Dukovany, nebo Kocourkov? Česko může promarnit stovky miliard; více, než kolik mají nové Dukovany stát

Jihokorejci jsou notně rozlíceni. A žádají českou vládu o omluvu. Alespoň tedy v editorialu tamního nejčtenějšího anglicky psaného listu, The Korea Times. Noviny sice připouštějí, že rozhodnutí zakázat uzavření smlouvy o výstavbě dukovanských jaderných bloků učinil soud, tedy ten brněnský krajský, ale ani tak prý českou vládu nelze vyvinit.

Je například otázka, proč k podpisu smlouvy nedošlo hned po rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Pak by totiž francouzská společnost EDF neměla časový prostor k napadení verdiktu úřadu, podle něhož byl celý tendr na rozšíření Dukovan v pořádku, takže by se ani žádná žaloba nekonala.

A tedy ani žádný zákaz. A jihokorejská delegace v čele s ministrem průmyslu by se z Prahy nevracela s prázdnou, nýbrž s podpisem, pro nějž si přiletěla.

Návrat takové delegace s prázdnou vskutku působí jako ze špatného filmu. Či z Kocourkova. Jaký je však přístup samotné jihokorejské strany? Budí rozpaky. Což celé tak komplikované věci nepomáhá. Pokud prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR otevřeně říká, že je z přístupu jihokorejské strany zklamaný, je to závažné samo o sobě. A ještě závažnější, že to říká i přesto, že v představenstvu svazu sedí s šéfem ČEZ coby jeho viceprezidentem.

Jihokorejská strana zkrátka působí, jako že má celý kontrakt v kapse, přičemž zjevně není s to poskytnout dostatečné záruky participace českého průmyslu na výstavbě. A nejde o žádné drobné. Ve hře jsou stovky miliard korun, které se české ekonomice vrátí, bude-li míra participace vyšší.

Minulý měsíc aktualizovaná studie Centra ekonomických a tržních analýz propočítává pozitivní dopad celé dostavby Dukovan pro českou ekonomiku, a to jak při různých mírách podílu účasti tuzemského průmyslu, tak při její různé podobě (viz tabulka níže).

Záleží totiž také na tom, zda český průmysl dostane při dané úrovni participace na starosti spíše práce s vyšší přidanou hodnotou, například bude dominovat jeho zapojení v inženýrském stavitelství, anebo naopak práce s nižší přidanou hodnotou typu výstavby budov.
Tudíž pokud by se například tuzemský průmysl podílel na výstavbě z 65 procent, a to ještě s dominancí v oblasti prací s vyšší přidanou hodnotou, bude pozitivní dopad výstavby pro českou ekonomiku celkem 552 miliard korun v cenách roku 2023. Jestliže se však dočká jen zapojení z 20 procent, a to ještě navíc dominantně v oblasti prací s nižší přidanou hodnotou, pro českou ekonomiku z projektu "kápne" jen 136 miliard korun. Tedy o 416 miliard korun méně. Což je mimochodem suma, která převyšuje deklarovanou nákladnost celé výstavby, tedy 400 miliard korun, při Jihokorejci slibované ceně 200 miliard korun za jeden blok.

Takže míra participace českého průmyslu a její podoba je z hlediska dopadu na českou ekonomiku významnější finanční proměnnou než samotná, tolik skloňovaná cena celé výstavby. Je také hned zřejmější, proč z míry a podoby zapojení českého průmyslu je taková "kovbojka", proč se Jihokorejci náhle příliš neznají ke svým loňským slibům alespoň 60procentního podílu českého průmyslu a proč se najednou zdá být úspěchem, pokud by se zavázali alespoň k 30procentnímu podílu. Nepřijeli do České republiky dělat charitu, ale vydělat.

Je navíc třeba vnímat také realitu těžce rozpolcené vnitropolitické situace v Jižní Koreji. Stoupenec jihokorejského angažmá v Dukovanech, prezident Jun Sok-jol, se loni pokusil o vojenský puč v zemi, vyhlásil i stanné právo, načež vše zbabral, sesadili jej a padl do politických temnot. Za necelý měsíc mu lid Jižní Koreje zvolí nástupce. Favoritem je I Če-mjong. Tedy zavilý kritik jihokorejského angažmá v Dukovanech, jehož partaj – opoziční Demokratická strana – trvá na tom, že uvedený náklad 200 miliard na blok je hrubě podstřelený.

Politici jako I Če-mjong míní, že 60procentní slib zapojení českého průmyslu byl až příliš velkorysý a že – pokud by jej jihokorejská strana měla dodržet – se jí celá výstavba vůbec nevyplatí. Přitom smlouva mezi českou a jihokorejskou stranou bude případně k podpisu až za vlády dost možná právě tohoto muže, neboť brněnskému krajskému soudu bude trvat několik měsíců, než zákaz podpisu kontraktu – potenciálně – zruší.

Postupně se tedy, zdá se, rozplývá i naděje, že by česká participace mohla být alespoň 30procentní. Současně mizí také naděje, že se český průmysl bude podílet na jaderných projektech Jihokorejců jinde v Evropě. Z příslušných tendrů se totiž Jihokorejci v posledních měsících postupně stahují. To je ovšem opět v rozporu s jejich loňskými sliby.

Jeden se tak nemůže netázat, zda kocourkovsky působící rozhodnutí brněnského soudu, jež lze ovšem zároveň vnímat, vzhledem k tomu, oč jde, jako odvážné, není vlastně pro vládní politiky vysvobozením. Dost možná hrozila blamáž z hlediska promarnění impulzu pro českou ekonomika v rozsahu stovek miliard. A dost možná už nyní bude mít podpis tak zásadní smlouvy, jako je ta o Dukovanech, "na triku" někdo jiný, totiž příští česká vláda.

Rozhodnutí brněnského krajského soudu vlastně může být pro vládní politiky vysvobozením.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank