Investicniweb.cz, rozhovor s M. Hamplem: Analýza Mojmíra Hampla: Globalizace, jak ji známe, skončila

Investicniweb.cz, 17.4.2025 – hostem byl Mojmír Hampl, předseda Národní rozpočtové rady. Celý rozhovor na webu investicniweb.cz.

Ve Spojených státech sílí přesvědčení, že by zemi prospělo se znovu více izolovat od zbytku světa. A není to jen myšlenka Donalda Trumpa. Kdo sledoval předvolební debaty, ví, že téma globalizace, kvůli které USA údajně desítky let tratí, rezonovalo hodně silně. Amerika se cítí zrazená a zhrzená, vysvětluje ve své nové knize Globalizace u konce s dechem předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl. Pro celosvětový řád to má ale podle něj smutné důsledky a Evropu to staví před existenciální dilemata. Hampl ve své knize také popisuje, proč jsme svědky otevřené celní války mezi USA a Čínou, a nazývá ji soubojem o post generálního ředitele planety.

Proč v USA rostou tendence k izolaci?

Chuť uzavřít se v USA rezonuje, protože rostou obavy, že země světu více dává, než od něj dostává. Na síle nabírají argumenty, že na ní všichni parazitovali a že to tamní obyvatele i ekonomiku stálo příliš. Nehledě na pocit, že vedle sebe Američané nechali vyrůst konkurenci, tedy Čínu, která teď chce být novým CEO planety. A to přesto, že Amerika zůstala největší a nejsilnější ekonomikou s obrovským technologickým náskokem a s nejrozvinutějším kapitálovým trhem.

Musela se celní válka s Čínou tak vyhrotit?

Cla na dovozy z Číny do USA i opačným směrem jsou aktuálně v podstatě prohibitivní, obchod obou zemí přestal dávat smysl. Čína je první opravdový strategický rival Spojených států, který říká: My to zvládneme, ale podle našich pravidel. V Číně navíc funguje spojení kapitalismu, nacionalismu a komunismu, přičemž vždy záleží na tom, který -ismus v danou chvíli zrovna vítězí.

Čínský prezident se nemusí tolik ohlížet na veřejné mínění ani na akciové trhy, a to dokonce ani v situaci, kdy se čínské ekonomice nedaří, řeší problémy se splasklou nemovitostní bublinou a pohybuje se na hraně deflace. I tak Si Ťin-pching říká: Jdeme do boje! To může řadu lidí v Trumpově administrativě utvrzovat v tom, že je Čína klíčový protivník. Upírání americké pozornosti na Asii lze ovšem pozorovat již delší dobu, Evropané to akorát dosud tolik nevnímali.

Mají cla alespoň nějakou logiku?

Cly, která Donald Trump nastavil onou dnes již legendární dětinskou tabulkou založenou na bizarním propočtu, bychom se v ochranářství ekonomik vrátili do let 1909 až 1910. Smutné ale je, že zatímco tehdy vznikala celá hnutí ekonomů, kteří takovou politiku zpochybňovali, teď tak silné odmítnutí nevidíme. V průměru cla znamenají zchudnutí celého světa. Jestli v tomto zápase mají někteří Američané pocit, že budou chudnout méně, tak budiž, ale nic skvělého to nepřinese.

Výjimka pro dovoz elektroniky a některých komponent je důkazem, že to asi není tak promyšlená strategie, jak se na začátku jevila. Když totiž ustupujete ve chvíli, kdy ten druhý ani nezačal naznačovat, že je připraven k ústupkům, lze jen těžko říci, že postupujete tak, jak radí Trumpova kniha The Art of the Deal.

V jaké pozici je Evropa?

Celní válka vytváří v Evropě existenciální dilemata. Od roku 2019 přišel starý kontinent o spoustu výhod, třeba o levné energie z Ruska nebo levný bezpečnostní deštník poskytovaný Spojenými státy. Ztratil tempo globalizace a nejnověji i pojistku proti zadlužování. To všechno v opravdu krátké době. V Evropě to vytváří novou situaci, která je složitější než ta v USA.

Zatím je reakce Evropy uměřená, neeskalační a vyčkávací, tedy přesně taková, jaká by podle Hampla měla být. Navíc je zatím do značné míry jednotná. Kdyby ale z USA dorazila výhodná nabídka, ale s předpokladem, že Evropa bude aplikovat stejná cla na čínské dovozy jako Spojené státy, jednota by podle ekonoma skončila. Každý stát by totiž mohl mít ve vztahu k Číně své vlastní zájmy.

Autoři: NRR/UNRR