Němci se bojí chudoby ve stáří. Reforma privátních penzí se blíží

Více než polovina Němců přiznává strach z chudoby ve stáří, přesto zůstává většina populace v otázkách penzijního zabezpečení výrazně neinformovaná. Spolková vláda v Berlíně připravuje reformu systému soukromého spoření, která má nastartovat novou éru. To je výzva, kterou důvěrně zná a potřebuje i Česko.

Strach, který neopouští

Obavy ze stáří bez peněz nejsou podle různých výzkumů z minulých let v Německu novou záležitostí, a jak ukázala aktuální reprezentativní studie společnosti Valytics GmbH provedená výzkumnou agenturou Nordlight Research, nejsou ani na ústupu. Z 2 001 dotázaných ve věku 18 až 60 let, kteří rozhodují o financích své domácnosti, celých 51 % přiznalo strach z chudoby ve stáří, přičemž 25 % respondentů vyjádřilo velké obavy zcela otevřeně a dalších 26 % „do jisté míry". Pouze jeden z pěti dotázaných uvedl, že se chudoby ve stáří neobává.

Studie přitom odhaluje výrazné rozdíly v závislosti na pracovním statusu. Mezi zaměstnanými na plný úvazek se chudoby obává 47 %, u zaměstnanců na zkrácený úvazek je to 54 %. Nejhůře jsou na tom nezaměstnaní: obavy vyjádřilo 61 % z nich, přičemž téměř 40 % se cítí být vážně ohroženo. Jen 16 % nezaměstnaných respondentů strach ze stáří bez příjmů odmítá.

Tato čísla by sama o sobě nemusela překvapit, alarmující je ale jiná zjištěná skutečnost. Zatímco důchodové zabezpečení označuje za důležitý cíl spoření plných 80 % respondentů, dobře informovaných se cítí být pouze 42 % z nich. Pouhých 9 % pak sebe hodnotí jako „velmi dobře informované", a naopak 18 % účastníků průzkumu přiznává explicitně špatnou informovanost. Propast mezi obavami a znalostmi je znepokojivá.

Ženy a mladí: dvojí informační znevýhodnění

Studie odhaluje i výrazné nerovnosti uvnitř samotné společnosti. Zatímco 50 % mužů se považuje za dobře nebo velmi dobře informované v oblasti důchodového zabezpečení, u žen je to jen 34 %. Na druhém konci spektra: nedostatečnou nebo velmi špatnou informovanost pociťuje 14 % mužů a 23 % žen.

Nepřekvapivě nejhůře jsou na tom právě ti, kteří mají před sebou celý život spoření: ve věkové skupině 18 až 29 let vnímá svou informovanost jako dobrou nebo velmi dobrou pouze 39 % respondentů. Ve všech ostatních věkových skupinách je podíl mírně vyšší, pohybuje se ale jen v pásmu 41 až 43 %. Rozdíl není dramatický, hlubší problém leží jinde: obecná míra informovanosti o důchodovém spoření zůstává v celé populaci na alarmující nízké úrovni, a to bez ohledu na věk či pohlaví.

Riester dožívá, reforma čeká na startovní výstřel

V centru debaty stojí plánovaná reforma nynějšího státem dotovaného systému soukromého důchodového spoření, tzv. Riesteru, pojmenovaného po Walterovi Riesterovi, autorovi důchodové reformy z přelomu tisíciletí. Systém byl kdysi průlomem, dnes však trpí vysokými náklady, přísnou byrokracií, nízkými výnosy a rychle klesajícím zájmem veřejnosti. Jednoduše řečeno: v podmínkách stárnoucí společnosti a rostoucího podílu lidí v postproduktivním věku přestal plnit svou funkci.

Spolková vláda proto připravuje jeho nástupce, jednodušší, státem podporovaný spořicí účet více orientovaný na kapitálový trh, s vyšší transparentností a širším okruhem potenciálních účastníků. Reforma by měla nabýt účinnosti předběžně od roku 2027.

Podle průzkumu je však povědomí o chystaných změnách mezi obyvatelstvem zatím minimální: s vládními plány se detailně seznámilo pouhých 6 % oslovených. Současně ale studie zachycuje vysokou ochotu ke změně u těch, kteří dosavadní Riester smlouvy už mají. 40 % z nich vážně zvažuje přechod na nový systém dotací, dalších 40 % je nerozhodnutých. Pouze asi pětina chce stávající smlouvy zachovat beze změny.

„Pro finanční sektor jako celek důchodová reforma nabízí vysoký tržní potenciál,“ komentuje Hans Joachim Schütt, Managing Partner společnosti Valytics, a dodává: „Rozhodujícím faktorem je, jak srozumitelně jsou produkty komunikovány a jak náročné budou podmínky sjednání.“ Dr. Patrick Dahmen, bývalý člen představenstva Axa Versicherungen, připomíná výstup z výzkumu: „Mnoho spotřebitelů má pocit, že důchodové zabezpečení je důležité, ale nemají dostatek potřebných informací pro rozhodování.“ Digitální nabídky proto podle Dahmena musí kombinovat uživatelskou přívětivost a transparentnost s možností osobní podpory — a to v době, kdy se v Německu vede živá diskuse o standardech poradenství v oblasti penzijních produktů.

Německá lekce, které by si měla vzít k srdci i Praha

Přestože se průzkum týká Německa, jeho výsledky mají silný přesah i za hranice. Česká republika čelí prakticky identickému demografickému tlaku, stárnoucí populace, rostoucí podíl lidí v postproduktivním věku a nedostatečná schopnost státního průběžného systému zajistit přiměřený příjem ve stáří. A stejně jako německý Riester, i český třetí pilíř, systém doplňkového penzijního spoření, je opakovaně terčem kritiky: nízké výnosy, vysoká poplatková zátěž a neatraktivní produktová architektura. Ani státní podpora nepřitahuje mladé. Finanční gramotnost v oblasti spoření na stáří se rovněž musí zlepšit.

Výsledky německé studie tak působí jako varovné zrcadlo: vysoký zájem o téma penzijního zabezpečení a hluboký strach z chudoby ve stáří nejsou samy o sobě zárukou, že lidé budou skutečně spořit a dělat to chytře. K tomu je zapotřebí kombinace dostupných, srozumitelně komunikovaných produktů, dostatečná finanční edukace a systémové pobídek. V neposlední řadě i kvalitní finanční poradenství zaměřené na konkrétního jedince a jeho situaci. Ať už hovoříme o Berlínu, nebo o Praze, platí totéž: reformy na papíře nestačí. Klíčové je, zda se k nim přihlásí i samotní občané… a zda jim bude někdo ochoten vysvětlit proč.