Je dluhová krize měnové unie definitivně minulostí?

Vstup dalších států do bloku se společnou měnou často znovu otevírá domácí veřejnou debatu: V jakém stavu se nacházejí ekonomiky jižního křídla eurozóny? Mají stále vysoké dluhy, nebo se jim daří obnovovat důvěru trhů? Překonala měnová unie svá problematická období – a jak si vede například Řecko?

Navzdory obavám z rostoucích rozpočtových deficitů na globálních trzích se v květnu překvapivě dařilo státním dluhopisům zemí jako Itálie, Řecko a Španělsko. Jejich výnosy klesaly, zatímco výnosy amerických 30letých dluhopisů poprvé od roku 2023 přesáhly 5 %. Výnos italských dluhopisů se dokonce snížil o 50 bazických bodů na 4,3 %. Tyto dříve kritizované země, často vnímané jako fiskálně nezodpovědné periferie eurozóny, se v očích investorů proměnily v relativně obezřetné správce veřejných financí – na rozdíl od větších ekonomik, jako jsou Německo, USA nebo Japonsko, které své výdaje výrazně zvyšují.

Výrazně se snížil i tzv. spread mezi výnosy italských a německých dluhopisů, který klesl pod 1 % – z historických 5,7 % během vrcholu dluhové krize. Tato proměna vnímání přinesla rekordní příliv zahraničních investic do italských dluhopisů. Analytici očekávají, že trend zúžení výnosových rozdílů bude pokračovat. Celkově se zlepšené vnímání těchto států opírá o jejich fiskální disciplínu a stabilizaci po krizi, zatímco rostoucí výdaje v hlavních ekonomikách snižují jejich relativní atraktivitu.

Samostatný příběh pak představuje řecká ekonomika. V době vrcholících obav ze státního bankrotu se Řecko potýkalo se zadlužením kolem 200 % HDP a ročním schodkem rozpočtu kolem 10 %. Nezaměstnanost v letech 2012–2013 dosahovala až 25 %. Pro srovnání – v ČR byla nejvyšší nezaměstnanost v roce 2010 kolem 10 %.

Dnes se zemi relativně daří. Nezaměstnanost se pohybuje kolem 8 %, rating BBB+, který je nejvyšší za posledních 15 let, odráží zlepšenou schopnost splácet závazky. Zadlužení by se mělo do roku 2026 snížit na 140 % HDP. Přesto má řecká ekonomika stále určité slabiny. Je nadále příliš závislá na turistice a nemovitostech, zatímco inovace a průmyslová výroba zaostávají. Země se navíc potýká s "relikty" minulosti, jako jsou neefektivní veřejné služby nebo korupce.

Navzdory zlepšeným makroekonomickým ukazatelům tak zůstává Řecko zemí s hlubokými sociálními a institucionálními nerovnostmi, které by mohly kdykoli znovu vést k problémům. Pro ekonomiku závislou na turistice představuje výzvu i vývoj klimatu a jeho dopady. I z tohoto důvodu lze očekávat, že nároky na veřejné rozpočty budou opět postupně narůstat a země bude nucena hledat cesty k větší úspornosti.