Trumpovi jde ve Venezuele zjevně hlavně o ropu. Pokud ji pro sebe Američané znovuzískají, jde o špatnou zprávu pro Rusko, dobrou pro české řidiče

Američtí petrogiganti jako ExxonMobil nebo ConocoPhillips vládli venezuelskému ropnému průmyslu až do počátku tohoto milénia, kdy byl tamní americký majetek znárodněn. Jak Trump, tak lidé z jeho administrativy se netají tím, že právě tato skutečnost motivuje nynější americký zásah taktéž. Stephen Miller, náměstek personálního šéfa Bílého domu a Trumpův klíčový muž pro otázky imigrace a deportací, se nechal slyšet, že „tyranské ukořistění [ropného byznysu USA ve Venezuele] představuje historicky největší krádež amerického bohatství a majetku.“

Pokud by bylo ovládnutí ropného průmyslu Venezuely nakonec dokonce hlavním motivem nynějšího zásahu Trumpovy administrativy, je ještě palčivější bezprostřední otázkou, zda předání moci v jihoamerické zemi bude poměrně poklidné, hladké a plynulé, nebo naopak dojde na střety, bouře, ba povstání a do situace se vehementně vloží venezuelská armáda. Právě to, jaká nyní bude reakce armádních činitelů Venezuely, se zdá být pro další bezprostřední vývoj klíčové. A tím pádem i pro další osud tamního ropného průmyslu, světový trh s ropou, ba nakonec i pro ceny pohonných hmot u českých čerpacích stanic.

Pokojné předání moci nové venezuelské vládě, jež by „šla na ruku“ americkým zájmům, by značilo, že se venezuelská ropa postupně, spíše však v řádu let, ve větším objemu vrátí na světové trhy. Začátkem roku 1999, těsně před nástupem Madurova předchůdce Huga Cháveze, produkovala Venezuela 3,3 milionu barelů ropy denně. Kvůli dlouhodobému podinvestování, nezvládnutému managementu ropného průmyslu i kvůli americkým sankcím klesla do sklonku loňska produkce na méně než milion barelů denně. Potenciál je přitom mnohonásobně vyšší. Vždyť během „zlaté éry“ venezuelského ropného průmyslu, ve druhé polovině 90. let, se spřádaly plány na navýšení produkce až na šest milionů barelů ropy denně.

Loni držel ceny pohonných hmot v Česku na nízké úrovni, ba klesající dráze v prvé řadě přebytek ropy na světovém trhu, který v roce 2025 dosahoval v průměru dvou milionů barelů denně, zejména kvůli navyšování těžby ze strany tradičních těžařů v čele se Saúdskou Arábií. Ti si nyní dají od dalšího navyšování těžby spíše „pauzu“, neboť nadbytek ropy má být letos podle prognóz ještě vyšší než zmíněné loňské dva miliony barelů denně. Je tedy zřejmé, že pokud by se na globální trh celkem rychle vrátil alespoň jeden či dva miliony barelů venezuelské ropy denně, bude to znamenat další citelný tlak na pokles jak cen ropy samotné, tak také cen paliv u českých čerpacích stanic. Venezuela je jediným jihoamerickým členem kartelu OPEC, navíc ovšem členem zakládajícím. Jestliže by jejímu ropnému průmyslu fakticky velely Spojené státy, znamená to, že získají bezpříkladný vliv právě i v rámci kartelu OPEC, jemuž nyní dominuje Saúdská Arábie. Trump dlouhodobě na OPEC tlačí, aby těžbu navyšoval, tedy aby tlačil cenu pohonných hmot v USA níže. Před letošními volbami do amerického Kongresu lze opět čekat stupňování tohoto tlaku, který – bude-li úspěšný – může republikánským kandidátům přihrát hlasy.

Jestliže ovšem předání moci ve Venezuele hladké nebude, do situace se vloží tamní armáda, střet se silami USA se vyostří, lze předpokládat další ochromení venezuelského ropného průmyslu, ještě tužší americkou blokádu venezuelského ropného vývozu. V takovém případě by zejména Čína, největší odběratel venezuelské ropy, musela hledat jiné dodavatele a letošní vyhlížený globální přebytek na trhu s ropou by se ztenčil. I tak by však mohl zůstat blízko loňské úrovně dvou milionů barelů denně. Jinými slovy, pravděpodobnost citelnějšího nárůstu cen ropy vlivem situace ve Venezuele je krátkodobě poměrně nízká, středně- a dlouhodobě může tato situace dokonce vést spíše k tlaku na pokles cen ropy, a tedy i k tlaku na pokles cen u českých čerpacích stanic.

Pokud by tedy předání moci ve Venezuele bylo poklidné, je to špatná správa pro Rusko. Obchodníci s ropou hledí dopředu, podstatná část jejich obchodů probíhá na termínovém trhu, i na dlouhé měsíce dopředu, a i pokud by jen vyhlíželi postupný návrat venezuelské ropy na světový trh, v horizontu třeba roku či dvou, bude to tlačit cenu ropy níže ještě letos. Rusku by se tak ztenčily jeho příjmy z prodeje ropy a zprostředkovaně patrně také zemního plynu, což by omezilo jeho možnosti financovat válku na Ukrajině.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank