Německo: Populace není příliš připravena na hybridní útoky

Rizika si uvědomují, ale nepřipravují se

Ať už jde o narušení IT na železnicích kvůli kybernetickým útokům, nebo výpadek proudu po sabotáži, drtivá většina Němců očekává vážné krize jako důsledky v souvislosti s digitálními útoky, sabotážemi a dezinformačními kampaněmi. Je ovšem pozoruhodné, že se na následky takových hybridních útoků téměř nikdo v Německu nepřipravuje. Pouze 2 % populace považují svou domácnost za velmi dobře připravenou na hybridní útoky a jejich důsledky, a dalších 13 % svou přípravu považuje za poměrně dobrou. Další více než čtvrtina domácností (27 %) se považuje za špatně připravené a více než polovina (55 %) říká, že nejsou vůbec připraveni. Nějaká opatření v tomto směru plánuje 26 % dotázaných, zatímco 29 % respondentů to v budoucnu nechce řešit.

Toto nízké odhodlání „něco s tím udělat“ přitom naráží na jiný výstup ze studie Bitkomu: 82 % oslovených považuje za pravděpodobné, že v Německu dojde k vážné krizi v důsledku hybridních útoků. Přibližně 2/3 (64 %) vidí rostoucí nebezpečí kvůli napětí mezi Ruskem a NATO a necelá polovina (49 %) dokonce očekává vojenskou konfrontaci mezi Ruskem a NATO v příštích pěti letech.

„Německo je už denně napadáno: v kyberprostoru, sabotážemi a dezinformačními kampaněmi. Německo musí posílit svou odolnost, a to zahrnuje zejména přípravu obyvatelstva na jakýkoli druh útoků a jejich důsledky,“ konstatoval k výzkumu prezident Bitkomu Ralf Wintergerst.

Čeho se lidé nejvíce obávají?

V současnosti 64 % lidí v Německu uvádí, že nejsou informováni o hrozbách z hybridních útoků, a 65 % si myslí, že populace jako celek by se měla lépe chránit před hybridními útoky a jejich důsledky. Lidé se zvláště obávají, že útoky poškodí nebo paralyzují dodávky energie (77 %), zatímco dalších 7 z 10 (69 %) se obává selhání bank a pojišťoven. Následují starosti o nemocnice a lékaře (60 %), zásobování vodou (58 %) a zásobování potravinami (54 %). O něco méně než polovina (47 %) se obává selhání v telekomunikacích a IT, 41 % ve veřejné správě a 35 % v dopravě a dopravě. Na opačném konci obav jsou likvidace odpadu (27 %) a média a kultura (22 %).

Většina z dotázaných se přece jen alespoň trochu chrání doma. Například 59 % používá na domácím počítači bezpečnostní software, jako je firewall proti kybernetickým útokům, 36 % vytvořilo digitální kopie důležitých dokumentů a 26 % vytvořilo analogové kopie důležitých digitálních souborů na papíře. 31 % má alternativní zdroje energie, jako jsou powerbanky nebo baterie. Ale mnoho lidí také provedlo velmi klasické přípravy: 41 % má baterky nebo svíčky, stejně jako mnozí mají zásoby nouzových zásob vody a potravin, 36 % má hotovostní rezervu a 29 % má nouzové zásoby léků. 16 % má alternativní způsoby komunikace, jako je bateriové rádio nebo rádia. Ale pětina respondentů (19 %) žádná konkrétní opatření nepřijala.

„Německo musí nejen lépe chránit svou kritickou infrastrukturu. Každý jednotlivec, ale také firmy a firmy, musí přijmout opatření. Nerozhodnost podkopává odolnost. V případě krize jsou první hodiny obzvlášť důležité,“ upozorňuje Wintergerst, a uvádí konkrétní inspiraci: „Jiné země, jako Finsko, nám ukazují, jak lze věci dělat lépe: s přesvědčivými, srozumitelnými informacemi pro obyvatelstvo a firmy. Stejně důležitý je proaktivní přístup ve společnosti, který pozorně vnímá nebezpečí a neváhá v případě potřeby konat.“

Psychologie populace versus aktivita pojišťoven

Výsledky německého průzkumu nejsou jen lokálním problémem – jsou zrcadlem, do něhož by se měla podívat celá střední Evropa včetně České republiky. Propast mezi vědomím rizika a ochotou jednat je totiž univerzální lidskou slabostí, nikoli německou specialitou. Průzkumy české populace dlouhodobě ukazují podobný vzorec: povědomí o kybernetických hrozbách a hybridním válčení roste, ale konkrétní připravenost domácností i firem zůstává nízká. Přitom nám hrozí v podstatě ta samá nebezpečí.

Pro pojišťovny z výzkumu přichází výzva i příležitost: Je-li selhání bank a pojišťoven při hybridním útoku obavou 69 % respondentů, jde o riziko, které by mělo být promítnuto do pojistných a zajistných řešení i plánů kontinuity. Segment kybernetického pojištění pro domácnosti a malé firmy zůstává přitom zatím v českém i středoevropském prostoru výrazně poddimenzovaný. Pojišťovny by mohly více participovat na jasné komunikaci rizik, osvětě, prevenci a nabídce krytí. Takový postup je věcí politické vůle a ochoty pojišťovacího sektoru přijmout širší náročnou roli, která přesahuje výběr pojistného a vyplácení škod u standardních druhů pojištění, a představuje v ideálním případě i dimenzi private public partnership (PPP).