Brusel se inspiruje Trumpem a chystá zvednout clo na ocel na 50 procent. Opatření pomůže i Česku, kde po 160 letech hrozí konec výroby oceli na území ČR, což nahrává Rusku

Evropská unie plánuje zvednout clo na dovoz oceli na 50 procent. Opatření by mělo pomoci i tuzemským ocelářům. Třinecké železárny, jediná ocelárna v Česku, minulý měsíc varovala, že bude muset odejít do zahraničí. Jedním z důvodů je dovoz levné oceli z Asie. Právě i její konkurenceschopnost na unijním trhu by nová cla EU měla snížit.

V současnosti EU uplatňuje dočasný mechanismus, kdy na dováženou ocel uplatňuje 25procentní clo, jakmile dojde k překročení importních kvót. Platnost tohoto mechanismu však vyprší v červnu příštího roku, takže Brusel nyní předkládá trvalé řešení, spočívající právě v 50procentním clu, uplatněném opět po překročení stanovené dovozní kvóty. Výše kvóty by se měla odvíjet jak od specifického druhu ocelářského produktu, tak od země vývozu.

Sazba nového cla, 50 procent, tedy bude shodná s tou, jakou nyní na dováženou ocel uplatňují Spojené státy. EU se tak také snaží zabránit tomu, aby unijní ekonomiku zaplavila zejména čínská a obecněji asijská ocel odkloněná z USA kvůli tamním navýšeným clům. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa krátce po svém letošním nástupu k moci zavedla 50procentní clo na dovoz oceli a hliníku.

Pokud by Třinecké železárny opustily Česko, přijde jeho území o průmyslovou prvovýrobu oceli po dlouhých 160 letech. Průmyslově se totiž ocel na území dnešního Česka vyrábí nepřetržitě od roku 1865, kdy se začalo s výrobou oceli v konvertorech ve Vítkovicích. Konvertor je metalurgické zařízení, které umožňuje velkovýrobu oceli ze surového železa.

Ukončení výroby oceli v Česku by bylo zvláště absurdní v čase probíhající války „za humny“, tedy na Ukrajině, neboť ocel představuje základní surovinu zbrojního průmyslu. Konec českého ocelářství tak může vyhovovat ruským zájmům, neboť by snížil možnosti EU jej účinně odstrašovat.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank