Postoj Čechů k ukrajinským uprchlíkům i k pomoci napadené zemi se meziročně zlepšil

Kombinace zpráv z válkou a mrazy zmítaného Kyjeva spolu s nevídanou vlnou české solidarity stojí zřejmě za výrazným zlepšením postoje Čechů k Ukrajincům. Lednový průzkum analytického ústavu STEM ukázal, že pozitivnější je nejen postoj Čechů a Češek vůči uprchlíkům z Ukrajiny, ale i k pomoci pro válkou zasaženou zemi. Sporným bodem však nadále zůstává postoj k vojenské a finanční pomoci Ukrajině, který je výrazně polarizován podle politického klíče.

Ačkoli konflikt na Ukrajině trvá již několik let, zájem Čechů o něj neopadává. Podíl lidí, kteří se o něj aktivně zajímají, byl v letošním lednu stejný jako loni ve stejném období. „Přítomnost konfliktu v mediálním prostoru je pořád značná, což se odráží ve velkém zájmu veřejnosti o tento konflikt,“ vysvětluje analytik STEM Jiří Táborský, proč zájem ani po letech neopadává. Zájem o informace o konfliktu je obecně vyšší mezi muži, lidmi s vysokoškolským vzděláním a také roste spolu s věkem. Možnost „středně“ je třeba chápat tak, že lidé přijímají informace tak, jak se k nim dostanou z jejich individuálního mediálního mixu, tedy aktivně je nevyhledávají. U možnosti „vůbec ne“ data naznačují, že jde spíše o lidi, kteří mají na konflikt na Ukrajině silný názor, ale informacím o něm se aktivně vyhýbají.



Z hlediska různých forem pomoci zůstává obraz podobný jako v loňském říjnu těsně po volbách, kdy se poprvé použila stejná formulace otázky. Většina Čechů si myslí, že válkou zasažené Ukrajině by vláda pomáhat měla. Rozdíly jsou však v tom, jak by tato pomoc měla vypadat. V podstatě univerzální shoda je na humanitární pomoci, dodávkách zdravotnického materiálu, podpoře českých firem při navazování obchodních příležitostí na Ukrajině a diplomatickém a ekonomickém tlaku na Rusko. Na tom se shodnou lidé v zásadě napříč politickým spektrem. Tato opatření mají nadpoloviční podporu prakticky ve všech skupinách (s výjimkou voličů SPD, kteří jsou dlouhodobě protiukrajinští a u žádné z forem podpory nejsou většinově pro navýšení). „Zajímavé je, že byť názory na formy podpory zůstávají podobné, u všech forem podpory došlo k posunu směrem k větší vstřícnosti vůči válkou zasažené zemi,“ vysvětluje Táborský s tím, že rozdílnost názorů podle politické příslušnosti se týká zejména finanční pomoci a dodávek munice a vojenské techniky.






Posun je vidět i v tom, jak Češi a Češky odhadují pravděpodobnost dalšího vývoje konfliktu a jak by si zároveň přáli, aby se konflikt vyvíjel. Z dvojice otázek, zda by ČR měla podporovat Ukrajinu ve znovuzískání ztracených území, i když to prodlouží konflikt, nebo zda by bylo lepší usilovat o rychlé ukončení konfliktu za cenu ztráty území, jsou Češi a Češky stále většinově na straně rychlého ukončení konfliktu (68 %). Zároveň tuto variantu vnímají jako nejpravděpodobnější, neboť v otázce s možnými dalšími scénáři označují vzdání se území výměnou za mír a bezpečnostní záruky jako nejpravděpodobnější.



Zajímavá je u této otázky preference, neboť zatímco u všech nabízených scénářů vývoje preference více méně kopíruje pravděpodobnost, dvě položky se výrazně liší. Jednak je to varianta, že válka ještě řadu let neskončí, ale bude probíhat v nižší intenzitě, a pak úplné vítězství Ukrajiny včetně získání ztracených území. „Je zřejmé, že prioritou Čechů je rychlý konec konfliktu. Nicméně zároveň by Češi Ukrajině úplné vítězství přáli, jedná se o druhou nejpreferovanější možnost. Jenže nevěří tomu, že je to proveditelné,“ vysvětluje Táborský.


Zdroj: TZ STEM