Demografická změna naráží na realitu venkova: Alternativy k veřejné dopravě jsou pro seniory často jedinou možností

„Autobusy tu jezdí málo, zvlášť o prázdninách, a zastávky jsou daleko. Já mám špatné koleno a nikdo z rodiny nechce, abych chodila delší vzdálenosti. Naštěstí jsou hodní a často mě vozí,“ vypráví jednaosmdesátiletá seniorka Eliška Maryšková z Kaplic v Jižních Čechách. Podle nejnovějších dat neziskového výzkumného ústavu Institut 2050 musí více než polovina Čechů k nejbližší zastávce veřejné dopravy dojít 1-2 kilometry, podobně je tomu i v případě nejbližšího obchodu s potravinami. Mezi nejvíce zasažené dopravní chudobou přitom patří obyvatelé vesnic, obzvlášť pokud jde o seniory, jak potvrzuje zpráva Evropské komise Demografická krajina území EU: výzvy a příležitosti v regionech s různorodým stárnutím.

„Problém s nedostatečnou dostupností veřejné dopravy v menších obcích a vesnicích registrujeme. V těchto obcích nefunguje MHD a autobusy tam dojíždí jen v určitou omezenou dobu. Nedostatek spojů seniory omezuje v dojíždění k lékaři nebo na poštu, a to jak do vedlejších obcí, tak i v rámci své vlastní obce, která má třeba jen několik málo tisíc obyvatel,“ vysvětluje Eliška Olšáková ze Sdružení místních samospráv ČR. Veřejnou dopravu v menších městech a obcích zpravidla zajišťují samotné kraje. Překážka v rozšiřování linek je podle Kateřiny Suchánkové z Integrovaného dopravního systému Olomouckého kraje jasná – peníze. „Nejvýznamnějším problémem je finanční ztrátovost na těchto málo vytížených spojích,“ říká a dodává, že registrují zejména připomínky ke změnám tras a časovým úpravám spojů.

Když chybí doprava, přichází samota

Obce také rozšiřují své služby ne o více linek, ale o další možnosti přepravy seniorů. „Spousta menších měst po celé republice zřídila seniortaxi, které jsou buď úplně zdarma, nebo seniory stojí symbolický poplatek, služba je však stejně z většiny financována z městského rozpočtu,“ pokračuje Olšáková. V případě některých forem dopravy si mohou obce zažádat o podporu z Integrovaného regionálního operačního programu Ministerstva pro místní rozvoj (MMR ČR). „Jedná se o udržitelné formy dopravy a terénní sociální služby, často zaměřené právě na seniory. Jde například o dovoz stravy, dopravu k lékaři, na úřady nebo nákupy,“ říká Roman Chrenčík za MMR ČR. Mezi méně časté varianty pak patří například přeprava seniorů sanitkou, a to v případě že musí na vyšetření do vedlejšího města.

Řešení mobilitní chudoby se nenachází jen ve veřejném sektoru. Pomoci může i samotná rodina seniora, která mu poskytne materiální zázemí v podobě například elektrického vozíku. „Vozíky seniorům pomáhají v samostatnosti, kdy si mohou zajet nejen k lékaři, ale také na nákup nebo za přáteli, aniž by museli žádat o pomoc své blízké. Mohou je obsluhovat bez řidičského průkazu, a některé modely mají například i držák na francouzské hole a úložný prostor. Zejména v menších městech a na venkově pozorujeme trend většího zájmu o tyto vozíky,“ přibližuje Jiří Meisner za značku inSPORTline. Právě nesamostatnost a izolace hrají v dopravní chudobě seniorů hlavní roli, ve výsledku se totiž závislost na ostatních může podepsat na jejich psychickém zdraví a nakonec i na financích státu. „Právě izolace a osamělost jsou rizikovým faktorem pro rozvoj depresivních příznaků, zhoršují prognózu nástupu klinických projevů neurodegenerativních onemocnění a výrazně zvyšují rizikovost přechodu do syndromu demence. Paradoxně tak omezení veřejné dopravy z finančních důvodů může být někdy v celkových nákladech spojených s péči o starší osoby se syndromem demence dražší,“ upozorňuje vedoucí Katedry psychologie Filozofické fakulty UK Tomáš Nikolai.

Do roku 2060 může být každý třetí Čech seniorem

Česká populace dlouhodobě stárne a podíl seniorů se neustále zvyšuje. Podle vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ Terezie Štyglerové je seniorů v Česku více než dětí do 15 let, a to už od roku 2006. „Další nepřetržité posilování seniorské populace předpovídá i střední varianta projekce až do roku 2060. Při naplnění těchto předpokladů se postupně vyšplhá z dnešních 20,7 % až k 30,7 % na počátku 60. let, což by odpovídalo 3,25 milionu seniorů, tedy skoro o jeden milion více než je jejich aktuální počet. Do konce století by pak podíl v populaci mohl vzrůst až na 34,1 %,“ vysvětluje Štyglerová [1] . Zatímco Praha a Středočeský kraj mají podle Štyglerové [2] nejnižší podíl seniorů v Česku, nejrychleji se zvyšuje v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském, odkud se lidé stěhují do jiných krajů.