Požadavky na rozhodování v případech nedobrovolné hospitalizace z preventivních důvodů

Ústavní soud, PV 9/2026

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) tímto nálezem zrušil napadená rozhodnutí obecných soudů týkající se nedobrovolné hospitalizace stěžovatele. Nedostála totiž vysokému standardu vyžadovanému pro prokázání naplnění zákonných podmínek nedobrovolné hospitalizace. Stěžovatel trpící schizofrenií byl nedobrovolně hospitalizován v psychiatrické nemocnici kvůli podezření na myokarditidu (zánětlivé onemocnění srdečního svalu), tato preventivní hospitalizace však nesplnila zákonnou podmínku bezprostřednosti ohrožení, které jednotlivec představuje pro sebe sama či své okolí. Obecné soudy tak nesplnily povinnost postupovat při soudním přezkumu nedobrovolné hospitalizace důkladně, ani povinnost vykládat možnosti omezení práva na osobní svobodu restriktivně. V důsledku toho napadenými rozhodnutími porušily ústavně zaručená základní práva stěžovatele na osobní svobodu a na soudní ochranu.

Právní věta:

Podmínku bezprostřednosti závažného ohrožení sebe nebo svého okolí, která představuje ve smyslu § 38 odst. 1 písm. b) zákona o zdravotních službách jednu z nezbytných podmínek pro nedobrovolnou hospitalizaci, je třeba v souladu s čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vykládat restriktivně, a to zvlášť v případech nedobrovolné hospitalizace z preventivních důvodů.

Ani v sedmidenní lhůtě k vydání soudního rozhodnutí o přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotnickém zařízení (čl. 8 odst. 6 Listiny, § 77 zákona o zvláštních řízeních soudních) nesmí obecný soud rezignovat na ústavní standardy řádného dokazování, ačkoliv zpravidla musí postačit, když rozhodující skutečnosti osvědčí.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 30/26 je dostupný zde (212 KB, PDF).