Cla jsou mrtvá, ať žijou cla! Trump zvedl plošné clo na 15 %

Rozhodnutí Nejvyšší soud USA v poměru 6–3 zneplatnilo většinu plošných cel, která Donald Trump odůvodňoval „národní nouzí“ podle zákona z roku 1977 (IEEPA). Klíčová je logika většiny: pokud by Kongres chtěl prezidentovi svěřit „mimořádnou“ pravomoc uvalovat cla, udělal by to výslovně a opakovaně to tak v tarifní legislativě dělá. V tomto případě to podle soudu neudělal. Rozsudek (autorem je John Roberts) tak neříká „cla jsou špatně“, ale „takhle široce je nemůžete vyhlásit tímto právním nástrojem“.

Tohle v žádném případě není konec cel. Za prvé, soud řešil plošná cla, v platnosti tak zůstávají sektorová cla a prezident je může dál používat, ale musí prokazovat konkrétní újmu způsobenou obchodními praktikami jiných zemí (tj. „víc dokazování, víc podmínek“).

Dále, Bílý dům naznačil obrat na „tradičnější“ obchodní páky: prezident avizoval příkaz na „globální 10% clo“ s oporou v Section 122 Trade Act (1974). Tento zákon umožňuje cla až 15 %, která by měla být navázána na schodky platební bilance ohrožující stabilitu USA (nejen na „unfair trade“ obecně a pozor, týká se platební bilance, ne obchodní bilance nebo běžného účtu, což použití dále omezuje). A vyžaduje po 150 dnech souhlas Kongresu, takže riziko dočasnosti, ale i tak s dopady na ekonomiku. A dále avizoval možnost sáhnout po vyšetřováních dle Section 301 (typicky zdlouhavější proces v řádu měsíců). To znamená méně volnosti, více procedur a hlavně více času. Politicky to zároveň zvyšuje tření mezi administrativou a částí republikánů v Kongresu, protože jakmile se cla mají opřít o explicitní legislativní mandát, musí se otevřít debata o nákladech pro voliče a o tom, kdo je ponese.

Trhy na zprávu reagovaly intuitivně: akcie výše, dolar i Treasuries níže = sázka na menší „daň z dovozu“ a o něco lepší růstový mix. To ale právě nemusí vůbec platit. Reálný dopad bude záviset na dvou věcech: (1) nejistota, jaké právní cesty Trump nakonec zvolí a jak rychle je zvládne dotlačit do praxe (což zvyšuje nejistotu) a v případě EU už vidíme, že to rychle může jít (viz dále), a (2) otázka refundací už zaplacených cel, kterou rozsudek přímo neřeší a kterou i disent označuje za potenciální problém. Pokud by se refundace skutečně rozjely ve velkém (odhad přes 175 mld. USD), může to krátkodobě podpořit spotřebu a marže firem. Ale praktická redistribuce k zákazníkům bude obtížná. Pro byznys je to tedy spíš návrat do režimu „čekáme, co bude“ než čisté vítězství jistoty.

Evropská komise se chystá odložit ratifikaci obchodní dohody, kterou loni uzavřela s USA. Donald Trump uvalil nové plošné clo ve výši 15 % poté, co americký Nejvyšší soud zablokoval většinu jeho „nouzových“ cel. Evropská komise uvedla, že nová cla Donalda Trumpa nejsou „spravedlivá, vyvážená a vzájemně výhodná“.

David Navrátil