P. Musil: Na konci téhle párty přijde tvrdá kocovina. Odskáčou to ti ekonomicky nejzranitelnější

forum24.cz, 14.05.2026 – celý rozhovor s Petrem Musilem, členem NRR, najdete na webu forum24.cz.

Není pravda, že by na současnou vládu byla nachystána nějaká past, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Petr Musil, člen Národní rozpočtové rady. Podle něj nejsou politici schopni sestavit státní rozpočet, a proto přicházejí s příběhem, že pravidla je nutné rozvolnit. Chtějí vyjmout výdaje na obranu a infrastrukturu z limitů, aby uvolněný prostor mohli zaplnit běžnými výdaji a nemuseli je nijak omezovat. Začneme se řítit někam, odkud nebude bezbolestného návratu, dodává ekonom Musil.

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) chce prosadit změny fiskálních pravidel, které mohou v příštích letech vést k vyšším schodkům a rychlejšímu zadlužování státu. Do výdajových limitů veřejných financí by vláda podle návrhu nově nepočítala například výstavbu dálnic, železnic, dostavby jaderných elektráren ani výdaje na obranu nad 2 % HDP. To by podle Národní rozpočtové rady mohlo přinést výdaje ve výši dalších 200 miliard.

Stojí za pozornost, že součástí návrhu Aleny Schillerové je i umožnit, aby změna rozpočtu takzvaných parlamentních kapitol (parlamentní proto, protože návrh jejich rozpočtu posuzuje a schvaluje rozpočtový výbor PSP, a to z důvodu, aby na tyto kapitoly měla co nejmenší vliv exekutiva – jedná se tedy o Senát, KPR, NKÚ, Ústavní soud, Ombudsman a NRR) mohla být prováděna ministerstvem financí. Tím oslabuje nezávislost uvedených institucí a oslabuje kontrolní roli parlamentu.

České veřejné finance jsou přitom už teď v ne zcela pozitivním stavu. Na cokoli mimo základní provoz si stát musí půjčovat, a tak vláda letos počítá se schodkem 310 miliard korun. Rostou a bobtnají především běžné výdaje na platy, důchody, sociální dávky, školství i zdravotnictví. Už sedmý rok v řadě ČR hospodaří se schodkem, přičemž postupné uzdravování veřejných financí za minulé vlády ukončila loni vláda nová.

Co přesně Alena Schillerová navrhuje změnit v rozpočtových pravidlech a proč tvrdí, že současné limity nejsou udržitelné?

Prodloužit výjimku z výdajových limitů na obranné výdaje nad 2 % HDP do roku 2036 (doposud je do 2033). Zavést novou výjimku z výdajových limitů na výdaje na infrastrukturní stavby

(silnice, dálnic, železnice, přehrady, vodní cesty), a to na období 2026 až 2036, navíc bez jakýchkoli limitů. Umožnit, aby když Sněmovna vrátí vládě v prvním čtení návrh státního rozpočtu k přepracování, aby se něj poté nevztahovaly výdajové limity.

Zavést možnost, aby vláda mohla bez schválení parlamentem navýšit rozpočtové výdaje až o 10 % v případě „zhoršené bezpečnostní situace“. Přitom ten pojem není nikde definován, je gumový, a lze tedy pod něj schovat prakticky cokoli. Jen pro představu, 10 % z výdajů státního rozpočtu je více než 240 miliard korun.

Že limity nejsou udržitelné, tvrdí proto, že bez další konsolidace není možné státní rozpočet dle stávajících pravidel sestavit. Prezentuje to tak, že kdyby pravidla neuvolnili, tak by fungování státu kleklo. To není pravda. Samozřejmě, že lze konsolidovat, například zvýšením daní, zpomalením růstu některých výdajů a podobně. Jenže to je nepopulární a těžko sdělitelné voličům, kterým jste předchozích několik měsíců a let říkali, jak je Česko spálená země a že vaše vláda bude ta, která nastolí ráj na Zemi.

A není pravda ani to, že na současnou vládu byla nachystána nějaká past. Už v rámci konsolidačního balíčku, který byl projednáván a schvalován v roce 2023, byla konsolidační dráha zakomponována do zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Rovněž ve Fiskálně-strukturálním plánu, na který se současná vládní většina odvolává, a který byl schválen na podzim roku 2024, byla konsolidační dráha zakomponována. Stejně tak my jako NRR jsme nejpozději od roku 2025 opakovaně v našich stanoviscích upozorňovali, že bude nutná další konsolidace, aby byl státní rozpočet na rok 2027 (a další roky) sestavitelný v rámci stávajících fiskálních pravidel. Pokud je tím vším dnes někdo překvapený, pak nejméně tři poslední roky vůbec nedával pozor, co se ve veřejných financích děje.

Je ekonomicky rozumné vyjmout výdaje na obranu nebo infrastrukturu z deficitních limitů, nebo je to jen způsob, jak skrýt vyšší zadlužení?

Bylo by to rozumné v situaci, kdy bychom měli veřejné finance vyrovnané a náhle si řekli „ok, pojďme teď udělat nějaký velký skok a masivně budovat infrastrukturu, energetické zdroje atd.“. Jenže v této situaci nejsme. Máme veřejné finance systematicky deficitní, a to tak, že už v rámci stávajících limitů politici nejsou schopni sestavit státní rozpočet. Proto přicházejí s příběhem, že pravidla je nutné rozvolnit, aby se mohlo tzv. investovat. Jenže skutečnost je taková, že chtějí vyjmout výdaje na obranu a infrastrukturu z limitů, aby uvolněný prostor mohli zaplnit běžnými výdaji a nemuseli je nijak omezovat. Máme řadu zemí, které dávají na obranu v pohodě přes 2 % HDP a mají veřejné finance v lepším stavu než my, například Dánsko, Švédsko, ale třeba i Portugalsko.

Jak moc jsou oprávněné obavy ekonomů , že by si stát mohl díky těmto výjimkám prakticky neomezeně zvyšovat deficit?

Jsou zcela oprávněné, protože když de facto vypneme fiskální pravidla, zabíjíme jakéhosi „kanárka v dole“, který nám říká „pozor, koncentrace jedovatých plynů nebezpečně roste“. Jediným omezením pak budou finanční trhy. To znamená, že nutně budou růst úrokové sazby ze státních dluhopisů, protože trhy nás začnou vnímat jako rizikové, ruku v ruce půjde zhoršení ratingu, poroste objem dluhové služby na úkor jiných výdajů a začneme se řítit někam, odkud nebude bezbolestného návratu. Zde je důležité upozornit, že výdaje na dluhovou službu jsou mandatorním výdajem číslo 1. Mají přednost před všemi jinými mandatorními výdaji, tedy i před výplatou důchodů.

Dělají podobné výjimky a vyjednávání s Evropskou komisí i jiné evropské státy?

Nejvíce odstrašujícím příkladem je Německo, které si uvolnilo svou dluhovou brzdu. Dělá to ze stejných důvodů jako nyní my a ze stejných důvodů je to špatný a nebezpečný krok. V případě Německa o to nebezpečnější, že Německo dosud platilo za rozpočtově zodpovědnou, respektive rozpočtově konzervativní zemi nejen v rámci Evropy, ale i světa. Pokud padne i tato jistota, obávám se, že budeme ztraceni.

Jaké by mohly být dlouhodobé dopady těchto návrhů na inflaci, daně a životní úroveň lidí v Česku?

Inflace půjde jednoznačně nahoru, pokud nebude adekvátně reagovat ČNB. Daně budou muset jít nahoru dříve či později, je to jen otázka času. Životní úroveň může jít nahoru, ale jen velmi krátkodobě, a to po dobu připravované rozpočtové nirvány. Jakmile ta skončí, nastane těžká kocovina, kterou odskáčou nejvíce ti ekonomicky nejzranitelnější. A to včetně důchodců, kteří se mohou nyní cítit stále bezpečně. Příklad Lotyšska z období těsně po finanční krizi z let 2008/2009 ukazuje, že ocitne-li se země na hranici státního bankrotu, škrtat se bude i v důchodech.