Odpovědi české vlády na časté otázky k přesunům agend. Nedojde k oslabení agend přecházejících z Úřadu vlády na ministerstva? Nehrozí ztráta kontinuity?

Publikováno 3. 6. 2026 8:51

Je naprosto pochopitelné, že jakákoli změna v tak citlivých oblastech vyvolává obavy, a to i přesto, že jejím výsledkem bude lepší a efektivnější fungování nejen Úřadu vlády, ale především i samotných politik. Ve veřejném prostoru se v souvislosti s přesunem lidskoprávních agend a agend péče o duševní zdraví a závislostí objevuje řada nepřesných a zavádějících informací, proto zveřejňujeme odpovědi na nejčastější otázky.

1. „Nedojde k oslabení agend přecházejících z Úřadu vlády na ministerstva?“

Naopak. Dojde k jejich posílení. Nově vznikající kanceláře vládních zmocněnců přímo pod předsedou vlády představují výrazné posílení institucionálního ukotvení těchto agend. Přinášejí větší politickou váhu, lepší přístup k rozhodování na nejvyšší úrovni a možnost účinněji koordinovat postup napříč státní správou. Tím se snižuje riziko roztříštěnosti a naopak se posiluje jednotný, srozumitelný směr.

Strategické směřování agend navíc zůstává na úrovni jednotlivých rad vlády, které jsou řízeny předsedou vlády, účastní se jich zástupci všech dotčených resortů i odborníci z terénu. Právě tento princip je jasnou zárukou, že k oslabení těchto agend nedojde.

Zároveň se tímto krokem neopouštějí osvědčené přístupy v oblastech, jako je politika závislostí nebo péče o duševní zdraví.

Tyto politiky zůstávají postaveny na odborných základech a budou dále rozvíjeny ve spolupráci s resorty, které mají potřebné zkušenosti i kapacity pro jejich praktické naplňování. Vše navíc dál zůstává zastřešeno národním koordinátorem, který zajišťuje nadresortní přesah agendy.

Nové uspořádání tak nepředstavuje oslabení, ale optimalizaci systému: silnější strategické vedení na úrovni vlády je propojeno s odbornou a realizační kapacitou jednotlivých resortů. Výsledkem by měla být lepší koordinace, větší stabilita, a především účinnější ochrana práv i zdraví lidí a zajištění sociálních standardů v každodenní praxi.

Převedení agend na ministerstva znamená, že budou opřeny o jejich dlouhodobé kapacity, rozpočty a institucionální zázemí. To je důležité právě pro kontinuitu – politiky se tak nestávají závislými na dočasných strukturách, ale jsou pevně začleněny do systému veřejné správy.

2. „Nehrozí ztráta kontinuity?“

Odborníci, kteří se agendám věnují dnes, zůstávají a pouze se přesouvají na jiná tabulková místa v rámci státní správy. Nedochází k „vynulování“ systému, ale k jeho přeuspořádání na základě pozitivních zkušeností s dřívějšími přesuny jiných agend. Postupy, metodiky i rozpracované projekty se převádějí společně s úředníky, takže nedojde ke ztrátě odborné paměti.

Platné strategie, akční plány i mezinárodní závazky zůstávají také v platnosti. Nové nastavení na nich staví a umožňuje jejich systematičtější naplňování, nikoli jejich nahrazení nebo oslabení.

Kanceláře vládních zmocněnců přímo při Úřadu vlády zajistí, že jednotlivé politiky budou mít jasné vedení, kontinuitu v čase a jednotný směr. Tím se právě předchází situacím, kdy by se priority měnily nekoordinovaně mezi resorty.

Spolu s jednotlivými agendami se zároveň přesouvají i finanční prostředky, takže finanční zajištění jejich činnosti nebude nijak ohroženo.

Nejde tedy o přerušení kontinuity, ale o její posílení. Nový model propojuje stabilní odborné zázemí resortů se silnějším strategickým řízením na úrovni vlády. Výsledkem má být předvídatelnější, dlouhodobější a účinnější politika, na kterou se mohou odborníci i veřejnost spolehnout.

3. „Neuškodí agendě ochrany lidských práv rozdělení mezi resorty?“

Jedná se o standardní, funkční, a zejména osvědčený model řízení složitých agend ve veřejné správě. Nejde o fragmentaci odpovědnosti, ale o její logické rozdělení podle kompetencí.

Strategie, koordinace a celkové směřování lidskoprávních agend zůstávají pevně ukotveny na centrální úrovni, tedy na úrovni rad vlády, kterým předsedá premiér a mezi jejichž členy jsou ministři dotčených resortů i odborná veřejnost. Rady zároveň sledují a vyhodnocují plnění zadaných úkolů. Tento prvek je navíc posílen prostřednictvím kanceláří zmocněnců, které fungují jako průřezový koordinační uzel a zabraňují roztříštěnosti.

Resorty naopak přebírají roli implementace. Pod jednotlivé resorty se přesouvá pouze výkonná část, která se na těchto ministerstvech i dlouhodobě řeší, čímž zároveň dojde k odstranění řady duplicitních činností.

Klíčové je, že nejde o paralelní, nekoordinované kroky, ale o provázaný systém: centrální řízení nastavuje směr a mantinely, zatímco resorty zajišťují praktický výkon agend. Tento model:

minimalizuje riziko duplicit a kompetenčních sporů,
zvyšuje odpovědnost za výsledky na úrovni jednotlivých opatření,
zároveň zachovává silnou nadresortní koordinaci,
snižuje riziko střetu zájmů.

4. „Zaniká nadresortní řízení?“

Právě naopak. Jedním z hlavních cílů změny je nadresortní řízení posílit. Nová kancelář zmocněnců bude fungovat jako integrační centrum, které propojí jednotlivá ministerstva, zajistí sdílení dat i odborné kapacity. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva bude nadále samostatným připomínkovým místem v rámci legislativního procesu a nově budou dále zřízena připomínková místa pro vládního zmocněnce pro romské záležitosti a ochranu menšin a pro politiku závislostí a ochranu duševního zdraví. Už z těchto opatření je zřejmé, že jakékoliv obavy ze ztráty nadresortnosti jsou liché. Zaměstnanci vykonávající tyto agendy budou i nadále zpracovávat odborné podklady a připomínky pro příslušné vládní zmocněnce. Před jejich uplatněním se budou primárně snažit o jejich vypořádání v rámci standardních procesů s příslušnými útvary ministerstva. V případech, kdy se nepodaří dosáhnout shody a rozpor přetrvá, bude připomínka předložena příslušnému vládnímu zmocněnci k jejímu případnému uplatnění.

5. „Úřad vlády ztrácí roli klíčového koordinátora?“

Role Úřadu vlády se nemění, ale vrací se ke své původní působnosti, tedy ke své servisní funkci vůči vládě a k poskytování jejího technicko-legislativního zabezpečení tak, jak je stanoveno kompetenčním zákonem. Rady vlády, jejich výbory a podvýbory zůstávají zachovány, přičemž v čele rad bude nadále stát předseda vlády. Výkonná část agend se přesouvá pod resorty, kde je již dlouhodobě řešena a kde jsou i nástroje pro její realizaci. To umožní, aby koordinace na centrální úrovni byla silnější a přehlednější.

6. „Hrozí fragmentace a ztráta efektivity?“

Změna povede k přesně opačnému efektu. Dojde k odstranění duplicit a zjednoduší se fungování celého systému. Dodnes se podobné aktivity řeší paralelně na více místech, což může vést k nejasnostem a zpožděním.

Přesun je navíc realizován po pozitivních zkušenostech z přesunu útvarů zabezpečujících činnost Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace, Rady vlády pro informační společnost a Rady vlády pro koordinaci boje s korupcí. Právě tam se jasně ukázalo, že tento model je funkční a efektivnější.

7. „Přijdou agendy o nezávislost?“

Nezávislost agend je zachována a v některých ohledech i posílena. Vládní zmocněnci a jejich kanceláře budou mít prostor pro samostatné odborné vyjádření v rámci legislativního procesu. Zároveň budou mít přímý přístup k předsedovi vlády, pod něhož budou v rámci organizační struktury Úřadu vlády přímo spadat, což jejich hlas zesiluje, nikoli oslabuje.

8. „Nedojde k zániku odborného zázemí?“

Odborné kapacity nezanikají, naopak se dále posilují a systematicky propojují. Nové uspořádání stojí na lidech, kteří se těmto agendám dlouhodobě věnují a kteří si přinášejí cenné zkušenosti i kontinuitu.

Zásadní přidanou hodnotou je, že se tyto agendy přesouvají do prostředí ministerstev, která disponují robustním odborným zázemím, včetně legislativy, analytických kapacit i praktického know-how v daných oblastech. Právě resorty mají potřebné nástroje, zkušenosti s implementací a přímou vazbu na praxi, tedy to, co je klíčové pro kvalitní a udržitelná řešení. Úřad vlády má nezastupitelnou roli v koordinaci a strategickém vedení, ale jeho kapacitní a exekutivní možnosti jsou z povahy věci omezené.

9. „Nebudou oslabeny vládní rady a participace?“

Vládní rady zůstávají zachovány na Úřadu vlády a nadále budou hrát klíčovou roli v zapojení odborné i občanské veřejnosti. Změna se týká především organizačního zajištění a výkonu agend, nikoli samotného principu participace. Dialog s občanskou společností tak zůstává nedílnou součástí procesu.

10. „Hrozí nesoulad s mezinárodními závazky?“

Ne. Nové nastavení naopak umožní lepší koordinaci napříč ministerstvy, což je pro plnění těchto závazků klíčové. Jasně definované role a odpovědnosti zvyšují schopnost státu reagovat jednotně a včas.

11. „Budou ohroženy legislativní procesy?“

Kontinuita legislativních prací je zachována. Změna se týká především institucionálního uspořádání, nikoli obsahu připravované legislativy. Odborné týmy i procesy zůstávají zachovány, takže příprava zákonů může plynule pokračovat.