Česká ekonomika loni rostla rychleji, než se dosud mínilo. Poháněly ji růst mezd a spotřeby domácností, investice zejména ve stavebnictví i zahraniční obchod, který se popasoval se cly i silnou korunou

Spotřebu domácností poháněl růst reálných mezd, které se letos v hrubém vyjádření srovnávají s úrovní roku 2019, když v čistém ji již dříve překonaly. Přes plíživý nárůst míry nezaměstnanosti nedošlo loni k zásadnějšímu ochromení spotřeby právě z tohoto důvodu vyššího počtu lidí registrovaných coby nezaměstnaní na úřadech práce. Spotřeba domácností i přes jistý nárůst nezaměstnanosti mohla přitom být ještě výraznější, neboť i loni přetrvávala stále poměrně vysoká míra úspor domácností, která výrazně předčila průměr desátých let, kdy až do zmíněného roku 2019 byla citelně nižší než právě i loni. Už od pandemie covidu české domácností na spotřebu vynakládají znatelně menší část svého příjmů, což si nejprve vynucovaly covidové restrikce, posléze však se z vynuceného jednání stal nový nevynucený rys, nová zvyklost, jejich ekonomického jednání.

Investice loni podporovalo zejména stavebnictví, které zažívalo boom jak v oblasti pozemního, tak inženýrského stavitelství. Přitom právě zejména inženýrské stavitelství podporovaly pro změnu poměrně výrazné vládní výdeje. Stavebnictví jako celek se rozvíjelo i přes nadále relativně vysoké úrokové sazby napříč ekonomikou, kdy ovšem ani poměrně vysoké hypoteční sazby neoslabovaly poptávku domácností po nemovitostech, ať už k vlastnímu bydlení či „na investici“. Tato poptávka představuje impuls další výstavbě, která je ovšem i tak nedostatečná, aby poptávku uspokojila bez výrazného tlaku na další růst cen.

Zahraniční obchod zase loni vykázal nečekanou odolnost vůči relativně silné koruně a zejména zhoršeným podmínkám v mezinárodním prostředí, souvisejícím zejména se zaváděním nebývale vysokých cel ze strany americké administrativy. Jedním z důvodů zmíněné odolnosti byl fakt, že americká ekonomika se v očekávání vyšších cel v první polovině loňska předzásobovala, což přímo či nepřímo zvyšovalo přechodně poptávku po českém exportu, ještě nad rámec situace bez navyšování cel.

Letos lze očekávat srovnatelný ekonomický růst jako loni, kolem 2,5 procenta, který však může zbrzdit možný nepříznivý vývoj na mezinárodní scéně, pokud konflikty typu toho probíhajícího v Íránu získají vleklejší ráz, takže sníží výkon světové ekonomiky a intenzitu zahraničního obchodu. Rovněž inflační tlaky, které mohou způsobit, by mohly nečekaně zpomalit letošní růst české ekonomky, například kvůli nutnosti držet vyšší úrokové sazby České národní banky, což může zvýšit náklady financování a investic a utlumit je tak.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank