Dva největší provozovatelé čerpacích stanic v ČR vykazují o desítky procent vyšší marže, než je běžné, zjistila největší švýcarská banka UBS

Rafinační marže obou společností znatelně vzrostly v důsledku války v Perském zálivu. Kvůli souvisejícímu prakticky úplnému zablokování Hormuzského průlivu íránskými vojsky přišel svět o podstatnou část využitelné rafinační kapacity, té právě z oblasti Perského zálivu. Rafinérie ve zbytku světa si tak díky slabší konkurenci mohou stanovovat vyšší cenu za své produkty a navyšovat marži. Přitom její navýšení zdůvodní zvýšením cen ropy, k němuž blokáda Hormuzského průlivu vede pochopitelně také.

Jak se projeví rafinační marže v ceně paliv? Podívejte se do kalkulačky. 

Tato vyšší rafinační marže se pak odráží ve vyšší ceně velkoobchodně prodávaných ropných produktů. Ty tak zdražují výrazněji než samotná surová ropa. Například velkoobchodní nafta zdražila na rotterdamské komoditní burze od počátku úderu na Írán koncem letošního února o zhruba 86 procent, zatímco ropa Brent za stejnou dobu zdražila „pouze“ o nějakých 55 procent (viz graf Bloombergu).

Rafinační marže maďarského MOL se koncem března blížila ke 30 dolarům na barel, plyne z dat UBS, zatímco pětiletý průměr pro stejnou část roku se pohybuje mírně pod 20 dolary za barel. To představuje nynější o zhruba 50 procent vyšší marži, než jakou podnik vykazuje obvykle. V případě Orlenu činí rafinační podle UBS nyní zhruba 25 dolarů za barel, kdežto pětiletý průměr odpovídá nějakým dvaceti dolarům za barel. Jedná se tedy o nárůst v rozsahu přibližně 25 procent (viz graf níže).

Růst rafinačních marží přitom u vertikálně integrovaných podniků, které disponují jak vlastními rafinériemi, tak čerpacími stanicemi, často podněcuje vzestup také marží maloobchodních, pokud tedy nedojde ke zkrocení marží administrativním zásahem státu. Pro takový či podobný zásah už se v uplynulých týdnech a dnech rozhodly vláda maďarská, slovenská, a nakonec i polská. Hrozí tak, že si ušlé zisky budou chtít jak MOL, tak Orlen kompenzovat tak či onak na českém řidiči.

V nezregulovaných podmínkách přitom poměrně vysoká rafinační marže mnohdy funguje jako „psychologické a tržní krytí“ pro růst marže maloobchodní. Tak jako růst cen surové ropy představuje záminku k ještě výraznějšímu vzestupu cen velkoobchodní nafty, vzestup cen velkoobchodní nafty – a růst příslušné rafinační marže – představuje záminku k navýšení marže u samotné čerpací stanice, tedy marže maloobchodní.

V případě vertikální integrace jsou rafinérie a pumpy sice jedna firma, ale tváří se jako cizí. Když cena velkoobchodní nafty na burze, například v Rotterdamu, vyletí nahoru, Orlen či MOL na svých pumpách okamžitě zdraží. Veřejnosti zahlásí následující: „My nic, to trh! Podívejte se na burzu, tam je to drahé, my musíme zdražit taky, abychom měli na další nákup.“

Ve skutečnosti jim tato vysoká cena na burze, kterou sami pomáhají tvořit jako velcí výrobci, vygenerovala znatelně nadstandardní rafinační marži, kterou dokumentuje banka UBS. Orlen či MOL tedy nezdražují proto, aby „přežily“, nýbrž proto, že jim trh dovolil prodat své levně vyrobené palivo za relativně vysokou cenu. Burzovní cena, na niž se odvolávají, jim slouží jako legitimní omluva pro vysokou cenu na stojanu čerpací stanice.

Tento efekt využívá stavu mysli řidičů během krize. Když se v médiích mluví o blízkovýchodní válce či energetické krizi, spotřebitel je psychologicky připraven na nejhorší. Celá petrochemická industrie v médiích rozhlásí cosi v tom smyslu „Je krize, buďte rádi, že palivo vůbec je.“

V tomto nastavení lidé přestanou řešit rozdíl 50 haléřů nebo jedné koruny na litru. Orlen či MOL toho mohou využít k tomu, aby si k už tak vysoké ceně přihodily o něco vyšší maloobchodní marži. Vědí, že zákazník v šoku nezkoumá detaily a prostě natankuje, protože se bojí, že zítra to bude ještě dražší.

Orlen vlastní český podnik Unipetrol, tedy i české rafinérie, k tomu dalších bezmála 450 tuzemských čerpacích stanic. MOL provozuje v ČR přes 300 pump. Navíc jeho dceřiná firma, Slovnaft, představuje významného dovozce ropných produktů do ČR. Letos v lednu bylo Slovensko druhým největším dovozcem ropných produktů typu nafty do ČR, po Německu, a to s podílem zhruba 17 procent na celkovém množství importu ropných produktů, plyne z dat ČSÚ.

Pohonné hmoty zdražují v Česku v důsledku války v Íránu jedním z nejvýraznějších temp v rámci EU. Motorová nafta v ČR zdražila v reakci na válku, ve dnech 2. až 23. března 2026, v druhém nejvýraznějším procentuálním rozsahu ze všech zemí EU, a to v přepočtu do eur o 40,2 procenta, plyne z dat Evropské komise. V EU jako celku ceny nafty přidaly ve sledovaném období ve v přepočtu do eur 26,7 procenta. Výrazněji než v Česku zdražila nafta už jen ve Švédsku, a to 42,2 procenta (viz graf níže).

V ČR nadprůměrně zdražuje kvůli válce v Íránu také benzín. V daném období se jeho cena zvýšila o 21,1 procenta, zatímco v EU jako celku o 13,7 procenta. Ve zdražení benzínu tak Česku náleží „až“ čtvrtá příčka v EU, po Švédsku, Polsku a Rakousku. Nafta je ovšem v rámci české ekonomiky mnohem důležitější než benzín, neboť její spotřeba představuje – alespoň podle údajů České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu za loňský rok – 73 procent spotřeby pohonných hmot.

Nejméně pohonné hmoty zdražily v daném období 2. až 23. března v Maďarsku, na Slovensku a ve Slovinsku, kde vzrostly vesměs v rozsahu do deseti procent, jak v případě benzínu, tak nafty. Na Maltě zůstaly beze změny, neboť tam ceny striktně fixuje stát.

Nová data Evropské komise tak dokládají, že i když válka v Íránu výrazně zvedá cenu ropy celosvětově, reakce cen pohonných hmot v jednotlivých zemích EU je značně odlišná. Důvodem je jak rozdílné daňové zatížení pohonných hmot v jednotlivých zemích EU, tak odlišný přístup k cenotvorbě v oblasti pohonných hmot, tak různý přístup k administrativním zásahům do cen paliv.

Poměrně nízké zvýšení cen pohonných hmot v Maďarsku a na Slovensku si mohou firmy odtamtud, zmíněné MOL či Slovnaft, kompenzovat na trhu českém, kde mají zásadní podíl.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na X/Twitteru