Nový návrh státního rozpočtu snižuje výdaje na obranu. Pokud se podaří zkrotit ceny povolenek, Česko nakonec může získat za stejné peníze „více muziky“

Obranné výdaje mají být v dnešním světě prioritou, Česko je přitom v novém návrhu rozpočtu snižuje, byť stále zůstávají nad 2 % HDP. Do roku 2035 by ovšem měly činit 5 % HDP, jak zní závazek vůči NATO.

Jenže podstatná část těchto výdajů půjde nyní nikoli na zbraně a munici, ale na emisní povolenky a drahé energie. A ty nikoho neodstraší. Je tedy prozíravější nejprve se zasadit o zkrocení cen povolenek, ba o jejich pozastavení, zlevnit tak průmyslovou výrobu včetně té zbrojní, i tedy příslušné státní zakázky, a teprve následně navyšovat postupně výdaje na oněch 5 % HDP. Za stejné peníze bude pak „více muziky“.

Jestliže nyní již povolenky tepou jak Německo, tak Francie, šance na zkrocení jejich cen – a zlevnění odstrašení zemí typu Ruska – dosud zřejmě nebyla větší.

Že se pohled na povolenky mění, dokazují i právě slova francouzského prezidenta Emanuela Macrona z tohoto týdne. Macron dosud emisní povolenky celkem neochvějně podporoval. Nyní však nově kritizuje jejich příliš vysokou cenu, která podle něj poškozuje země typu Česka, které jsou stále závislé na fosilních energiích. Podle francouzského prezidenta by cena povolenek měla být místo více než 90 (hodnota z půle letošního ledna), 80 či 70 eur spíše 30 nebo 40 eur za kus. Škodí jim prý i to, že se staly předmětem burzovního spekulování.

Proti povolenkám se v tomto týdnu nezvykle ostře vyjádřil také německý kancléř Friedrich Merz, načež se jejich burzovní cena propadla nejvýrazněji od roku 2022. Merz však posléze své slova mírnil, přestože německý průmysl zjevně poškozují. Německý průmysl upadá od té doby, co cena povolenek začala před osmi lety výrazněji narůstat, jak dokládá graf Bloombergu níže.

Za povolenkami nyní přesvědčeně stojí hlavně šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Což opět dokládá, že Evropská komise se ze servisního úřadu demokraticky volených vlád členských zemí EU stává „státem ve státě“, konajícím v rozporu s přáními voličů a vlád dokonce i klíčových zemí EU.

Pokud chtějí evropské státy efektivně – tedy také cenově dostupně – odstrašovat země, jako je Rusko, musí si zvolit, zda hodlají dále „válčit“ s uhlíkem, nebo si účinným odstrašením, tj. i emisně náročnou přípravou na skutečnou válku, zajistit mír. Kdo v dnešním světě nákladně „válčí“ s uhlíkem, riskuje, že nebude mít dost výrobní efektivity, dost peněz, aby uhájil mír.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank