Klimatické šoky odhalují slabiny pojištění dodavatelských řetězců

Globální dodavatelské řetězce čelí stále intenzivnějším klimatickým poruchám, které odhalují zásadní mezery v pojistné a zajistné ochraně. Stockholmský environmentální institut varuje, že bez silnější adaptace, kvalitnějších dat a koordinace veřejného a soukromého sektoru hrozí kolaps současných mechanismů přenosu rizik.

Globální dodavatelské řetězce jsou stále více vystaveny narušování vlivem klimatických poruch, což odhaluje mezery v pojištění a zajištění. Pro zlepšení krytí hrozeb jsou třeba silnější adaptace, lepší data a koordinace správy soukromého a privátního sektoru, uvedla nedávná zpráva Stockholmského environmentálního institutu (SEI). Klimatická narušení mezinárodních dodavatelských řetězců představují zásadní systémové riziko. V Evropě například povodně v Německu a Belgii v roce 2021 paralyzovaly logistiku a výrobu, zatímco sucha v jižní Evropě v roce 2022 snížila sklizně a enormně limitovala zásoby vody.

Dr. Mikael A. Mikaelson, zaměstnanec SEI, uvedl: „Klimatické šoky nyní způsobují nečekané trhliny v dodavatelských řetězcích, které se šíří propojenými sítěmi dál místo toho, aby zůstávaly izolovanými katastrofami. Vlivem toho, jak místní extrémní počasí ovlivňuje vzájemně závislé systémy, můžeme se brzy dočkat vyššího výskytu globálních nedostatků a případů zpoždění, která už ohrožují ekonomickou bezpečnost.“

Pojištění na hranici ekonomické rentability

Pojištění a zajištění, finanční mechanismy, které obvykle absorbují takové klimatické šoky, jsou však v tomto případě zkoušeny rostoucí složitostí, četností a závažností rizik spojených s extrémními výkyvy počasí. Jak se pojišťovny v některých místech s velkými pravděpodobnými ztrátami stahují z rizikových oblastí a sektorů, přesouvá se břemeno ztrát stále více na veřejné rozpočty, firmy a domácnosti. „Klimatické riziko tak nabývá systémového charakteru rychleji, než se pojišťovací systémy dokážou přizpůsobit. A když už nelze diverzifikovat ztráty, pojištění přestane fungovat podle pravidel ekonomické rentability,“ varuje Mikaelsson.

Ačkoliv inovativní řešení, jako jsou parametrické produkty, krytí pro přerušení podnikání (Contingent Business Interruption Coverage, CBI) a hodnocení vázaná na odolnost pojišťovaného subjektu, poskytují užitečné nástroje, podle zprávy zůstávají stále málo se vyskytujícími řešeními co do rozsahu a spolehlivosti. Pojištění se také stále úzce zaměřuje na majetek a přímo vzniklé škody; mimo jejich zájem zůstávají plíživé a postupné ztráty nebo nepřímé a sociální dimenze klimatického rizika. Dopady související s klimatem na lidské zdraví a produktivitu pracovníků v dodavatelském řetězci jsou obzvlášť málo pokryty.

Strukturální limity současných modelů

Zpráva SEI zjistila, že strukturální a technická omezení, včetně spoléhání se na historická data, neúplné klimaticky upravené modelování a fragmentování metrik rizik, podkopávají schopnost pojišťoven předvídat skutečnou systémovou expozici. Je zde zřejmá potřeba harmonizovaných standardů a progresivních pravděpodobnostních modelů. Krátkodobé cykly schvalování a každoroční přecenění dále omezují schopnost pojišťoven podporovat dlouhodobou adaptaci, protože důraz na okamžitou solventnost a ziskovost je v rozporu s povahou klimatického rizika projektovaného na dekády.

Navíc rizika pro pracovní sílu v dodavatelských řetězcích jsou pro současné systémy životního a zdravotního pojištění většinou nepostihnutelná, zejména pro profese s fyzickou prací v zemědělství, ve stavebnictví a v logistice. Pracovníci v těchto rolích často spadají mimo formální pojistné systémy, a i když mají pojištění, nemoci související s klimatem, ztráta produktivity nebo dopady na duševní zdraví jsou málokdy uznávány jako likvidní a kompenzovány pojistným plněním.

Cesta k odolným dodavatelským řetězcům

Zpráva zdůraznila, že bez zásadních změn obchodních modelů, regulací a koordinace zúčastněných stran v dodavatelských řetězcích hrozí ohrožení stability zesilováním systémového klimatického stresu. „Pojištění samo o sobě nemůže zvládnout systémové klimatické riziko. Bez silnější adaptace, lepších dat a koordinované veřejno-soukromé správy bude přenos rizik stále více selhávat tam, kde je odolnost nejvíce potřeba,“ uzavřel Mikaelson ze SEI.

Ochrana globálních dodavatelských řetězců před narůstajícími klimatickými riziky vyžaduje zásadní transformaci na několika úrovních současně. Především je nutné překonat dichotomii mezi přímými škodami a nepřímými, sekundárními dopady. Zatímco současné pojistné produkty relativně dobře pokrývají fyzické poškození materiálních hodnot – zničené továrny, zaplavené sklady, spálené úrody – téměř ignorují kaskádové efekty těchto událostí: ztrátu produktivity pracovníků vystavených extrémním teplotám, dopady na duševní zdraví zaměstnanců po opakovaných katastrofách, dlouhodobé narušení obchodních vztahů nebo erozi důvěry v dodavatelské partnery.

Aby se dodavatelské řetězce staly skutečně odolnými vůči klimatickým šokům, musí dojít k synchronizovanému posunu v několika oblastech. Za prvé, pojišťovny potřebují přístup k přesnějším klimatickým datům a pokročilým prediktivním modelům, které překonají omezenost historických dat. Za druhé, regulátoři musí umožnit dlouhodobější pojistné cykly, které budou reflektovat vícedekádovou povahu klimatických rizik místo ročních přecenění. Za třetí, veřejný sektor se musí aktivněji podílet na krytí systémových rizik, která přesahují kapacitu soukromého pojištění: podobně jako to funguje u teroristických útoků nebo pandemií.

Klíčové však bude rozšíření pojistné ochrany i na pracovní sílu v dodavatelských řetězcích, zejména v sektorech jako zemědělství, stavebnictví a logistika, kde klimatické dopady na zdraví a produktivitu nejsou dosud mezi pojistitelnými událostmi. Právě tato „neviditelná" dimenze klimatického rizika – chronický stres pracovníků, strádání vlivem počasí, pokles jejich výkonnosti, zdravotní komplikace – představuje sekundární zátěž, která může dodavatelské řetězce paralyzovat stejně efektivně jako přímé fyzické škody, jen pozvolněji a méně viditelně. Bez komplexního řešení, které ochrání nejen aktiva, ale i lidi a jejich schopnost udržet ekonomiku v chodu i po extrémních událostech, zůstanou globální dodavatelské řetězce zranitelné vůči klimatické krizi, která již není budoucí hrozbou, ale současnou realitou.