Proč je Izrael jednou z nejdražších zemí světa

Vysoké životní náklady v Izraeli patří dlouhodobě k nejdiskutovanějším tématům tamní ekonomiky. Zatímco ještě před patnácti lety se ceny v zemi pohybovaly pod průměrem rozvinutých ekonomik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), dnes Izrael figuruje mezi nejdražšími státy světa. Podle údajů z roku 2023 se dokonce umístil na prvním místě v žebříčku cenové hladiny OECD, a to před Švýcarskem, Islandem či Austrálií.

 

Ilustrační foto iStock

Za posledních 15 let země zažila nepřetržitý růst cen, který předběhl většinu rozvinutých ekonomik. Vývoj cenové hladiny ukazuje stabilní a strmý vzestup, zatímco ostatní státy vykazují pomalejší a stabilnější vývoj.

HDP JAKO FALEŠNÉ VYSVĚTLENÍ PROBLÉMU

V izraelské veřejné debatě se často objevuje argument, že vysoké ceny nejsou zásadním problémem, protože země vykazuje vysoký hrubý domácí produkt na obyvatele. Mezinárodní srovnání však tento názor vyvrací. V porovnání úrovně HDP a cenové hladiny se jasně ukazuje, že Izrael je výraznou odchylkou – zemí s vysokými cenami, které neodpovídají její ekonomické síle. Většina zemí s podobným nebo vyšším HDP má výrazně nižší cenovou hladinu. Izrael má například zhruba dvojnásobnou průměrnou mzdu ve srovnání s Českem. Porovnáme-li ale kupní sílu přepočtenou na cenovou paritu, rozdíly jsou téměř smazány.

POTRAVINY JAKO HLAVNÍ MOTOR RŮSTU CEN

Významnou roli ve zvyšování životních nákladů sehrávají potraviny a rychloobrátkové zboží (FMCG). V Izraeli tvoří 89 % typického rodinného nákupu, a proto má i malý nárůst cen velký dopad na rozpočty domácností. Z dostupných dat vyplývá, že ceny potravin rostly v poslední dekádě podstatně rychleji než celkový index spotřebitelských cen. Tento rozdíl je patrný zejména u kategorií jako mléčné produkty, maso, pečivo či drogistické zboží.

Izraelské domácnosti vydávají na potraviny a FMCG podstatnou část svých příjmů. U nízkopříjmových decilů představují tyto položky více než pětinu čistého příjmu, zatímco u nejvyšších decilů jde o zhruba 10 %. Tato nerovnováha zvyšuje sociální napětí a snižuje dostupnost základních produktů.

„OSTROVNÍ“ CHARAKTER EKONOMIKY A DALŠÍ PROBLÉMY

Jednou z příčin nepřirozené vysoké cenové hladiny v Izraeli je nepochybně i „ostrovní“ charakter jeho ekonomiky, který napomáhá oligopolizaci v mnoha oblastech, zejména v dovozu a distribuci. Izrael je obklopen státy buď vysloveně nepřátelskými nebo zeměmi, jejichž návštěvě se izraelský občan z bezpečnostních důvodů raději vyhne. Nemá tedy možnost využívat lepších cen v sousedních zemích a je plně odkázán na nevelký místní trh. Ten je v řadě oblastí z výrazné části ovládán firmami, jež díky své obratnosti nemohou být obviňovány z vytváření kartelových uskupení, je ale zřejmé, byť neprokazatelné, že často konají ve shodě s cílem vzájemně si nekonkurovat.

NADVLÁDA NĚKOLIKA VELKÝCH FIREM

Potravinářský a FMCG sektor například ovládá několik velkých firem – Tnuva, Strauss, Osem/Nestlé, Unilever, Coca-Cola, Diplomat a Shastowitz. V některých kategoriích (mléčné produkty, snídaňové cereálie, čokoláda, nápoje, drogerie) tržní podíl těchto skupin jednotlivě dosahuje 50 až 90 %. Uvedená oligopolizace, a to jak na straně výrobců, tak na straně dovozců/distributorů a maloobchodníků, je jedním z klíčových důvodů vysokých cen.

Historie růstu těchto firem ukazuje dlouhou řadu akvizic a fúzí, které postupně oslabily konkurenci. Typickým příkladem je Tnuva, která dnes ovládá prakticky celý trh mléčných výrobků – od čerstvého mléka přes sýry až po mražené a hotové produkty. Ilustrativním příkladem může být jiná firma s dominantním postavením na trhu v řadě potravinářských produktů. Nedávno oznámila navýšení cen svých výrobků o 9 % poté, co v lednu 2024 zdražila o 15 %. A to navzdory skutečnosti, že světové ceny hlavních ingrediencí, které firma využívá (cukr a kakao), ve stejném období zaznamenaly výrazný pokles a inflace se po celou tuto dobu pohybuje v Izraeli lehce nad třemi procenty.

Další vrstvu koncentrace tvoří dvě velké importní společnosti (Diplomat a Shastowitz), které mají exkluzivitu na desítky globálních značek – od Gillette po Heinz či Barillu. Jejich pozice jim umožňuje určovat cenovou hladinu v dovozních kategoriích, které jsou v jiných zemích zpravidla více konkurenční.

SHUFERSAL – MALOOBCHODNÍ GIGANT URČUJE CENY

Maloobchodní část trhu je prakticky závislá na jediném hráči. Shufersal, největší izraelský supermarketový řetězec, provozuje více než 300 poboček, což je čtyřnásobek oproti diskontním konkurentům. V přibližně 100 geografických oblastech má více než 30% tržní podíl, což mu zajišťuje téměř monopolní postavení. Jeho finanční výsledky ukazují setrvalý růst hrubých marží z 23 % na téměř 29 % i postupné zvyšování obratu z 12 na více než 15 miliard izraelských šekelů.

ZEMĚDĚLSTVÍ: EFEKTIVITA, KTERÁ ALE STOJÍ HODNĚ

Izraelské zemědělství je moderní a vysoce produktivní, zároveň ale silně chráněné. Vysoká cla, produkční rady, dovozní kvóty a netarifní bariéry brání přirozené konkurenci. Mechanismus „cílové ceny“ mléka je názorným příkladem administrativního zásahu, který dlouhodobě udržuje ceny nad tržní úrovní.

JAK DOSÁHNOUT NIŽŠÍCH CEN?

Odborníci se shodují, že ke skutečnému snížení životních nákladů je nezbytné přistoupit k systematickým reformám. Patří mezi ně rozvolnění monopolních struktur v potravinářství a maloobchodu, liberalizace dovozů, odstranění netarifních bariér, reforma systému cenové kontroly a zavedení mezinárodního porovnávání cen základních potravin. Důležité bude, aby navrhované kroky získaly politickou podporu, což není vždy snadné.

Jedním z opatření, jimiž se izraelské úřady snaží celkovou hladinu cen v zemi držet na uzdě, je iniciativa „Co je dobré pro Evropu, je dobré i pro Izrael”, o níž jsme informovali v předchozích příspěvcích. Klíčovým prvkem reformy je vytvoření alternativní dovozní cesty, která umožní dovoz, výrobu a uvádění produktů na izraelský trh na základě jejich souladu s evropskými směrnicemi a předpisy. Reforma vstoupila v platnost 1. ledna 2025, její aplikace se postupně rozšiřuje na nové výrobkové skupiny. Takové změny by mohly nejen snížit koncové ceny pro spotřebitele, ale i více otevřít trh zahraničním výrobcům — včetně českých firem, které by mohly nabídnout cenově konkurenceschopné a kvalitní evropské produkty.

DOHODA S USA

Izrael na začátku prosince podepsal s USA dohodu o obchodu se zemědělsko- potravinářskými výrobky (ATAP), v níž jednostranně ruší dovozní cla na 300 druhů amerických výrobků. U některých položek se zrušení cel uplatní s okamžitou platností, u jiných bude zaváděno postupně. Konečným stavem má být úplné odstranění dovozních víz na americké produkty. Na izraelské vývozy do USA se ovšem nadále uplatňuje clo 15 %. Vláda dohodu, která se setkala s neúspěšným odporem domácích výrobců i ministerstva zemědělství, prezentuje veřejnosti jako významný krok k omezení růstu životních nákladů v zemi.

Dovoz z EU do Izraele v oblasti agro-food je dnes asi šestinásobný oproti dovozu z USA, zejména díky geografické blízkosti a nižším dopravním nákladům. Dohoda ATAP ale může tento poměr do určité míry změnit ve prospěch USA.

Milan Slanec, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Tel Avivu