Každý týden zemře v Rakousku člověk při požáru. Většinou doma

Domov považujeme za nejbezpečnější místo na světě. Paradoxně je to ale právě zde, kde nám hrozí největší riziko úmrtí při požáru. Vyplývá to z nejnovější analýzy rakouské Agentury pro požární prevenci, podle níž ročně zemře při požárech v průměru 48 lidí, přičemž drtivá většina těchto tragédií se odehrává v domácnostech.

Krutá čísla z rakouských domácností

Statistiky za posledních 17 let odhalují znepokojivý trend: v Rakousku dochází každoročně průměrně ke 45 požárům s fatálními následky. Ještě závažnější je zjištění, že 90 % těchto tragických událostí se odehrává v obytných budovách nebo soukromých bytech. Z průměrných ročních 48 smrtelných případů připadají oběti častěji na muže (57 %) než na ženy (43 %). Usmrcení byli v průměru ve věku 63 let. Informovala o tom začátkem února Agentura pro požární prevenci Horního Rakouska (BVS Oö.).

Kouř zabíjí častěji než plameny

Pro někoho možná překvapivým zjištěním může být fakt, že většina obětí (70 %) nepodléhá popáleninám, ale otravě kouřovými plyny. Popáleniny jsou důvodem úmrtí ve 20 % případů, zbývajících 10 % připadá na jiné příčiny spojené s požárem. „Domov je místo, kde se cítíte nejbezpečněji,“ řekl specialista BVS Horní Rakousko Günther Schwabegger. „Ale riziko, že budeme konfrontováni s požárem, je právě v domácím zázemí nejvyšší.“

Hlavními příčinami jsou běžné „domácí“ činnosti, jako je vaření nebo topení. Ty jsou spojeny se zvýšeným rizikem vzniku požáru, protože obvykle také zahrnují používání otevřeného plamene a ohně. Vzhledem k tomu, že většina budov je obytná, je podle BVS četnost požárů, například v důsledku elektrických závad, v soukromém sektoru mnohem vyšší než v jiných "rizikových skupinách", jako je průmysl, obchod nebo zemědělství.

Prevence může zachránit životy

Statistiky BVS ukazují důležitost nezávislé preventivní požární ochrany, a to bez ohledu na zákonem požadovanou požární kontrolu. „Mnoha požárním katastrofám v posledních letech se dalo předejít, kdyby byly postižené domácnosti vybaveny detektory kouře a hasicím přístrojem,“ připomíná Günther Schwabegger. Z dat totiž vyplynulo, že porovnání počtu lidských obětí při požárech a úmrtí, kterým bylo možné zabránit, ukazuje, že více než třetině tragických případů bylo možné předejít pomocí detektoru kouře.

Mezi další opatření, která lze s malým úsilím implementovat, patří nákup hasicích přístrojů a udržování únikových cest volných. Je důležité si uvědomit, že investice do požární bezpečnosti není zbytečným luxusem, ale může být rozdílem mezi životem a smrtí.