Samoléčba alkoholem, konopím nebo léky proti bolesti je v Evropě běžná praxe. Pomoc existuje, upozorňuje Národní linka pro odvykání

Alkohol, konopí, léky proti úzkosti nebo bolesti – to všechno jsou návykové látky, které si lidé často ordinují sami. V Česku se k samoléčbě bez konzultace s lékařem uchylují stovky tisíc osob, přičemž až 1,2 milionu obyvatel ve věku nad 15 let přiznává, že někdy užilo psychoaktivní látku mimo rámec doporučené léčby. Ačkoli samoléčba může přinést dočasnou úlevu, v delším časovém horizontu zvyšuje riziko závislosti, zhoršuje duševní stav a může oddálit efektivní odbornou péči. Prvním krokem ke změně může být i anonymní konzultace s odborníkem – například na bezplatné Národní lince pro odvykání 800 350 000.

Jako samoléčba se označuje situace, kdy pacient řeší své psychické či fyzické problémy pomocí alkoholu, konopí, léků či jiných návykových látek. V evropském kontextu nejde o žádnou kuriozitu, naopak – je to velmi rozšířený trend. Druhá vlna studie EHIS již v roce 2019 odhalila, že samoléčbu během dvou týdnů předcházejících dotazování provádělo až 34,3 % obyvatel EU. Častěji šlo o ženy než o muže (39,7 % vs. 28,5 %). Aktuálně probíhá sběr dat v rámci třetí vlny studie a lze očekávat, že tato čísla se ještě zvýší. Samoléčba je totiž rozšířenější, než si veřejnost obvykle připouští.

„Snad nikdo neužívá návykové látky ‚jen tak‘. Vždy za tím existuje motivace, která může být různá. Alkohol má v menších dávkách mírně euforizující účinek, a proto je často vyhledáván pro zlepšení nálady. Ve vyšších dávkách ale působí sedativně, což u lidí s fyzickými či psychickými bolestmi může mírnit obtíže. Typicky se jedná o tzv. drinking-to-cope, kdy například lidé v důsledku psychických obtíží sahají po alkoholu, aby zmírnili příznaky a ulevilo se jim,“ vysvětluje Ladislav Dékány, adiktolog a odborný garant Národní linky pro odvykání 800 350 000.

Dékány dodává, že jde o mechanismus, kterým lidé řeší nepříjemné psychické stavy – návykové látky se pak stávají prostředkem mírnění utrpení. Výběr látky navíc není náhodný – uživatel většinou přesně zvažuje, jaké psychologické a fyziologické účinky daná látka má. Lidé závislí na tlumivých látkách typu alkoholu nebo benzodiazepinů často vykazují problémy s depresemi a potlačováním emocí; uživatelé opioidů zase mívají vyšší míru agrese a antisociálního chování. Kokain a metamfetaminy si zase spojujeme hlavně se stavy paranoie a mánie. Obecně pak platí, že dostupnost účinnější léčby (např. antidepresiv u deprese) vede k poklesu závislého užívání původní návykové látky.

Na půl cesty mezi léčbou a legalizací

V červenci svět zasáhla zpráva o úmrtí britské metalové legendy Ozzyho Osbourna. Frontman kapely Black Sabbath o svých vleklých zdravotních potížích dlouhodobě hovořil otevřeně – v četných rozhovorech sdílel své zkušenosti s Parkinsonovou chorobou, souvisejícími bolestmi a poruchami spánku. Osbourne měl v průběhu svého života problematický vztah s alkoholem a kokainem a nadneseně se navíc stal – v negativním slova smyslu – jakýmsi „ambasadorem“ samoléčby za pomoci konopí, které užíval za účelem mírnění život omezujících příznaků, mimo jiné i depresí a úzkostí. Neméně často ale také upozorňoval, že samoléčba mu vždy přinesla jen dočasnou úlevu, a ve výsledku byla vykoupena dalšími zdravotními komplikacemi a potřebou odborné péče.

„Při užívání návykových látek jde vždy o set and setting. V současné době se u nás vede živá diskuse o konopí – a to nejenom v souvislosti s novelou trestního zákoníku, která jeho držení v České republice dekriminalizuje. Diskuse se odehrává i na vědeckém poli, a to právě kvůli jeho terapeutickému potenciálu. Nová případová studie z roku 2024 například ukazuje potenciální přínos nízkodávkovaného kanabinoidního extraktu pro úlevu od nespavosti u pacientů s Parkinsonovou nemocí – bez značných nežádoucích účinků,“ podotýká Dékány, který ale zároveň dodává, že i samoléčba by měla být ideálně konzultována s odborníky.

Co se týče situace v České republice, data z letošního roku naznačují, že alespoň 21 až 24 % obyvatel ve věku nad 15 let se alespoň jednou za život uchýlilo k samoléčbě zdravotních problémů konopím. Přibližně 10 % dotázaných uvedlo, že tak učinilo v uplynulém roce. V přepočtu to znamená 800 až 900 tisíc lidí, z nichž zhruba 250 tisíc konopí užívalo výhradně pro léčebné účely. Jde o jeden z hlavních argumentů, proč se v souvislosti s touto látkou hovoří o dekriminalizaci – a proč se do budoucna možná bude zvažovat i varianta kompletní legalizace. Konopí ovšem není jedinou návykovou látkou, která je k samoléčbě užívána. Ve srovnání s jinými jde navíc ještě o jednu z méně problematických.

Úleva i závislost – realita pro statisíce Čechů

Z dat Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti také vyplývá, že v ČR je zhruba 740 tisíc až 1,2 milionu osob, které v posledním roce užily psychoaktivní látku, kterou si obstaraly bez předpisu či navzdory doporučení lékaře. Konkrétně jde o 12 % populace nad 15 let. Ještě problematičtější je struktura takto zneužívaných látek – data naznačují, že 96 až 125 tisíc Čechů zneužívá nebo nesprávně užívá sedativa, hypnotika nebo anxiolytika (typicky léky proti bolesti, nespavosti a úzkostem). Dalších 49 až 60 tisíc lidí tímto způsobem užívá opioidní analgetika – tedy látky, do nichž patří i široce diskutovaný syntetický opioid fentanyl a veškeré jeho náhražky a alternativy.

„Samoléčba je atraktivní, protože přináší rychlou úlevu. Je ale spojena s vážnými riziky, mezi které patří závislost, psychiatrické problémy, negativní interakce s léky a – paradoxně – i zhoršení původních obtíží. Nadměrné užívání alkoholu například v delším časovém horizontu prohlubuje deprese a závislý potřebuje vyšší dávku, aby dosáhl zamýšleného účinku. Klinické a behaviorální intervence, terapeutické přístupy a komplexní péče jsou přitom vědecky podložené jako medicínsky i sociálně efektivní řešení. V situacích, kdy formální péče není dostupná, nebo ji pacient vnímá jako nedostatečnou, se může samoléčba – byť i nevědomě – jevit jako jediné možné řešení, jak vůbec zvládnout běžný život,“ upozorňuje Dékány.

Podle evropské studie ESPAD 2024 k samoléčbě sahají i dospívající. Přestože mezi mladými lidmi v posledních letech klesá spotřeba tabáku a alkoholu, roste naopak experimentování s psychoaktivními léky bez konzultace s lékařem – například proti bolesti či úzkosti. I v této věkové skupině tak často samoléčba slouží jako způsob, jak zvládat stres nebo psychické obtíže.

Nízkoprahovou a dostupnou podporu přitom nabízí právě bezplatná Národní linka pro odvykání 800 350 000. „Klienti zde mohou s adiktologickými specialisty konzultovat své obtíže i případné úvahy o samoléčbě. Dostávají odborně podloženou podporu, informace a v případě potřeby také doporučení na další odbornou péči,“ doplňuje Mgr. Zuzana Hrzalová, ředitelka Národní linky pro odvykání.


Národní linka pro odvykání – 800 350 000 je zřízena Úřadem vlády České republiky a provozována organizací AdiPoint, z.ú. K původnímu poradenství pro odvykání kouření spuštěnému v roce 2016 přibyly od roku 2018 další informační a poradenské služby pro odvykání alkoholu, patologického hraní, drog, léků a sociálních sítí, zahrnující i služby pro osoby blízké lidem se závislostí. Národní linka pro odvykání je určena všem občanům České republiky starším 15 let. Vyškolení konzultanti se klientům věnují každý pracovní den od 10 do 18 hodin. Hovory jsou pro volající zdarma. Pokud klient dává přednost komunikaci přes e-mail, může konzultanty kontaktovat na poradte@chciodvykat.cz. Další informace o službách jsou uvedeny na www.chciodvykat.cz