Čínská armáda robotů a navíc poháněných umělou inteligencí

Čína sází masivně na robotizaci poháněnou umělou inteligencí. V továrnách po celé zemi probíhá bezprecedentní vlna automatizace – od futuristických linek velkých automobilek až po malé kovodílny v uličkách Kantonu, jak ukazuje NYT v článku "Čína má v tarifové válce armádu robotů".


Například v dílně Elona Liho v Kantonu, obchodním centru jihovýchodní Číny, pracuje 11 dělníků, kteří řežou a svařují kov na výrobu levných pecí a grilů. Nyní se chystá zaplatit 40 000 dolarů čínské společnosti za robotické rameno s kamerou. Zařízení využívá umělou inteligenci k pozorování toho, jak pracovník svařuje boky trouby, a poté tuto činnost s minimálním zásahem člověka zopakuje. Ještě před čtyřmi lety byl stejný systém k dispozici pouze u zahraničních robotických firem a stál téměř 140 000 dolarů. "Dříve by mě nikdy nenapadlo investovat do automatizace," řekl pan Li a dodal, že lidský zaměstnanec "může pracovat pouze osm hodin denně, ale stroj může pracovat 24 hodin".

Podobné příběhy se odehrávají po celé Číně. V Ningbo má automobilka Zeekr dnes přes 820 robotů (oproti 500 před čtyřmi lety), kteří svářejí karoserie ve „tmavé továrně“ – prostoru bez lidí i světel. AI kontroluje kvalitu přes snímky z vysokorozlišovacích kamer a designéři využívají generativní algoritmy k navrhování interiérů. To vše znamená nižší ceny, vyšší kvalitu a schopnost přizpůsobit se tarifnímu prostředí.

Tento technologický skok má kořeny v národní strategii „Made in China 2025“, která určila robotiku jako jednu z deseti oblastí, kde se má země stát globálním lídrem. Vláda tlačí průmysl k adopci pokročilé automatizace, i formálně – třeba tím, že automobilky musely předložit videa s humanoidními roboty ve svých halách. Výsledky zatím nejsou dokonalé (například půlmaraton robotů v Pekingu zvládlo jen šest ze dvaceti účastníků), ale mediálně působivé.

Za tímto boomem stojí i demografická realita: porodnost se od roku 1987 propadla o dvě třetiny a většina mladých míří na univerzity, nikoli do továren. Zároveň Čína produkuje každoročně 350 000 strojních inženýrů – oproti 45 000 v USA.

V zemi, kde neexistují nezávislé odbory a rozhodnutí padají z vrchu dolů, se automatizace stala nejen cestou k ekonomickému přežití, ale i k dominanci. Robotizace v Číně tak není jen technologický upgrade – je to odpověď na stárnutí populace, geopolitická strategie a masová industrializace digitálního věku.

Pro Česko, které je dodnes jednou z nejprůmyslovějších ekonomik EU, je čínská robotická ofenziva znepokojivým signálem. Naše exportní modely závisí na automobilovém průmyslu, strojírenství a montáži komponent pro německý průmysl. Pokud v těchto oblastech dojde k přesunu know-how a výroby do robotizovaných čínských továren, může se stát, že naše „výhoda levné a kvalitní práce“ prostě přestane být výhodou.

Navíc demografie u nás míří stejným směrem jako v Číně: populace stárne, mladí lidé nechtějí do fabrik a technické obory ztrácejí prestiž. Jestli dnes nezačneme masivně investovat do automatizace, digitalizace výroby a školství včetně technického, za pár let už nemusí být co zachraňovat. Levné pracovní síly tu nebude dost a drahé bez robotů nedokážeme konkurovat.

Čínský model ukazuje, že investice do robotů a AI vyplatí i malým a středním podnikům. Je potřeba pomoci takové prostředí podpořit například podporou kapitálového trhu, zrychlením odpisů, podporou zlepšení kvality vzdělávání apod.

David Navrátil