Trumpovy obchodní války pokračují – tentokrát si to odskáče filmový Hollywood

Když Donald Trump oznámil záměr zavést 100% clo na zahraniční filmy, nešlo jen o populistickou výhrůžku. Tento krok má potenciál přetvořit celý ekosystém kulturního exportu. Evropské a asijské produkce přijdou o přístup na jeden z největších trhů, americké streamingové služby budou tlačeny do „vlastenectví“ a film se stane nástrojem obchodní politiky stejně jako auta či ropa. Akcie spojené s tímto průmyslem na negativní reakci nemusely dlouho čekat.  Akcie společností Netflix, Disney, Paramount a Warner Bros. Discovery krátce po otevření trhu klesly, a to až o 5 %.

V Česku sledujeme vývoj rovněž s napětím – a s vědomím, že důsledky mohou být protichůdné. Na jednu stranu hrozí omezení mezinárodní spolupráce, což by mohlo přibrzdit část zahraničních investic do evropských projektů, včetně těch natáčených u nás. Na druhou stranu by se ale právě Česko mohlo stát útočištěm pro produkce, které budou hledat nové cesty mimo americký trh. Historicky má totiž Česko v této oblasti solidní základ. Už od 90. let sem míří zahraniční filmové štáby díky kombinaci kvalitních filmařů, rozmanitých lokací a relativně nízkých nákladů. Od roku 2010 pak roste význam systému filmových pobídek – stát vrací produkcím až 20 % uznatelných nákladů. V roce 2022 se k nám díky tomu přesunula řada hollywoodských projektů včetně pokračování Mission: Impossible nebo The Gray Man.

 Zhruba 60 % z celkových ročních výdajů ve výši 10–12 miliard korun míří mimo samotný filmový průmysl – konkrétně na služby jako je ubytování, doprava, stavební práce či pronájem lokací a prostor pro natáčení. To znamená, že do celkového HDP se výdaje mohou významně multiplikovat – na každou utracenou korunu to může být až 1,8 Kč dalšího ekonomického efektu. Pro srovnání výdaje na obranu mají dopad např. pouze 0,3-0,9x.

Pokud Trumpova cla skutečně vstoupí v platnost, bude to mít dvojí efekt. Z jedné strany zkomplikuje export evropských filmů do USA, což může poškodit kulturní diverzitu i obchodní modely velkých producentů. Z druhé strany ale může paradoxně posílit poptávku po výrobních kapacitách v Evropě – právě kvůli snaze amerických studií držet náklady na uzdě nebo „obejít“ nová pravidla přes koprodukce. Pro český audiovizuální průmysl by tak mohlo jít o nečekanou příležitost – pokud stát zachová konkurenceschopné pobídky a flexibilitu v legislativě.