Víte, která komodita je nejcennější? Není to zlato ani sůl. Je to lidské zdraví. Bohužel s ním zacházíme lehkovážněji než s penězi. Ekonomika zdraví jasně ukazuje, že nejlevnější a nejúčinnější cestou je prevence, přesto zůstává ve stínu a miliony jsou vynakládány na léčbu následků. Chladnou řečí peněz pojďme změřit, zda dokážeme udržet zdravotní a sociální systém dlouhodobě, bez účinného zapojení prevence.

Nejdražší a nejcennější komodita

Zdraví vnímáme jako osobní záležitost, přesto se jedná o téma, které má zásadní dopady na ekonomiku a společnost jako celek. Že je tou nejdůležitější komoditou si často uvědomíme až ve chvíli, kdy je v ohrožení, přitom každé přání k narozeninám připojuje formulaci, hlavně hodně zdraví.

Produktivita pracovní síly a udržitelnost sociálního systému, stejně jako rozpočtová stabilita státu, jdou ruku v ruce se zdravím a kondicí obyvatel. Proto řada výborů se dnes zabývá otázkou, kolik zdrojů a v jaké výši je vhodné vyčlenit na prevenci nemocí nebo zda je z ekonomického pohledu výhodnější řešit až léčbu vzniklých zdravotních komplikací. Chladná řeč peněz rozhoduje také o grantech na vývoje nových léků, které mohou zachránit statisíce životů.

Opomíjená prevence

Prevence se ukazuje jako levnější a méně invazivní cesta, přesto ji mnozí přehlížejí. Je během na dlouhou trať se špatně viditelnými výsledky.

Bohužel není to jako vzít si antibiotika, kdy nemoc po 7 dnech vymizí. S prevencí není zřejmé, kolika nemocem a potížím bylo zamezeno, proto se možná hůř prosazuje její širší podpora.

Prevence je investice s dlouhodobou návratností, prodlužuje život a snižuje zátěž zdravotního systému.

• Pravidelný screening na onkologická onemocnění a dostupná očkování stojí jednotky tisíc na pacienta.
• Léčba pokročilého onemocnění se počítá v milionech.

Přibývá civilizačních nemocí

Ocitli jsme se ve světě, kde blahobyt ubližuje. Například v současné době umírá na světě více lidí na onemocnění spojená s obezitou, než jsou úmrtí způsobená hladem a podvýživou. Léčba chronických a civilizačních nemocí je ekonomicky velmi nákladná, opět je mnohem levnější prevence. Kromě samotných nákladů na léčbu je nutné započítat také náklady na dlouhodobou péči, pokles produktivity práce a nutnou výplatu náhrady mzdy nebo jiného způsobu podpory.

Diabetes II. typu je přímým důsledkem nezdravého životního stylu, jeho léčba vyžaduje celoživotní medikaci, pravidelné kontroly a při horším průběhu i léčbu onemocnění ledvin nebo kardiovaskulárních chorob. Náklady na léčbu jednoho pacienta v horizontu desítek let života s cukrovkou stojí miliony korun.

Nemoc má přímé a nepřímé náklady

Onemocnění s sebou nese přímé i nepřímé náklady. V přímých nákladech se počítají výdaje na zdravotní péči, hospitalizaci, léky nebo zdravotnický personál. Nepřímé náklady jsou vyšší a zahrnují pokles produktivity a nižší odvody státu, nemocenské dávky, invalidní důchody i předčasná úmrtí, která snižují pracovní sílu.

U řady chronických onemocnění by podpůrné programy podpořily zdraví a výrazně by ulevily státnímu rozpočtu.

Ovšem těžko si představit, že by lékař předepsal namísto léků na vysoký tlak permanentu do fitness centra.

Přehlížené výsledky výzkumů

Celá řada ekonomických studií potvrdila, že každá investice do preventivních programů se vrací několikanásobně v podobě úspory za léčbu. Z hlediska veřejného zdraví je efektivní podporovat programy odvykání kouření, vzdělávání v oblasti výživy nebo pravidelné preventivní prohlídky. Programy snižují výskyt chronických onemocnění, jejichž léčba je extrémně náročná. Bohužel je návratnost vidět až v horizontu desetiletí. Zpoždění mezi investicí a výsledkem není v souladu s politickými záměry, kde se lépe prezentuje viditelný efekt. Současně je nesnadným úkolem přesvědčit jednotlivce, aby změnili návyky.

Fenomén vede k vynakládání velkého objemu peněžních prostředků na léčbu namísto prevence.

Dlouhodobá invalidita

Podle údajů světové zdravotnické organizace trpí více než 1 miliarda lidí na světě určitým druhem psychické poruchy. Nejběžnější jsou úzkostné a depresivní poruchy. Onemocnění je druhým nejčastějším důvodem pro dlouhodobou invaliditu. Proto je důležité starat se nejen o investice do fyzického zdraví, ale pečovat i o zdraví duševní.

Výzkumy rovněž potvrzují, že poruchy duševního zdraví narůstají, na vině jsou také důsledky pandemie covid, kdy došlo ke zvýšení úzkostných poruch a depresí o 25 %.

Nejvyššími stresory byly sociální izolace, ztráta příjmů, nejistota a obavy z budoucnosti. V České republice pozorujeme nárůst duševních onemocnění u dospělé populace o více než 10 %, deprese se ztrojnásobily, úzkostné poruchy zdvojnásobily (od roku 2017).

Investice do prevence fyzických i duševních onemocnění se mnohonásobně vrátí. Jsou jedinou cestou, jak zabránit neudržitelnému růstu výdajů na zdravotní péči, jak zajistit vysokou produktivitu i delší a kvalitnější život.

Zdroje:

who.int, mckinsey.com, navybranou.cz