Balassa, Samuelson a české hospody

Druhou kategorií s velkým meziročním cenovým růstem bylo stravování a ubytování (4,8 %). Je to podobné  tempo jako v minulých měsících a obecněji lze říct, že tato kategorie je už po řadu let jedním z  hlavních tahounů české inflace.

To lze vnímat jako dobrou zprávu. Jde totiž nejspíš o náznak tzv. Balassa-Samuelsonova efektu: Mzdy v průmyslu rostou (7,33 % v 2q25; zřejmě jsou české firmy schopny nadále výhodně prodávat na světových trzích), a pokud mají hotely a restaurace mít dost personálu na uspokojení (zřejmě také vcelku slušné,  nejspíš dokonce rostoucí) poptávky po jejich službách, musejí zvyšovat mzdy taktéž. A protože práce je ve  službách klíčovým vstupem, její rychlé zdražování tlačí rychle nahoru i ceny služeb.

Proč je to dobrá zpráva? Protože svižný růst mezd v celé ekonomice a svižný růst cen služeb je  neklamnou známkou konvergence české ekonomiky k západní Evropě: pro Západ jsme čím dál méně levní,  Západ je pro nás čím dál méně drahý.

Jediná nepříjemnost je, že prozatím se tento proces zvyšování cen českých služeb oproti (do značné míry mezinárodním) cenám zboží odehrává na tak vysoké úrovni inflace v obou kategoriích, že výsledkem je  inflace (mírně) nad dvouprocentním cílem ČNB. Proto je na místě, že ČNB drží své sazby na (mírně)  restriktivní úrovni. Čím výše totiž bude ČNB držet sazby, tím spíš bude posilovat kurz koruny, a tím větší  část břemene oné cenové konvergence vůči Západu „převezme“ právě kurz. Na domácí inflaci zbude  menší část břemen, takže ceny zboží i služeb (a úměrně i mzdy) v Česku budou moct růst pomaleji.