Trump hrozí novými cly na vše, co obsahuje čipy – od aut po radiobudík. Čína pod vlivem jeho cel přesměrovává vývoz z USA do EU

Americký prezident Donald Trump hrozí dalšími cly, a to přímo v těchto hodinách, kdy vstupují v platnost jeho takzvaná reciproční cla. Z nich jsou však některé vývozní položky vyčleněny. Týká se to i mikročipů či obecněji polovodičů. Na jejich dovoz do USA nyní Trump právě plánuje překvapivě zavést 100procentní clo.

Trhy se však ze zprávy nehroutí, neboť americký prezident zároveň uvádí, že firmy, které budou dostatečně přesunovat výrobu do USA, se clu vyhnou. To by se mělo týkat třeba i tchaj-wanské společnosti TSMC, jihokorejského Samsungu, ale také amerických korporací, jako je Apple nebo Nvidia. Ty všechny a mnohé další se od Trumpova nástupu do Bílého domu letos v lednu zavázely k investicím v USA dohromady v objemu přes bilion dolarů. Tím si podle všeho amerického prezidenta naklonily, přestože často jde už o dřívější nebo dlouhodobější záměry. Applu navíc nyní například stačilo zavázat se k dalším investicím, v objemu 100 miliard dolarů, převážně do výroby skel na mobilní telefony v Kentucky.

Trump však současně hrozí dalším clem. Zamýšlí jej zavést na všechno zboží, které čipy obsahuje, tedy ne pouze na čipy samotné. V dnešní době jsou ale čipy v lecčems, od automobilu po radiobudík. Toto nové clo uvalené fakticky na elektroniku by tak mezinárodní obchod mohlo narušit daleko dramatičtěji, pokud tedy Trump jeho možné zavedení opět nedoprovodí celou řadou výjimek.

To, že k výjimkám a ústupkům vždy svolný není, ovšem demonstruje čerstvá zkušenost švýcarské prezidentky Karin Kellerové-Sutterové. Jí vedená delegace se z USA vrací s nepořízenou. Přestože ji Trump ani nepozval, snažila se u něj plédovat za zmírnění „recipročního“ 39procentního cla, které patří k jedněm z nejvyšších, která jsou právě dnes na jednotlivé země a ekonomiky zaváděna.

Švýcaři zřejmě nebyli tolik motivování jako činovníci Evropské unie, aby Trumpovi dostatečně ustoupili. Švýcarský průmysl totiž v uplynulých čtrnácti letech, od světové finanční krize, vzrostl o zhruba 40 procent, zatímco průmysl eurozóny v témže období jen více méně stagnoval – je tedy „na nule“ –, zatímco průmysl německý dokonce o nějakých zhruba pět procent klesl (viz graf). Švýcarský průmysl má tedy vybudovaný polštář vysoké produktivity a inovativnosti, což jej tváří v tvář Trumpovým clům činí odolnějším než i bez nich poměrně těžce zkoušenému průmyslu eurozóny, resp. Evropské unie.

Zároveň Švýcaři nemohli Trumpovi nabídnout ústupek v podobě velkého objemu nákupu amerických energetických surovin a zbraní, či investic v USA, k němuž se zavázala EU, aby si tak vyjednala nižší, 15procentní clo. Brusel je ochotnější se za účelem plnění těchto obřích závazků i masivně zadlužit (ostatně už nyní je veřejný dluh EU takřka 84 procent HDP, zatímco veřejných dluh Švýcarska jen necelých 38 procent, tedy ani ne poloviční). Brusel ovšem neví, jak bude tyto své závazky plnit. Přitom se z americké administrativy už nyní ozývají hlasy – byť ve vztahu k Japonsku –, že pokud doprovodné závazky plněny nebudou, clo může vzrůst. Ani 15procentní clo, které „vyfasovala“ EU, tak nemusí být finální, pokud Brusel nenajde cestu, jak firmy a podniky z EU donutit nakupovat dostatek energetických surovin a zbraní v USA a v USA také dostatečně investovat.

Aby toho nebylo málo, může se EU potýkat ještě navíc se záplavou čínského zboží, které by dále oslabilo její již tak roky klopýtající průmysl. Pekingu se totiž navzdory Trumpovým clům daří celkový export navyšovat. Letos v červenci narostl objem čínského exportu meziročně o 7,2 procenta, vyplývá z dnes zveřejněných dat. To je vyšší údaj, než jaký analytici předpokládali. Vývoz do USA sice spadl o 22 procent, avšak Čína naopak o 9,3 navýšila svůj vývoz do EU. A dokonce o takřka 17 procent do zemí jihovýchodní Asie, sdružených v organizaci Asean.

Nelze vyloučit, že EU bude muset na čínský dovoz zavést clo, aby jeho nárůst mírnila a chránila tak své klopýtající výrobce, jejichž konkurenceschopnost ovšem sama sráží například uplatňování nejdražších emisních povolenek na světě. Ostatně už nyní nabíhá systém takzvaného uhlíkového cla, jimž právě Brusel reaguje na ztrátu konkurenceschopnosti EU.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank

Okomentovat na Facebooku