Hotovostní deficit rozpočtu má omezenou vypovídací hodnotu (Ozvěny trhu)

Čtenář titulků mohl být v úterý znepokojen zprávami o tom, že státní rozpočet loni skončil se schodkem čítajícím 290,7 mld. Kč a že plánovaný deficit byl tedy překročen o bezmála 50 mld. Kč. Detailnější pohled však napovídá, že faktory, které stály za překvapivě výrazným zhoršením hotovostního salda jsou spíše dočasného charakteru či dokonce může dojít k jejich kompenzaci v prvních měsících letošního roku. Loňský celoroční výsledek tedy sám o sobě není důvodem, proč by se měl deficit z této úrovně letos dále prohloubit. V mezinárodně srovnatelné metodice bude pravděpodobně hospodaření českého státu za loňský rok navíc vyznívat výrazně optimističtěji.

Zčásti se na zhoršení hospodaření státu odrazily zvýšené investice, které v prosinci vyskočily nad rámec obvyklé sezónnosti, byť celkově rozpočet ani tak nepřekročily. Prosincový „investiční boom“ mohl být spojen mimo jiné se snahou o dosažení 2% cíle v rámci obranných výdajů. Ty podle odhadu MF loni dosáhly 2,02 % HDP. Je přitom pravděpodobné, že i vzhledem k překvapivě rychle rostoucí ekonomice v loňském třetím čtvrtletí musely být doplňovány právě až ke konci roku, aby byl alianční závazek NATO skutečně splněn.

Klíčovým důvodem překročení loňského plánovaného schodku jsou však EU fondy. Podíváme-li se na hospodaření státu očištěné o příjmy a výdaje na projekty z EU a související finanční mechanismy, činil rozpočtový schodek 249,9 mld. Kč a meziročně i oproti celkovému rozpočtu tak byl nižší o zhruba 40 mld. Kč, tj. „pouze“ o cca 10 mld. horší než plán. Hlavní háček zde patrně tkví v tom, že zmiňované plnění státního rozpočtu je vykazováno na hotovostní bázi, kde často dochází k tomu, že rozpočtový výdaj (částečně) krytý EU fondy předchází samotnému čerpání prostředků z EU na příjmové straně. Kvůli tomu pak můžeme pozorovat dočasné prohloubení hotovostního schodku.

Mezinárodně srovnatelná metodika pracuje s akruálním vyjádřením, podle které je saldo i o tyto dočasné časové nesoulady v peněžních tocích spojených s EU fondy upraveno. V delší časové řadě navíc ztrácí smysl také porovnávání absolutních nominálních částek, které přirozeně a trvale narůstají kvůli (zvýšené) inflaci. Z těchto důvodů je tedy (i pro ratingové agentury) mnohem důležitější jak dopadlo hospodaření celých veřejných financí v akruální metodice a v poměru k nominálnímu HDP. Přestože tento údaj zatím neznáme, odhadujeme, že konečný schodek veřejných financí za loňský rok by mohl být lehce nad 2 % HDP, přičemž deficitní hospodaření státu opět zčásti kompenzovaly přebytky krajů a obcí. Rizikem pro reputaci tuzemských státních dluhopisů na finančních trzích, potažmo rating ČR je tedy hlavně budoucí vývoj. A zde se rizika začínají kumulovat - vzhledem k pravděpodobnému rozvolnění tuzemských fiskálních pravidel a avizovanému zrušení důchodové reformy - poměrně jednoznačně v negativním směru.