Trump chystá další masivní tištění dolaru, aby tak nepřímo – přes Japonce – financoval masivní dluh USA

Americké akcie jsou nyní pro české investory nejlevnější za takřka osm let, alespoň tedy z hlediska kursu koruny k dolaru. Česká měna dnes vůči dolaru zpevnila pod 20,40, což se jí přihodilo poprvé od 20. února 2018 (viz graf níže).

Od Trumpova nástupu do Bílého domu koruna vůči dolaru zpevnila již o více než 18 %. Akciový index Standard & Poor's 500 ovšem se od té doby v korunách propadl, a to o 3 % (viz graf níže).

Loni Standard & Poor's 500 v korunách ztratil 1,6 %, po růstu roku 2024 o 34,5 % (viz tabulka níže). 

Dolar nyní bezprostředně oslabuje proto, že devizoví obchodníci v rostoucí míře spekulují o zapojení USA do intervencí na podporu japonského jenu. Nejde o maličkost. Japonsko je patrně největším světovým věřitelem, USA zase největším světovým dlužníkem. Japonská vláda a tamní investoři drží americké dluhopisy za 1,2 bilionu dolarů. Vyšší úrokové sazby v Japonsku by znamenaly, že Japonsko už coby obrovský věřitel tolik nebude věřit zahraničí – a poskytovat mu kapitál –, nýbrž že bude zase věřit sobě samému. A přesune kapitál ze světa pod horu Fudži.

Růst úrokových sazeb v Japonsku tak není v zájmu USA. Není tedy ostatně v zájmu ani samotného Japonska, resp. tamní vlády, neboť veřejný dluh činí přes 200 % HDP. Jenže to je přesně to, co světové trhy nyní signalizují, že by rády, aby se dělo. Tedy aby japonští investoři místo do dluhu USA investovali do dluhu japonského. Takový mocný pohyb by významně zvýšil náklady obsluhy dluhu Spojených států.

Proto japonská centrální banka trhu úplně nenaslouchá a své úrokové sazby zvyšuje pomaleji, než by měla. Udržuje tím nižší náklady obsluhy dluhu jak z hlediska Tokia, tak Washingtonu. Jenže tím oslabuje jen. Protože inflace v Japonsku předčí tamní nominální úrokové sazby, takže ty reálné jsou stále záporné, což stahuje jen dolů. Jeho slabost pak zdražuje dovozy do Japonska, což v bludném kruhu umocňuje inflaci v Japonsku.

Slábnoucí jen je inflační. Proti inflaci chce japonská premiérka Takaičiová zakročit pozastavením spotřební daně z potravin. To ovšem znamená další nárůst japonského veřejného zadlužení. Trh tedy o to více „křičí“, aby japonští investoři konečně začali místo amerického dluhu financovat ten japonský. Tedy aby japonská centrální banka razantněji zvýšila své úrokové sazby. A tím je přivedla k financování dluhu japonského.

Proto je nyní na spadnutí koordinovaný zásah Japonska a USA na podporu jenu. Jde o to, jak jej zpevnit, aniž by musely tolik narůst japonské úroky. Japonsko má sice dolarů hodně, ale Spojené státy ještě více – ty jich mají nekonečně. Mohou je tisknout bez omezení. A nakupovat za ně japonský jen. Pevnější jen je protiinflační, takže při jeho posílení nebude trh tolik tlačit na japonskou centrální banku, aby šla se sazbami nahoru. Sníží se tedy riziko masivního přesunu investorů z financování amerického dluhu k financování dluhu japonského. Spojeným státům zůstanou nižší náklady obsluhy jejich masivního dluhu. A také tedy slabší dolar.

Slábnutí dolaru, které nyní pozorujeme, i vůči koruně, je tedy bezprostředně důsledkem spekulace o americké podpoře jenu. Takové mezinárodní devizové intervence USA nejsou časté. Za posledních třicet let se uskutečnily jen tři. Tato se však hodí do karet Trumpovi. Vždyť se beztak zasazuje o slabší dolar. Věří, že zvýší konkurenceschopnost amerických exportérů na zahraničních trzích a vrátí americkému průmyslu jeho zacházející slávu.

Trump by vlastně zabil dvě mouchy jednou ranou: Japonci nadále budou financovat americký dluh, takže nebude muset on sám tolik utrácet za jeho obsluhu, přičemž jako bonus oslabí dolar, což vnímá jako nahrávku domácímu – americkému – průmyslu.

Zlato odpovídá zřetelně. Poprvé v historii zdražuje nad 5000 dolarů za troyskou unci. Představuje totiž dějinami prověřenou ochranu kupní síly při dalším vyhlíženém masivním tištění nových peněz, nových dolarů.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank