Kotlikoff: USA jsou na tom s vládními financemi hůře než Itálie

Podle poměru vládních dluhů k HDP jsou USA v poněkud lepší fiskální kondici než Itálie. Toto měřítko ovšem nezahrnuje současnou hodnotu „nesčetných mimoúčetních závazků“. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Laurence Kotlikoff, který se snaží o odhad skutečné výše vládních dluhů a závazků. A dochází k následujícímu závěru: „Obě země provádějí neudržitelnou fiskální politiku. Okamžité změny potřebné k obnovení fiskální solventnosti USA jsou ale mnohem větší než v případě Itálie.“

Poměr dluhu k HDP dosahuje podle ekonoma u Itálie konkrétně 135 % a v případě Spojených států 123 %. K tomu dodává: Fiskální deficit USA činí 7,4 % ročního HDP, u Itálie to jsou 4,0 %. „V praxi to vyžaduje okamžité a trvalé zvýšení federálních, státních a místních daní ve Spojených státech o 26,5 %. Alternativně to vyžaduje okamžité a trvalé snížení všech neúrokových vládních výdajů o 23,9 %. A tato čísla jsou optimistická. Zpoždění takových kroků nebo nepříznivé demografické změny by vyžadovaly ještě větší úpravy.“

Požadované daňové nebo výdajové změny, které by vedly ke stabilizaci vládních financí, jsou podle ekonoma u Itálie mnohem menší: 7,4% zvýšení zdanění, nebo pokles výdajů o 7,3 %. K tomu dodává: „Na rozdíl od amerického systému sociálního zabezpečení je italský důchodový systém udržitelný díky řadě velkých a bolestivých reforem… Stručně řečeno, USA i Itálie provádějí neudržitelnou fiskální politiku, ale okamžité úpravy potřebné k obnovení fiskální solventnosti USA jsou mnohem větší než ty, které jsou vyžadovány od Itálie.

Kotlikoff si zároveň myslí, že pro USA „existuje spásná možnost… Například přijetí švédského systému zdravotní péče by mohlo snížit očekávané výdaje na zdravotnictví z 18 % HDP na 11 %.“ Zároveň by podle experta bylo dosaženo výrazného zlepšení ve výsledcích zdravotní péče. Fiskální rozpočtová opatření a zodpovědnost je také podle něj brána celkově mnohem vážněji v Evropě. EU má mimo jiné lepší fiskální účetní systémy a dobrým příkladem zodpovědnosti může být i Norsko:

„Vezměte si norský státní penzijní fond o hodnotě 2 bilionů dolarů. Jeho původ se odvíjí od studie zaměřené na dlouhodobý fiskální vývoj a účetnictví. Ta ukázala, že i přes vykazování masivních fiskálních přebytků by budoucí generace ohrožovalo nadměrné utrácení příjmů z ropy těžené z omezených zásob v Severním moři.“ Spojené státy se pak podle ekonoma musí postavit faktům čelem. Kongres by tak měl pověřit Rozpočtovou kancelář Kongresu, aby pravidelně sledovala všechny závazky včetně těch mezigeneračních. A měl by okamžitě upravit politiku tak, aby se odstranil masivní fiskální deficit země, který je patrný ve chvíli, kdy se vezmou do úvahy všechny závazky.