Srovnání cenotvorby čerpacích stanic: Promítají nyní zlevnění ropy do svých cen rychleji než roku 2022, kdy stropování cen pohonných hmot neprobíhalo?

Stropování cen pohonných hmot je v Česku v platnosti již takřka tři týdny, což umožňuje zhodnotit jeho dopad. V prvé řadě je třeba zopakovat, v čem tato regulace cen spočívá, neboť to mnohým stále uniká. Nejde o stropování celé ceny pohonné hmoty, ať benzinu, či nafty. Nejde tedy o zastropování sta procent ceny jako v Maďarsku nebo ve Francii. V Česku se stropuje maximálně 5 až 6 % ceny pohonné hmoty, zbytek, minimálně 94 až 95 %, dál podléhá tržnímu působení.

I tak jde o zásah do trhu, který může být problematický zejména pro menší benzinky, hlavně měl-li by trvat delší dobu, řádově měsíce. I tak však průměrná celorepubliková cena pohonných hmot zatím zůstává znatelně pod úrovní stropu, přesněji tedy maximální přípustné ceny, a to v rozsahu i vyšších desítek haléřů na litr. Nepotvrzuje se tedy to, před čím někteří varovali, že by administrativně stanovený strop sloužil jako referenční cena, k níž budou „ukotvovat“ svoji cenu jednotlivé čerpací stanice. Konkurenční boj dál probíhá.

Klíčovým důvodem je právě to, že zdaleka nedochází k zastropování celé ceny pohonné hmoty. Nastává jen zastropování přirážky k základní tržní ceně. A ta žádnému stropu nepodléhá. Tomu podléhá jen přirážka k ní, která je zatím stropována ve výši 2,50 Kč/l.

Základní tržní cena se na denní bázi vypočítává jako průměr ceny burzovní – z burzy v Rotterdamu – a cen velkoobchodních, tedy cen společností Čepro, Orlen a MOL. Mimochodem, ty jsou nejen velkoobchodníky, ale i provozovateli čerpacích stanic. Dohromady jich v Česku mají více než čtvrtinu. Jde vesměs o společnosti ve výhradním či rozhodujícím vlastnictví státu, ať už Česka (Čepro), Polska (Orlen), či Maďarska (MOL). Vskutku, stropování cen pohonných hmot je státním zásahem do trhu, ovšem zásahem pouze v rozsahu 5 až 6 %, navíc ovšem ještě do trhu, jenž je z více než čtvrtiny stejně ve státních rukou.

Stanovování maximální přípustné ceny – tedy ono stropování přirážky k průměrné tržní ceně – nutí čerpadláře promítat tržní pohyby na burze do cen na stojanech pump věrněji, rychleji a pružněji. I proto někteří naříkají. Vládní regulace je připravuje o možnost výrazněji si šponovat marži prostřednictvím navýšení právě přirážky k základní tržní ceně. Když nyní klesá cena ropy na světovém trhu, takže klesá cena nafty na burze v Rotterdamu, čerpadláři to kvůli vládnímu vzorečku musí promítnout do koncových cen hbitě, aniž by si přechodně tolik navýšili marži. Vláda je nutí následovat burzu věrněji, což omezuje jejich libovůli ve vlastní cenotvorbě.

Jak moc hbitěji nyní burzu následují? Vydejme se do listopadu 2022. Ve čtrnácti dnech, konkrétně ve dnech 3. až 17. listopadu, tehdy došlo na burze v Rotterdamu a k poklesu ceny velkoobchodní nafty o mimořádných více než 20 %, konkrétně o zhruba 5,50 Kč/l. Tuzemské benzinky ale v těch dvou týdnech do svých cen promítly pouze 45 % tohoto zlevnění, když cenu nafty snížily o přibližně 2,50 Kč/l. V jiných čtrnácti dnech, letos od 7. do 21. dubna (tedy v prvních dvou týdnech platnosti stropování v ČR), došlo na burze v Rotterdamu opět k mimořádnému poklesu o více než 20 %. Cena velkoobchodní nafty se v jeho rámci snížila o 7,20 Kč/l. Čerpadláři ovšem tentokrát redukovali cenu na stojanech pump v Česku hned o přibližně 8 Kč/l. Z toho ovšem snížení o zhruba 1,50 Kč/l odráží redukci spotřební daně o takřka dvě koruny na litr, k níž v daném období v případě nafty došlo (když k 1. červnu 2022 redukovala spotřební daň z nafty Fialova vláda, o 1,50 Kč/l, promítlo se to u čerpacích stanic zlevněním o 1,15 Kč/l, takže nynější redukce daně o 1,94 Kč/l by proporcionálně koncové ceny měla snižovat o zhruba 1,50 Kč/l). I tak však čerpadláři promítli do koncových cen zhruba 90 % redukce z burzy v Rotterdamu, protože po odečtení efektu snížení daně, 1,50 Kč/l, zůstává z osmikorunového snížení u pump stále 6,50 Kč/l. Což představuje 90 % z uvedené burzovní redukce 7,20 Kč/l.

Sečteno, podtrženo: zatímco v listopadu 2022 promítly ve dvou týdnech čerpací stanice v Česku do svých cen 45 % mimořádného burzovního zlevnění, letos v dubnu, během dvou týdnů promítly 90 % podobně mimořádného burzovního zlevnění. Dá se tedy bezpečně říci, že stropování cen, resp. stropování přirážky k průměrné tržní ceně, nutí čerpadláře promítat burzovní cenu dvakrát hbitěji, než kdyby stropování neprobíhalo (jako roku 2022). Natankování plné nádrže nafty tak řidiče v uplynulých dnech vyšlo běžně o zhruba 200 Kč levněji než nebýt stropování.

Takto viděno, ceny u čerpacích stanic nyní věrněji reflektují vývoj na burze, tedy vývoj základní tržní ceny. Stát jim akorát znemožňuje se od této tržní ceny výrazněji odchylovat. Zužuje jim koridor, v němž mohou svoji cenu v závislosti na vývoji ceny burzovní (z níž vycházejí i ceny velkoobchodní) stanovovat. Tržní element zůstává stále silně zastoupen. Ceny u čerpacích stanic jen v důsledku stropování věrněji odrážejí pohyb tržní ceny v Rotterdamu, čehož důsledkem se poněkud omezuje prostor pro tržní cenotvorbu jednotlivých pump. V podstatě lze dokonce říci, že jedna tržní cena – ta burzovní z Rotterdamu – promlouvá do finální ceny silněji, mírně na úkor jiné tržní ceny, a to té, kterou si jinak zcela volně, resp. čistě s ohledem na podmínky na trhu, stanovují samy benzinky.

Vlastně je to tak trochu jedna tržní cena místo jiné tržní ceny…

(Aktualizovaná podoba textu, jenž vyšel v MF Dnes 27. 4.)