Studie Forvis Mazars: Zdanění příjmů fyzických osob zůstává v rámci V4 podobné jako v minulých letech

Země Visegrádské čtyřky (V4) preferují progresivní zdanění příjmů fyzických osob. V České republice se daň z příjmů fyzických osob uplatňuje v progresivních sazbách 15 % a 23 % ze všech druhů příjmů, na Slovensku činí sazba daně z příjmů fyzických osob 19 % a 25 %, Polsko uplatňuje 12% a 32% sazbu a jediné Maďarsko má paušální daň ve výši 15 %. Sazbu daně ve výši 15 % pak v určitých specifických případech (příjem ze samostatné činnosti nepřesahující 100 000 EUR za rok) uplatňuje také Slovensko. Z 25 evropských a středoasijských zemí, jejichž daňové systémy studie CEE Tax Guide poradenské společnosti Forvis Mazars zkoumala, došlo ke zvýšení progresivních sazeb v Německu a Lotyšsku. Svou sazbu paušální daně zvýšilo Estonsko. Naopak v Chorvatsku došlo u marginální sazby ke snížení. Celkově tak lze (s drobnými odchylkami) sledovat trend zachování konstantní míry zdanění.

Zdanění v oblasti daně z příjmů fyzických osob vykazuje ve zkoumaných 25 zemích značné rozdíly. Zhruba polovina států uplatňuje paušální sazbu daně z příjmů fyzických osob v rozmezí od 8 % do 22 %. Příkladem je Republika srbská (8 %), Rumunsko (10 %), Maďarsko (15 %), Ukrajina (18 %) či Estonsko (22 %). Další státy upřednostňují progresivní daňové sazby, kde ty nejvyšší sazby dosahují až 50 %. Například v Rakousku je nastavené rozmezí sazeb od 0 % do 55 %, v Německu od 4 % do 47,475 %, ve Slovinsku od 16 % do 50 % nebo v Chorvatsku od 15 % do 23 % a od 25 % do 33 %. Progresi pomocí několika pevně daných sazeb uplatňuje také Slovensko (19 % a 25 %), Řecko (9 %, 22 %, 28 %, 36 % a 44 %), Polsko (12 % a 32 %) či Česká republika (15 % a 23 %). 

Studie společnosti Forvis Mazars ukazuje, že jen 5 ze zkoumaných 25 států upravily pro rok 2025 nějakou formou sazby zdanění příjmů fyzických osob. Česká republika patří k 20 zemím, které daňový systém pro fyzické osoby v oblasti sazeb letos neměnily. „Trendem v regionu CEE je zachování, popř. mírné zvyšování míry zdanění fyzických osob,“ uvedla manažerka daňového oddělení Forvis Mazars Gabriela Ivanco. „Například Německo zvýšilo rozptyl sazeb a Lotyšsko upravilo obě své sazby směrem nahoru,“ dodala Gabriela Ivanco. Estonsko pak zvýšilo svou paušální daň z 20 % na 22 % a Kosovo odebralo 4% sazbu. Jediným státem, který letos progresi snížil je Chorvatsko, které mírně upravilo rozpětí svých dvou daňových pásem (15 % až 23 % a 25 % až 33 %).

V rámci zemí Visegrádské čtyřky upravilo významnějším způsobem zdanění příjmů fyzických osob pouze Slovensko. To u příjmů ze samostatné činnosti, které jsou zdaňovány 15% sazbou, zvýšilo limit příjmů, na které lze tuto sazbu aplikovat, ze 60 000 EUR za rok na 100 000 EUR za rok. V rámci obecné daňové progrese pak na Slovensku 19% sazba platí pro daňový základ do výše 48 441,43 EUR za rok a 25% sazba pro částky přesahující tento limit. V České republice se daň z příjmů fyzických osob nezměnila, a i nadále se uplatňuje v progresivních sazbách 15 % a 23 % na všechny druhy příjmů, tedy jak na příjmy ze zaměstnání a samostatně výdělečné činnosti, tak i na příjmy z pronájmu či z kapitálových zisků. 

Studie Forvis Mazars rovněž srovnává povinné odvody zaměstnavatelů související se zaměstnáváním. „V průměru se u povinných odvodů zvýšil poměr nákladů zaměstnavatele k hrubým mzdám z loňských 16 % na 17 %, přičemž v roce 2023 byl poměr 15 %,“ upozornila Gabriela Ivanco na další trend. I zde jsou však mezi jednotlivými zeměmi značné rozdíly, a to i více než 30 %. V Rumunsku činí odvody 2,25 % a v Litvě dokonce jenom 1,77 % hrubé mzdy. Nejvyšší jsou odvody na Slovensku, a to 36,2 %. 30 % pak odvody přesahují už jen v Estonsku (33 %) a v České republice (obecně 33,8 % s maximálním vyměřovacím základem pro odvod pojistného na sociální zabezpečení ve výši 88 752 EUR (platí pro rok 2025)). V Polsku činí odvody 21,98 % a v Maďarsku 13 %. 

Srovnávání povinných odvodů zaměstnavatelů však naznačuje pouze to, že některé jurisdikce upřednostňují uložit daňovou a odvodovou zátěž raději na mzdy zaměstnanců než na zaměstnavatele, což ztěžuje srovnání systémů pouze na základě daňových sazeb a sazeb pojistného. Studie proto mimo jiné upozorňuje na skutečnost, že vhodnější metodou pro srovnání daňových systémů může být podíl celkové výše odvodů v souvislosti se zaměstnáním na celkových nákladech na práci z pohledu zaměstnavatele. Tento tzv. daňový klín ukazuje jaké procento nákladů práce plyne (v jakékoli formě) do státního rozpočtu. V roce 2025 se tento ukazatel pohybuje v rozmezí 13 % až 49 %, přičemž průměrná hodnota činí 38 % obdobně jako v loňském roce. Vzhledem ke skutečnosti, že průměr OECD činí 35 %, lze daňový klín v tomto regionu považovat za vysoký, zejména v případě členských států EU, kde je průměr 43 %.