Přehled jednání Ústavního soudu pro 11. kalendářní týden roku 2026

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.03.2026 08:30 do: 10.03.2026 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 255/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 479/2025-28 ze dne 18. prosince 2025 a usnesení Městského soudu v Brně č. j. 8 PP 100/2025-21 ze dne 4. listopadu 2025
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, zákaz dvojího přičítání
Označení navrhovatelů: P. O.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel v řízení před obecnými soudy neúspěšně žádal o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Městský soud konstatoval, že stěžovatel byl v průběhu výkonu trestu odnětí svobody pouze dvakrát kázeňsky odměněn, což nestačí k tomu, aby mohlo být jeho chování označeno za nadstandardní a poukázal rovněž na opakované porušování právních předpisů stěžovatelem v minulosti. Ve věci následně rozhodoval krajský soud, který se ztotožnil s argumentací městského soudu a konstatoval, že stěžovatel nesplnil druhou zákonnou podmínku podmíněného propuštění, neboť v potřebné míře neprokázal polepšení. V závěru pak výslovně uvedl, že s ohledem na to ani nemusí být zjišťováno naplnění třetí zákonné podmínky podmíněného propuštění (předpoklad, že stěžovatel na svobodě povede řádný život).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že oba soudy nepřípustně přihlížely k dřívějším odsouzením, která již byla zahlazena. Odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 619/25 ze dne 30. června 2025 (text nálezu je dostupný v databázi NALUS: shorturl.at/2v1Tw) s tím, že i v jeho věci chybí materiální a kvalitativní posouzení jeho chování v průběhu výkonu trestu. Obecným soudům vytýká, že nereagovaly na skutečnosti týkající se jeho aktuální osobní a rodinné situace, na něž poukazoval.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.03.2026 10:00 do: 10.03.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2814/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. června 2025, č. j. 37 Co 107/2025-313, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. ledna 2025, č. j. 29 C 307/2021-262
Stručná charakteristika: poučení o nepřípustnosti dovolání
Označení navrhovatelů: MAIRA ENTERPRISE LLC, se sídlem 1025 Connecticut Ave NW, Suite 615, Washington, D. C., Spojené státy americké, zast. Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodce vydal rozhodčí nález, kterým uložil vedlejší účastnici (fyzické osobě) a další osobě povinnost zaplatit stěžovatelce částku 23 932 442 Kč s příslušenstvím. Vedlejší účastnice podala k soudu návrh na zrušení tohoto nálezu. Soud jejímu návrhu vyhověl a rozhodčí nález zrušil. Stěžovatelka následně podala k soudu návrh na pokračování v řízení před soudem a soud tuto věc vyloučil k samostatnému řízení. Ještě během soudního řízení o návrhu na zrušení rozhodčího nálezu stěžovatelka podala proti vedlejší účastnici žalobu. Touto žalobou se opět domáhala zaplacení 23 932 442 Kč s příslušenstvím. Rozhodnutí soudů vydaná v tomto řízení stěžovatelka nyní napadá ústavní stížností. Městský soud řízení o žalobě zastavil, protože o dané věci již probíhá jiné soudní řízení (překážka litispendence). Stěžovatelka žalobou uplatnila vůči vedlejší účastnici stejný nárok založený na stejných tvrzeních, o kterém již probíhá jiné soudní řízení – konkrétně řízení po zrušení rozhodčího nálezu. Městský soud proto řízení o stěžovatelčině žalobě zastavil a uložil jí povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil a přiznal vedlejší účastnici nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí městského soudu je podle něj správně odůvodněné a stěžovatelčiny námitky nejsou způsobilé jeho závěry zvrátit. V poučení rozhodnutí krajského soudu je uvedeno, že proti němu není dovolání přípustné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutí městského a krajského soudu porušila její základní práva. Namítá, že překážka litispendence není v řízení dána, a proto bylo jeho zastavení chybné. Rozhodnutí krajského soudu považuje za překvapivé, svévolné a nepřezkoumatelné.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.03.2026 10:00 do: 10.03.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1905/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 127/2024-42 ze dne 30. 4. 2025, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 17 A 45/2024-12 ze dne 12. 6. 2024 a sdělení Ministerstva spravedlnosti č. j. MSP-1/2021-KVZ-OZ/51 ze dne 18. 3. 2024.
Stručná charakteristika: Právo na náhradu újmy za protiprávní rozhodnutí či postup státních orgánů.
Označení navrhovatelů: B. J. a P. J.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Obecné soudy v roce 2019 rozhodly o nařízení předběžného opatření spočívajícího v umístění tehdy nezletilých stěžovatelů do péče krizového centra pro děti a dospívající. Ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu v této věci Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením sp. zn. I. ÚS 2780/19 (text usnesení je dostupný v databázi NALUS: shorturl.at/b0DtT). Stěžovatelé následně podali oznámení k Výboru OSN pro práva dítěte a domáhali se ochrany práv garantovaných v Úmluvě o právech dítěte. Výbor vydal dne 15. 5. 2023 stanovisko J. B. a P. J. proti České republice (CRC/C/93/D/139/2021 – český překlad stanoviska a další informace k případu jsou dostupné na webu Mezi-soudy: shorturl.at/Xqilf), ve kterém označil umístění nezletilých stěžovatelů do ústavní péče za rozporné s Úmluvou o právech dítěte. V návaznosti na to stanovil, že je Česká republika povinna poskytnout stěžovatelům účinnou nápravu porušení jejich práv. Následně vymezil také několik obecných opatření, která má Česká republika splnit, aby k obdobným porušením Úmluvy o právech dítěte v budoucnu nedocházelo. Stěžovatelé se v prosinci 2023 obrátili na Ministerstvo spravedlnosti – Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva a s odkazem na stanovisko Výboru žádali náhradu nemajetkové újmy ve výši 184 500 Kč, argumentovali přitom čl. 12 odst. 3 Statutu vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před mezinárodními orgány ochrany lidských práv, který umožňuje poskytnout jednotlivci zadostiučinění v penězích, pokud o porušení jeho lidských práv rozhodl jeden z mezinárodních orgánů uvedených ve Statutu. Ministerstvo stěžovatelům sdělilo, že na jejich případ nelze dané ustanovení Statutu využít a individuální opatření k nápravě situace stěžovatelů bude předmětem dalších úvah. Stěžovatelé se poté žalobou proti rozhodnutí a eventuálně proti nezákonnému zásahu obrátili na správní soudy. Městský soud žalobu odmítl pro věcnou nepříslušnost, neboť shledal, že nárok stěžovatelů na přiměřené zadostiučinění vůči státu má soukromoprávní povahu a rozhodují o něm soudy v občanskoprávním řízení. Nejvyšší soud následně kasační stížnost stěžovatelů zamítl a zdůraznil nezávaznou povahu stanovisek Výboru a jejich odlišnost od rozsudků mezinárodních soudů.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zejména namítají, že ministerstvo a správní soudy porušily jejich lidská práva neposkytnutím nápravy, která jim v návaznosti na stanovisko Výboru podle jejich přesvědčení náleží.