Když lidé žijí s dobrým počasím 20 let, hurikán je pro ně pak mnohem znepokojivější, než když jsou na bouře zvyklí - Víkendář

Lidé nevnímají růst cen a růst mezd zachovávající jejich reálné příjmy stejné jako pozitivum. Vyšší mzdy totiž vidí jako spravedlivou odměnu za jejich lepší práci, ale vyšší ceny jako nespravedlnost přicházející odněkud zvenčí. Na tom se shodli Paul Krugman a Jared Bernstein s tím, že jde o efekt, který nyní významně ovlivňuje sentiment americké společnosti. Co dalšího ekonomové v USA pozorují?

Bernstein si myslí, že mezi americkými voliči jsou tři skupiny. Jsou tu „Nikdy Trumpovi zastánci“, k tomu „Vždy Trumpovi zastánci“. Tedy ti, kteří by nikdy nevolili Trumpa, a dále ti, kteří mu dávají bezvýhradnou podporu. Pak existuje určitý střed, který si před volbami říkal: „Chci zpátky své staré ceny, chci zpátky své staré úrokové sazby, své hypotéční sazby. Tenhle chlápek říká, že mi je dá. A když byl naposledy prezidentem, ceny byly nižší i úrokové sazby byly nižší. Tak ho tam dáme zpátky. Takže hodili kostkami a vsadili na špatného koně.“

Krugman v této souvislosti připomněl „starou hlášku“ Johna Kennetha Galbraitha: „Když lidé říkají, že inflace klesla, říkají tím, že se věci zhoršují pomaleji.“ Krugman dodává, že „to není tak úplně pravda, ale na druhou stranu to něco říká.“ Bernstein poukázal zase na to, že podobný nesoulad mezi vývojem v ekonomice a pocity lidí na rozdíl od současnosti nenastal v době vysoké inflace na konci 70. a začátku 80. let. „Myslím, že jedním z důvodů je to, že jsme před současným šokem neměli 20 let vyšší inflaci. Inflace se držela pod cílem Fedu ve výši 2 % po řadu let, kdy jsme o ní prostě nemuseli přemýšlet… Když lidé žijí s dobrým počasím 20 let, hurikán je pro ně pak mnohem znepokojivější, než když jsou na bouře zvyklí.“

Bernstein pokračoval s tím, že „mnoho lidí má oprávněný pocit, že prostě nedostávají svůj spravedlivý kus koláče, který pomáhají péct. A proto musíme znovu propojit jejich životní úroveň s růstem celkové ekonomiky.“ Zároveň se domnívá, že „fiskální výhled je nejhorší za dobu jeho života“. Podle ekonoma ale některé fiskální programy nemusí tuto situaci zhoršit. Přesněji řečeno, horší situace by nastala, pokud by nebyly provedeny, protože by se to negativně projevilo na hospodářské aktivitě.

Krugman také hovořil s ekonomem Thomasem Sargentem, kde se zaměřili hlavně na konflikt s Íránem a s tím související politické dění v USA. V rozhovoru Krugman řekl, že Trump „nebyl schopen přijmout, že prohrál volby v roce 2020… Člověk, který nedokáže přiznat, že prohrál prezidentské volby s Joe Bidenem, nebude schopen přiznat, že prohrál válku s íránskými mulláhy.“

Sargent si myslí, že „republikáni ho nemohou donutit ke změně kurzu, protože nesmějí říct, že se nenachází uprostřed slavného triumfu.“ Krugman k tomu dodal, že probíhá „morální, intelektuální a emocionální kolaps republikánské strany a ten je v jistém smyslu větším příběhem než Trump. Je to člověk bizarní a nebezpečný, a to na celosvětové úrovni. Ale fakticky mu to umožňuje jeho strana.“ Ta nepřizná ani porážku s Íránem a má na starosti jiné věci. Například „ministerstvo zahraničí se chystá umístit Trumpovu fotografii na americké pasy. Existuje tak celý kult kolem člověka, který je objektivně možná nejhorším v historii amerických prezidentů.“