Jak neblbnout s penězi

Každý z nás má jiné priority a předsudky, které ovlivňují, jak o penězích přemýšlíme. Chceme-li zlepšit náš vztah k penězům, měli bychom začít tím, že si přiznáme, jak na nás peníze skutečně působí – a zda nám opravdu slouží tak, jak chceme.

 

• Tři časté chyby při placení

Stejné množství peněz, které můžeme ušetřit na malé věci, se nám zdá lepší než ušetřit stejné množství peněz na velké věci. Stokoruna ušetřená na nákupu knihy nám přijde, že má větší hodnotu než stokoruna ušetřená při nákupu televize. Přitom stokoruna je pořád stokoruna.

Když kupujeme drahou věc, tak jsme ochotní mnohem více si připlatit za nějaký doplněk, protože cenu toho doplňku poměřujeme s vysokou cenou základní věci. Měli bychom si to uvědomit a položit si otázku, zda bychom si za stejnou cenu koupili danou doplňkovou věc i samostatně.
Efekt relativity se často používá při prodeji. Například kniha, kterou jste si chtěli koupit nyní stojí 500 Kč, ale dříve stála 1 000 Kč. Proč se zajímat o to, kolik dané zboží dříve stálo? Obchodník na nás využívá trik, kdy se zdůrazňuje relativní pohled v podobě 50% slevy. Racionálně by nás však mělo zajímat jen to, zda pro nás daná kniha za 500 Kč má hodnotu 500 Kč nebo ne.

Je známo, že méně bolestivé nežli platba v hotovosti, je placení kartou, náramkem či prstenem. Akt placení snižuje naši radost z nakoupeného zboží a služeb. Logicky náš mozek chce v souvislosti s placením prožívat bolest co nejnižší.

Někdy bychom však tuto bolest měli chtít poznat, a to u věcí, za které utrácíme příliš mnoho peněz. Když cítíme bolest z placení, utratíme obvykle méně…
Čas od času je proto vhodné si položit otázku, zda bychom si koupili danou věc i v případě, kdy bychom ji měli zaplatit v hotovosti. Nebo si můžeme alespoň na začátku stanovit, co budeme kupovat jen v hotovosti. 

Někdy jsme ochotnější někomu zaplatit, když vidíme, že druhá část musela vynaložit pro dané zboží či službu hodně času (produkty a služby tzv. handmade), měla starosti, tvrdě pracovala apod. Cítíme se lépe, když naše peníze dostávají ti, kteří vynakládají nějaké úsilí. Naše ochota se neřídí tím, jakou hodnotu má pro nás daná věc, ale pocitem spravedlnosti.

Tento přístup krásně ilustruje jeden pravděpodobně vymyšlený, ale skvěle vystihující příběh: „Žena uvidí Picassa, jak sedí v parku na lavičce. Přijde k němu a poprosí ho, aby namaloval její obraz. Picasso vyhoví a za 30 vteřin jí dá její obraz. Žena je nadšená z výsledku, její obraz krásně zachytil i její osobnost. Zeptá se Picassa, co je dlužna. Picasso odpoví, že 500 dolarů. Žena se na Picassa podívá a řekne - 500 dolarů za 30 vteřin? Picasso odpoví: za 30 let a 30 vteřin.“

 

• Tři tipy, jak nakládat s penězi chytřeji

Je dobré si je uvědomovat náklady obětované příležitosti. Když si nějakou věc kupujeme, tak o jinou přicházíme (nemůžeme si ji koupit). Takto přemýšlet je pochopitelně těžké. Je proto dobré srovnávat koupenou věc s něčím jiným, co se nám líbí. Porovnávat mezi sebou konkrétní věci, a to i napříč různými kategoriemi.

Má-li někdo rád kávu a kino, tak například může přirovnat pět káv ke dvěma lístkům do kina. I když je obtížné tyto náklady přesně vyhodnotit, vědomí jejich existence nám pomůže lépe posoudit, co je pro nás opravdu důležité a s penězi budeme nakládat uvážlivěji. 

 

Je pochopitelné, že chceme kupovat věci, které nám přinášejí radost. Je dobré se čas od času ohlédnout zpět a vyhodnotit, zda tomu opravdu bylo.
Vezměte si výpis z platební či kreditní karty a rozdělte, co byl dobrý nákup a co ne. Jaké položky pro vás neměli na konci dne takovou hodnotu, jako když jste je kupovali? Podle průzkumů lidé utratí mnoho peněz, když jdou někam ven. Později toho ale litují. Jít ven je však skvělý nápad, ale někteří lidé by si měli ohlídat, aby toho nesnědli a nevypili příliš mnoho. Je dobré se zamyslet nad minulými nákupy a zjistit, zda v nějaké kategorii produktů či služeb není nějaký systematický problém či zda vám některé nákupy nepřinesly očekávanou radost.

 

Rozpočet nám pomáhá plánovat. Problém je, že existuje mnoho kategorií výdajů, což nakonec vede k tomu, že lidé od rozpočtování upustí. Psychologicky lepší a tedy udržitelnější způsob je ten, kdy si stanovíte rozpočet pro celou kategorii zbytných výdajů (dopředu si také určete, co do zbytných výdajů počítáte a co ne). Rozpočet by měl být stanoven vždy v pondělí na týden (u limitu na kratší období jsou lépe vidět zmiňované náklady obětované příležitosti), například každý týden máme limit 3 000 Kč na veškeré zbytné výdaje. Tuto částku bychom neměli překročit a co neutratíme, to navyšuje limit do dalšího týdne.