Dopad AI na sazby a následně na akcie

Podle jedné skupiny názorů, kterou může reprezentovat i budoucí nový šéf Fedu Kevin Warsh, přinesou nové technologie růst produktivity. A tudíž dezinflační tlaky a prostor pro nižší sazby. Proti tomu může stát názor, podle kterého se potenciál nových technologií v čele s AI přeceňuje. Ale proti stojí i jeden pohled, který souhlasí s přicházející vyšší produktivitou a potenciálem. Ale dopad na sazby bude podle něj stejně opačný – porostou. Jak se v tom vyznat?

Třeba pan Roubini odhaduje, že potenciální růst amerického hospodářství se bude v následujících desetiletích zvedat na násobky současných cca 2 %. V důsledku nových technologií. Ale přesto to ekonom vidí na rovnovážné vyšší sazby, ne na nižší, o kterých hovoří pan Warsh a spol. Pan Roubini poukazuje na historickou korelaci mezi tempem růstu a sazbami. Taková úvaha je přitom celkem „středněproudá“ – obecně se hovoří o tom, že během boomu sazby rostou a během útlumu a recese mají tendenci klesat. Jenže AI a nové technologie jsou tématem strukturálním, ne cyklickým.

Otestujme nyní znalosti vydolované z internetu tím, čemu se říká umělá inteligence. Ta od Googlu se nám pokusí podstrčit následující: „Reálný růst (HDP) a reálné úrokové sazby obvykle sdílejí pozitivní, procyklickou korelaci. Kdy zrychlující se ekonomický růst podporuje vyšší reálné úrokové sazby v důsledku zvýšené investiční poptávky a vyhlazování spotřeby. Naopak recese sazby snižují. Empirické důkazy však ukazují, že tento vztah může být slabý, přičemž dlouhodobá data někdy naznačují negativní nebo neexistující korelaci“.

Poslední souvětí tedy v podstatě vyvrací předchozí tvrzení. I proto se radši podívejme na poměrně novou studii „Reuniting r and g: New Evidence from 61 Countries on Real Rates and Growth“. A ta tvrdí: „Znovu zkoumáme vztah mezi dlouhodobými reálnými úrokovými sazbami (r) a očekávanými mírami růstu (g)… Zpochybňujeme nedávnou revizionistickou literaturu a demonstrujeme silnou pozitivní vazbu mezi dlouhodobými agregátními očekáváními růstu a reálnými sazbami“.

Tento závěr by tedy nahrával spíše tomu, kam míří argumenty pana Roubiniho: Nové technologie mohou mít i dezinflační vliv, ale vyšší ekonomický růst potáhne nahoru reálné sazby. A jejich efekt více než vyváží možní dezinflační tlaky. Nominální sazby tak budou spíše výš, než níž, ale z „dobrých“ důvodů. Čímž se dostáváme k věci podstatné pro akcie:

Pro akcie (a zdaleka nejen je) není rozhodující samotná výše sazeb krátkodobých a dlouhodobých. Ale jejich poměr k tempu růstu. Samozřejmě, že ideální by i z tohoto pohledu bylo, pokud by růst šel trendově nahoru a sazby dolů. Pak by totiž známý poměr r/g, tedy růst lomeno sazby, prudce stoupal. A radovali by se nejen investoři, ale třeba i ti, kteří s obavami sledují vývoj vládních financí a dluhů. Ani ve scénáři, kdy by růst táhl nahoru sazby, ale nemusíme nutně mířit do prostředí pro akcie nevlídnému. I pak totiž může lehce dojít ke zvýšení poměru r/g.