Nárůst produktivity mezi lety 2019 a 2023 byl v Česku jeden z nejnižších mezi vyspělými zeměmi - Globální recese, postcovidová stagnace

Dekádu silného růstu ukončila globální finanční krize v roce 2008. Česká ekonomika se kvůli ekonomickým problémům zahraničních odbytišť propadla a pak několik let stagnovala. Období následujících pěti let bylo charakteristické slabým růstem, který v Česku souvisel především s nízkou domácí poptávkou.

Zatímco před rokem 2009 zlepšování produktivity v Česku předbíhalo jiné vyspělé země, a Česko se tak výkonností blížilo západní Evropě, po recesi se už tato tempa neobnovila. Po roce 2010 přebraly roli tahouna růstu produktivity od zpracovatelského průmyslu služby. Mezi nimi vynikalo peněžnictví a pojišťovnictví, ale rovněž informační a komunikační činnosti, které se v posledních dvaceti letech stabilně rozvíjely. Impulz dostaly rovněž v souvislosti s pandemií covidu-19.

Česko i další evropské země se ze stagnace vymanily až po roce 2013. Konkrétně v Česku byl hospodářský růst v letech 2015 až 2019 charakteristický silným vlivem domácí poptávky, kterou podpořil výrazný mzdový růst. Ani oživení české ekonomiky v období 2015–2019 ale nestačilo na překonání rychlejšího růstu produktivity u ostatních zemí v našem okolí. V rámci skupiny zemí východního bloku mělo Česko v 90. letech z hlediska reálné produktivity nejlepší pozici. Zejména Slovensko dokázalo téměř uzavřít mezeru, kterou jsme mezi sebou měli. Úspěšně ale postupovalo i Polsko a pobaltské země.

Postcovidová stagnace

Pandemie covidu-19 a související komplikace v ekonomickém růstu v Česku i v EU odhalily slabiny, které si český ekonomický model vypěstoval. Obory, které táhly ekonomický růst, se potýkaly s energetickou náročností, nedostatkem inovací i tím, že jako součásti zahraničních mateřských společností zpracovávají dovezené součástky do finálního výrobku, čímž byl potenciál k růstu produktivity omezený.

Nárůst produktivity mezi lety 2019 a 2023 tak byl v Česku jeden z nejnižších mezi vyspělými zeměmi. Pomalý růst produktivity je v současnosti problémem řady evropských zemí se silným zastoupením průmyslu, včetně velkých ekonomik EU – Německa, Španělska, Francie i Itálie. Inovace v průmyslu a nalezení nových zdrojů růstu produktivity je tak velkým úkolem, který tlačí nejen na Česko.

Prosperita české ekonomiky stojí na strategii otevřenosti a těsném propojení s globální ekonomikou. Zdroje silného růstu ze začátku milénia se ale postupně vyčerpávají a Česko čelí novým výzvám