Emoce a fakta ohledně obchodní dohody EU s USA

Ne všem se obchodní dohoda mezi EU a USA, respektive její návrh, líbí. Francouzský premiér prohlásil, že obchodní dohoda je pro EU „temným dnem“, německý kancléř zase že dohoda „výrazně poškodí“ ekonomiku jeho země. Pánové žijí v paralelním vesmíru, kde EU je hegemon, má vlastní alternativu za digitální služby, energetickou autonomii, výrobní kapacity na vojenské vybavení, je samostatně obranyschopná, umí vyrábět čipy, baterie… Come on! EU fakt v této situaci není. Ale může být. Bude to ale trvat docela hodně let a bude to vyžadovat spoustu úsilí, pragmatismu a financí. A jedním z pragmatický rozhodnutí je nyní neeskalovat. Merz by měl ukazovat, jak je připraven svou ekonomiku posilovat. Protože fiskální opatření, které Německo schválilo, skutečně mohou nakopnout nejenom jejich ekonomiku. Jen pro srovnání: v procentech HDP to bude větší než Marshallův plán. 

Ještě jednou: dohoda není pro EU ideální, ale není to ani „velký špatný“, „kapitulace“, „ubohý výkon“ Komise… Nenechte se zmást wordingem, kde Trump chce pocítit, že je big beautiful. Jasně, před Trumpem 2.0 bylo průměrné clo pro evropské zboží 1,2 %. Trump se to ale rozhodl změnit. Můžeme mu argumentovat, že zcela ignoruje, že cílem obchodu není „vyhrát“, ale vyrábět efektivně a zboží prodávat co nejlevněji. A to je tak všechno, co s tím můžete dělat. Hrozila nám vyšší cla, auta je už dokonce měla. Máme cca podobnou dohodu jako Japonsko. EU ponechává pro dovozy z USA nízká cla. Kde je spravedlnost? To je myšlení s nulovým součtem. Evropa sice přijímá clo na svůj export, ale evropští spotřebitelé díky zachování nízkých cen u amerického zboží vítězí ve srovnání s americkými spotřebiteli. Zároveň se Evropa vyhnula obchodní válce, která by zvedla inflaci a zadusila už tak nízký růst. 

Dále, v případě 15% cel obchod ještě může fungovat. Část nákladů akceptují výrobci, ale většina půjde na vrub amerického spotřebitele a místních dovozců. 

Lidi jsou rozhořčeni, že budeme muset investovat 600 mld. USD v USA. Tohle jsme už viděli přece mnohokrát. Tohle je prachobyčejné PR. Trump chce velká čísla. Tak mu je dejme. EU nemá jak investice firem v USA prosadit. Některé evropské firmy budou investovat v USA. Eurostat je bude vykazovat, jako obvykle. A my budeme PR říkat, že investujeme. To je vše. 

V případě obranného průmyslu, a závazku utrácet vyšší částky v USA je to podobné. V tomto případě k naplňování dokonce bude docházet, protože nám v EU chybí výrobní kapacity obranného průmyslu, technologie. A posilovat obranyschopnost potřebujeme. Pokud by EU zůstala v obraně bez USA, tak by potřebovala 300 000 nových vojáků, což odpovídá 50 novým brigádám; 1 400 tanků, 2 000 bojových vozidel pěchoty a 700 dělostřeleckých systémů; masivní rozšíření výroby dronů na úroveň 2 000 dlouhodobých útočných dronů ročně; a zlepšení koordinace evropských armád, aby se snížila roztříštěnost jednotlivých národních sil, které nemají jednotné velení ani strategickou podporu na úrovni USA. Máme? Nemáme. Tak nemachrujme.

Podobné je to s energiemi, ropou a plynem. To jsou komodity, které dovážíme tak jako tak: dovozní náročnost EU v případě ropy je přes 90 % a plynu 80 %. A překvapivě pořád také dost z Ruska. Tohle fakt není rezignace na budování energetické autonomie a posilování nízkoemisních zdrojů jako jádro a OZE). A taky investujme pro energetické efektivity. Budování jádra a OZE nepřinese rychle (a pravděpodobně ani střednědobě) nízké ceny energií. Ale vyšší efektivita znamená nižší spotřebu na jednotku výroby. To nám pomůže obnovovat konkurenceschopnost. A je to příležitost pro český průmysl, protože ve schopnosti vyrábět clean-tech výrobky jsme druží nejlepší na světě. To ale opět vyžaduje investice a čas. 

Na rozdíl od těchto závazků ale to, co platí s uzavřením dohody, jsou výjimky z 15% cel, například pro letadla, polovodičové zařízení nebo chemikálie. V případě aut clo pokleslo z cca 28 % na 15 %. Pro Německo zlepšení. 

Trump se holedbá vítězstvím, ale pokud to pomůže vašemu egu, tak nebojte, za chvíli ho kauza Epstein zase dožene. Navíc je pravděpodobné, že tato cla americké soudu shledají jako nezákonné. Já vím, že vaši hrdost štve, když Ursula von der Leyenová říká, že „Bylo to to nejlepší, co jsme mohli dostat“. USA se protekcionisticky uzavírá. A to fakt není cesta k prosperitě. Významní ekonomové z USA se hrozí z toho, co Trump dělá vlastní ekonomice. Naopak oceňuji, že EU bez trumfů nevyrazila zbytečně blafovat a nezačala eskalovat obchodní spor někam, kam si ho dovolit nemůžeme. Spoustu práce udělal Maroš Šefčovič. Otevřenost EU bude tlumit inflaci. Finanční podmínky nám umožňují rychleji inovovat, sazby Fedu aktuálně 4,5 % a ECB 2 %. Máme v EU nástroje, jak ladit přetlak zboží, jako například oceli, který bude proudit z Číny…   

Musíme si to ale musíme odpracovat. Evropa potřebuje uzavírat další dohody o nulových clech: s Japonskem, Koreou, Velkou Británií… Posilovat především jednotný trh EU, aby byl skutečný jednotný. Na úrovni zboží i služeb, i kapitálu. Protože, a to je fakt potřeba si uvědomit: na to, abychom vykompenzovali Trumpova cla, tak by nám, zemím EU, stačilo zvýšit vzájemná obchod o pár procent. Jen o pár procent. Pokud si uvědomíte tento trade-off, tak pochopíte, co je vlastně špatně na této dohodě. Pokud bychom dělali věci v EU (tedy my, členské státy v rámci EU) dobře, tak by takový spor nevyvolával takovou pozornost a emoce.  

David Navrátil, hlavní ekonom České spořitelny