Kvalita vzdělávání rozhodne o tom, zda bude Česká republika v příštích desetiletích růst, nebo stagnovat

Kvalita vzdělávání rozhodne o tom, zda bude Česká republika v příštích desetiletích růst, nebo stagnovat.

Mám k tomu 9 poznámek a tezí, které reflektují, kam se posouváme a co se už povedlo.

1️⃣ Přijímací řízení na střední školy

Už podruhé proběhlo digitálně, tedy snadno, přehledně a férově. Proces zabral jen pár minut, pokud už měl člověk zřízenu elektronickou identitu. Elektronický systém letos využilo 87 % uchazečů (ze 154 tis). Finální výsledky budou za pár dnů.

Je to drobný příklad, ale velmi výmluvný. Ve věci týkající se významné části společnosti jsme uskutečnili zásadní praktický posun v reálném čase. Ukazuje, že směřujeme ke školství, které je moderní, reaguje na potřeby společnosti a bude nám dávat přesné informace o tom, o co lidé skutečně mají zájem.

2️⃣ Naší prioritou je posilování všeobecného vzdělávání

Svět se mění. Už nevyhovuje tradiční model – základní škola, na střední škole „trénink“ na konkrétní zaměstnání a pro vyvolené nakonec akademická dráha.

Potřebujeme systém, který připravuje lidi s dobrým všeobecným základem a správnými kompetencemi. To jsou fakta. Doporučuje nám to OECD a lidé to vnímají stejně – o všeobecné vzdělání je stále větší zájem.

Proto jsme etablovali lycea jako důležitý pilíř vzdělávacího systému.

Nový obor Všeobecné lyceum dnes nabízí prvních 30 škol (819 nových míst), o dalších 980 (+5,6 %) míst meziročně vzrostl počet míst na čtyřletých oborech gymnázií (na 17 400). Jdeme tím naproti požadavkům pracovního trhu i samotných zájemců (ve zmíněných přijímačkách si lyceum zvolila téměř pětina žáků).

3️⃣ Reagujeme na společenskou poptávku.

Krajům a dalším zřizovatelům jsme dali větší volnost při zřizování škol. Chceme, aby do budoucna nabízeli všeobecné obory pro polovinu zájemců – což odpovídá průměru EU. Připravujeme také zjednodušení a zpřehlednění nabídky středoškolských oborů celkově.

A potvrzuje to i nedávný průzkum společnosti PAQ Research, který uvádí, že právě 50 % rodičů by dalo své dítě na gymnázium nebo lyceum, kdyby nemuseli taktizovat. Tyto školy dnes mají kapacity jen pro pětinu žáků, a tak se pro ně rozhodne jen třetina rodičů, zbytek nechce riskovat.

4️⃣ Musíme posilovat spravedlnost.

Dosud se bohužel potýkáme s regionálními rozdíly, nejen pokud jde o všeobecné obory. O tom, jaké má člověk perspektivy, stále hodně rozhoduje místo, kde žije, ne pouze jeho schopnosti.

V některých místech země se žák nedostane na gymnázium s 80 body, jinde stačí klidně o 30 méně. To je lidmi pociťováno jako neférové, ale je to také systémový problém. To musíme změnit, ale k tomu potřebujeme, aby spolupracovaly kraje.

5️⃣ Míč je na straně krajů.

Jak úzká nabídka všeobecně vzdělávacích oborů, tak regionální rozdíly vedou k mrhání potenciálem studentů i celé země. V obou případech je úkolem krajů, aby na to reagovaly.

My jsme jim vytvořili podmínky, dali jsme jim nástroje a musíme je dál motivovat, aby to řešily. Neplatí to pro všechny, některé jdou naopak příkladem, třeba můj domovský Jihomoravský kraj.

6️⃣ Základní škola děti nesmí odradit od vzdělávání.

Na ZŠ zavádíme nové rámcové vzdělávací programy. Znamenají méně memorování, víc prostoru pro motivaci, kritické myšlení a základní gramotnosti. V pilotním režimu se spustí už v září, naostro příští rok.

Pokud mám jmenovat jednu výzvu: Musíme zajistit inkluzi, která nás nebude omezovat. Dosavadní výsledky totiž nejsou všude pozitivní. Daří se začleňovat žáky s hendikepem, ale musíme vědět, že to není na úkor ostatních a celkové kvality vzdělávání.

Když totiž škola inkluzi nezvládá, majetnější rodiny raději dávají děti jinam, třeba do soukromé školy. V důsledku tedy čelíme dalším nerovnostem a nespravedlnostem. Je to rizikové místo, kde potřebujeme dosáhnout praktického zlepšení.

7️⃣ Potřebujeme víc vysokoškoláků.

V Česku stále máme jen 27 % vysokoškoláků v produktivní populaci (3. nejhorší číslo v EU). Mělo by jich přibývat, přitom ale platí, že ne všichni by měli dělat vědu – jde prostě o to, že kvalifikační nároky na řadu profesí se posouvají výše, než tomu historicky bylo, úměrně rozvoji technologií. Chceme mít alespoň dvě univerzity mezi nejlepšími univerzitami na světě, ale také potřebujeme, aby většina škol připravovala experty pro praxi, včetně startu vlastního podnikání.

Na vysokých školách proto rozdělujeme programy na akademické a profesní. Zahájili jsme rozvoj profesního terciárního vzdělávání včetně krátkého cyklu terciárního vzdělávání, který u nás dosud chyběl. Cílem je umožnit flexibilnější získávání konkrétních kvalifikací pro konkrétní povolání a zajistit prostupnost pro další vzdělávání.

8️⃣ Podporujme flexibilitu a svobodu volby

Paní poslankyně Renata Zajíčková dnes představí svůj návrh na proměnu vzdělávacího systému – jde mimo jiné o přeměnu osmiletých gymnázií na šestiletá plus zjednodušení a lepší systémové propojení všech úrovní.

Je to jediná ucelená a dostatečně konkrétní vize, která je nyní na stole a která je uzpůsobena navázat na dosud učiněné a připravené kroky. A hlavně je připravena tak, aby byl vzdělávací systém flexibilní a responsivní. Nemá smysl jej postavit na míru něčemu, co už za 5 let nebude platit. A není ani správné nikomu diktovat, co je pro něj nejlepší.

9️⃣ Systém je důležitější než peníze.

Otázku financí záměrně zmiňuji až na závěr. Ano, rozpočet MŠMT je rekordní – 291 miliard korun, o 22 miliard víc než loni a o 51 miliard víc než předloni. Ale to není to hlavní. Vysvětlím proč: Když jsem na minulé konferenci z této série mluvil o výdajích na obranu, uváděl jsem tu současná 2 % HDP a cíl 3 % do 5 let. A bylo celkem jasné, co to bude znamenat, kolik čeho navíc si armáda může koupit.

Dnes sice mohu říct, že Česko dává do vzdělání lehce přes 5 % HDP, ale co to vlastně znamená? Často tu panuje představa, že miliardy navíc vyřeší všechno, ale problémy našeho školství jsou mnohem víc záležitostí systémového nastavení.

Každá další vláda tak bude muset dále řešit otázky, jako jsou slučování škol, regulace růstu pedagogických míst a nastavování účinnější dělby práce mezi učiteli a odbornými podpůrnými pracovníky ve školství... A bude muset složitě hledat shodu. Školství je až příliš komplexní, obtížně reformovatelný resort závislý na vůli mnoha aktérů.

Závěr: Přemýšlíme globálně

Mám radost, že řada klíčových změn, které jsem tu zmínil, už platí. Další jsou ve finále a čekají už jen na finální schválení Poslaneckou sněmovnou.

Současně je třeba přiznat, že reformy neprobíhají tak rychle, jak bych si přál. A opakované výměny ministra školství nám v tom samozřejmě nepomohly. Jdeme ale správným směrem – k systému, který dokáže zajistit absolventy se solidním všeobecným přehledem, motivací dál se vzdělávat a šancí na dobrou, zajímavou práci.

Končím tedy provokativní, ale podloženou tezí: Jsme první vláda po mnoha letech, která o vzdělávání přemýšlí holisticky, komplexně a také v globálním kontextu. A jedině tento přístup nás může dovést k takovému vzdělávacímu systému, který naše země potřebuje.