Cla a opakování a konec boomu dvacátých let

Třeba Ed Yardeni již nějaký čas hovoří o tom, že nové technologie mají potenciál vyvolat podobný boom, jako ve dvacátých letech minulého století. Máme rok 2025, mnoho času na takový opakovaný skok dvacátých let tedy nezbývá. Na druhou stranu, pokud přijde o pár let později, nic se neděje. Hlavně aby neskončil tak, jako před sto lety. Přispěla k tomu tehdy cla a může se něco takového opakovat nyní?

Pro nějakou perspektivu: Podle některých studií dosahoval produkt na hlavu v USA v roce 1921 asi 4500 dolarů (tedy dolarů roku 1985). Šlo o lokální dno po kterém přišel onen boom. A hrubý národní produkt na hlavu zvedl do roku 1929 na cca 5800 dolarů. Tedy o necelou třetinu výš. Pak začala pověstná Velká deprese a spekuluje se o tom, jak moc k ní přispěl tehdejší nástup celníků. Následující graf od Deutsche Bank ukazuje dlouhodobý vývoj průměrné celní sazby v USA a je z něj jasně zřejmé, že dvacátá léta minulého století nepřinesla jen boom produkce, ale i cel:

Z grafu také jasně vidíme následující dlouhé období, kdy panoval trend odcelňování. Končící tím, co se děje nyní a co svou prudkostí a rozsahem nechává vzadu i dvacátá léta století minulého. Mezi řadu otázek, které tento vývoj vyvolává, pak patří i ta, která se točí kolem cly (ne)vyvolané Velké deprese. A možného (ne)opakování podobného scénáře. Tématu jsem se zde věnoval už před časem, dnes se podíváme, co k tomu už před řadou let řekl odporník na mezinárodní ekonomii Paul Krugman. Ten už v roce 2009 k tématu cel a Velké deprese psal:

„Jedna věc, kterou slýcháte pořád, je, že protekcionismus způsobil Velkou hospodářskou krizi. Vždycky jsem to vnímal jako pokus o ušlechtilou lež. Neexistuje totiž žádný dobrý důvod se domnívat, že je to pravda. Ale bylo to použito k zastrašení vlád, aby si udržovaly relativně volný obchod“.

Tato svoje tvrzení tehdy ekonom opíral i o studii Barryho Eichengreena a Douga Irwina. Ta ukazuje, že „protekcionismus byl důsledkem hospodářské krize, nikoli její příčinou. Rostoucí cla nehrála velkou roli ani v počátečním poklesu obchodu“. Tehdejší dramatický pokles objemu mezinárodního obchodu byl „drtivě důsledkem celkové ekonomické imploze, protekcionismus ale skutečně hrál roli v tom, že brzdil oživení obchodu po zotavení produkce“.

Mohli bychom tedy dojít k závěru, že ani nyní vlna cel žádným ekonomickým propadem nehrozí, protože cla velice pravděpodobně neměla tento efekt ani před sto lety. Pan Krugman uvažuje ale jinak. Nedávno psal, že „trvalá cla jsou pro ekonomiku špatná, ale firmy si s nimi většinou dokážou poradit. S čím se firmy nedokážou vyrovnat, je režim, v němž obchodní politika odráží rozmary šíleného krále. Kde nikdo neví, jaká cla budou platit příští týden, natož v příštích pěti letech“.

Takový pohled může vést k ad absurdum závěru, že cla mohou být stabilně extrémně vysoká, ale stále budou lepší, než cla nízká ale proměnlivá. Tak to asi nebude, ale v principu nyní určitě existuje velký vliv nejistoty spojené s dalším vývojem cel (a nejen jich). Nejistoty, která nutí firmy k tomu, aby vyčkávaly a slovy klasika „nepouštěly se do žádných velkých akcí“. Což samo o sobě může fungovat jako brzda ekonomiky. Tento mechanismus byl během posledních týdnů a měsíců zmiňován mnohokrát a zdá se, že je skutečně ve hře.

Více i na X: JiriSoustruznik