chaotického řešení doprovázeného přetrvávajícím napětím,“ vysvětluje Max Stainton.

Max Stainton působí v týmu Global Macro & Strategic Asset Allocation Fidelity International jako stratég pro globální makroekonomii a dále popisuje situaci na Blízkém východě a následná očekávání.

Příměří pod tlakem – jednání však pokračují

Zprávy z víkendu o blížící se dohodě vystřídalo opětovné vzplanutí napětí poté, co Írán obvinil USA z porušení příměří. Americké útoky zaměřené na íránské vojenské cíle vyvolaly íránskou reakci proti vzdušným platformám, přičemž obě strany tvrdily, že jednaly v sebeobraně.

Navzdory této eskalaci jednání nezkolabovala. Diskuze nadále pokračují skrze neoficiálních kanály a nedávná jednání v Dauhá byla označena za konstruktivní a přinášející postupný pokrok.

Povzbudivé je, že se zdá, že existuje široká shoda na tom, jak by asi měly vypadat krátkodobé dohody:

• prodloužení příměří,
• postupné znovuotevření Hormuzského průlivu,
• vytvoření rámce pro zahájení jednání o jaderném programu.

Nedávný vývoj naznačuje určitý pokrok i v těchto bodech. Nejnovější vyjádření prezidenta Trumpa naznačují, že USA by mohly zmírňovat svůj postoj k íránskému obohacenému uranu – od požadavku na jeho úplné vydání k možnosti jeho převedení pod dohled MAAE nebo obdobného mezinárodního mechanismu.

Podobně se zmírňují i maximalistické požadavky obou stran ohledně kontroly nad Hormuzským průlivem. Íránské ministerstvo zahraničí nedávno uvedlo, že nebude zavádět tranzitní poplatky za proplutí průlivem. Současně se zdá, že i USA ustoupily a připouštějí, že pro dosažení dohody bude nutná společná správa průlivu Íránem a Ománem.

Extrémní rizika přetrvávají

Zároveň však přetrvávají i významná rizika. Nedávné útoky amerického námořnictva na malé čluny Revolučních gard ukazují, jak úzký je prostor pro chyby. Riziko, že náhodný nebo lokální incident vyvolá širší eskalaci konfliktu, zůstává reálné.

Napětí odráží i reakce trhů. Ceny ropy zůstávají citlivé na obě strany – rostou při obnovení útoků, ale následně klesají s nadějí na dohodu.

Tato dynamika přetahování pravděpodobně přetrvá. Dokud bude Hormuzský průliv fungovat jen částečně (objemy přepravy jsou stále přibližně o 90 % nižší než obvykle) a příměří bude pouze podmíněné, energetické trhy zůstanou volatilní a budou nadále započítávat geopolitická rizika spolu s pravděpodobností stabilizace.

Současné uvolňování zásob spolu s omezením poptávky a jejím narušením zatím dopady ropného šoku tlumí. Pokud by však blokáda průlivu pokračovala i po konci června, výrazně by vzrostla extrémní rizika, protože zásoby by klesaly směrem k minimálním provozním úrovním. V takovém scénáři by cena ropy mohla potenciálně vystoupat až k 200 USD za barel, aby došlo k výraznějšímu omezení poptávky.

Klíčovou roli při zvládání těchto rizik bude hrát Čína. Zároveň je důležité připomenout, že současná jednání směřují pouze k prodloužení příměří, nikoli k definitivní dohodě. Ani následný vývoj proto nebude znamenat jednoduchý návrat k situaci před konfliktem a pokles cen ropy na úrovně z minulého roku.

Náš základní scénář nadále počítá s chaotickým řešením a přetrvávajícími ekonomickými dopady, přičemž průměrná cena ropy by se po zbytek roku měla pohybovat okolo 90 USD za barel.