Provoz v Hormuzu se jen tak rychle nenormalizuje. Může to trvat měsíce, varují analytici

Naděje na to, že křehké 14denní příměří mezi Spojenými státy a Íránem povede k plnému znovuotevření Hormuzského průlivu a zmírní tak globální krizi v dodávkách energií, zatím zůstávají nenaplněné. Podle expertů na námořní dopravu se navíc provoz v jednom z nejdůležitějších světových uzlů nevrátí k normálu ani v nejbližších týdnech.

Americký prezident Donald Trump v úterý uvedl, že pokračování příměří je podmíněno „okamžitým, úplným a bezpečným otevřením“ Hormuzského průlivu, kudy za běžných okolností proudí přibližně pětina světových dodávek ropy a zemního plynu. Viceprezident JD Vance následně prohlásil, že íránské vedení s otevřením průlivu souhlasilo.

Írán však dává najevo, že jakýkoliv návrat k běžnému provozu bude podmíněn koordinací s ozbrojenými složkami a technickými možnostmi. Nejistota kolem stability příměří, již umocňuje eskalace izraelských útoků v Libanonu, tak nadále odrazuje lodní společnosti od návratu do oblasti.

Podle dat agentury S&P Global Market Intelligence byly ve středu zaznamenáno pouze čtyři průjezdy průlivem. Lodě se nadále vyhýbají standardní trase a využívají alternativní koridory v blízkosti ostrova Lárak. Zároveň více než 400 tankerů naložených ropou a desítky plavidel s LNG či LPG zůstávají zakotveny mimo Perský záliv a vyčkávají na jasnější signály, vyplývá z údajů MarineTraffic, platformy pro sledování lodí využívající rádiový AIS, neboli automatický identifikační systém.

Na druhé straně skutečné objemy tranzitu mohou být vyšší, než naznačují data, protože mnoho tankerů vypíná své transpondéry, aby se vyhnuly potenciálnímu útoku ze strany Íránu. Přesto zůstávají na zlomku předválečné úrovně, píše server CNBC. Situaci komplikuje také nejasnost pravidel pro průjezd, poplatky i právní rámec.

„Zda si Írán během rozhovorů udrží kontrolu nad Hormuzským průlivem, není jasné, ale vše naznačuje, že Islámská republika se během dvoutýdenního období odmítá vzdát svého vlivu,“ uvedla výzkumná společnost Windward ve své středeční zprávě. Prvních 48 hodin příměří bude klíčových pro ochotu majitelů lodí vplout do průlivu, dodala společnost.

Potrvá to týdny, ne-li měsíce

„Pro náš sektor je návrat k normálnímu fungování otázkou týdnů,“ řekl CNBC Nils Haupt ze společnosti Hapag-Lloyd. Firma podle něj v současnosti průlivem neproplouvá na základě interního hodnocení rizik. „Problém nebude vyřešen, dokud oblast neopustí všechny lodě. V přístavech v Indii, Ománu a Pákistánu se hromadí statisíce kontejnerů, které musí být dopraveny do Perského zálivu,“ dodal s tím, že „bude trvat týdny, ne-li měsíce než se původní lodní plány, které jsme měli před začátkem války, obnoví“.

Podobně se vyjádřila i společnost Maersk, podle níž příměří sice může vytvořit prostor pro obnovení tranzitu, ale zatím neposkytuje dostatečnou míru jistoty. Analytici přitom připomínají zkušenost z loňského roku, kdy došlo k narušení dopravy v Rudém moři kvůli útokům Húsijů. Ani po lednovém uzavření příměří s povstalci se lodní doprava v oblasti neobnovila, uvedl Nikos Petrakakos, výkonný ředitel společnosti Tufton. „Pokud hrozí útok, stačí to. Ve skutečnosti ten útok nepotřebujete,“ dodal.

Rozdíl však spočívá v omezených alternativách. Zatímco v případě Rudého moře bylo možné lodě přesměrovat kolem Mysu Dobré naděje, tak u Hormuzu jsou možnosti náhradních tras minimální a omezené převážně na ropovody. To by podle analytiků mohlo vytvořit tlak na rychlejší obnovu provozu.

Ceny ropy mezitím po oznámení příměří klesly zhruba na 97 dolarů za barel, stále však zůstávají výrazně nad úrovněmi před konfliktem, kdy se pohybovaly kolem 70 dolarů. Analytici očekávají, že ropa se bude ještě nějakou dobu obchodovat s prémií.

„Fyzické a logistické narušení nezmizí přes noc,“ konstatoval Ray Sharma-Ong ze společnosti Aberdeen Investments, a dodal, že majitelé lodí čelí také vyšším nákladům na přepravu, válečnému riziku a preventivnímu hromadění zásob po celém světě.

„Není to čistě finanční záležitost. Prozatím většina z nich (kapitánů lodí) oprávněně přemýšlí: 'Je mi jedno, kolik je bonus, nestojí to za riziko života.' Časem se to může změnit,“ dodal Petrakakos.