Vyhodnocení stupně ekonomické sladěnosti - Přizpůsobovací mechanismy - Plnění maastrichtských konvergenčních kritérií

Fiskální politika by při správném nastavení měla být stabilizačním prvkem ekonomického vývoje. V opačném případě se sama stává zdrojem šoků a prohlubování makroekonomických nerovnováh.

Fiskální politika v ČR sice pomohla zmírnit nepříznivé hospodářské dopady krizí v letech 2020–2023, nicméně jedním z důsledků je současně jeden z největších nárůstů veřejného zadlužení v poměru k HDP v EU. Schodek hospodaření sektoru vládních institucí v poměru k HDP od vypuknutí pandemie covid-19 v roce 2020 každoročně překračoval 3% referenční hodnotu maastrichtského konvergenčního kritéria, což v prostředí skokově rostoucích úrokových sazeb vyústilo ve výrazný nárůst výdajů na obsluhu dluhu sektoru vládních institucí. Na krize posledních let aktivně reagovaly svojí fiskální politikou prakticky všechny členské státy EU, ČR se však vyznačovala mimořádně dlouhotrvajícím fiskálním stimulem. I přesto ČR nadále spadá do skupiny nejméně zadlužených členských států EU. Co se týká plnění unijních fiskálních závazků, především díky konsolidačnímu balíčku nedošlo vůči ČR v roce 2024 (kdy již byla deaktivována všeobecná úniková doložka Paktu o stabilitě a růstu) k zahájení postupu při nadměrném schodku.

V roce 2024 by schodek sektoru vládních institucí měl klesnout pod 3 % HDP. Flexibilitu či případné změny v nastavení hospodářské politiky velmi podstatně limituje – vedle přetrvávající strukturální deficitnosti vládního sektoru – stávající vysoký podíl mandatorních a kvazimandatorních výdajů přesahující 90 % příjmů státního rozpočtu. Nedořešeny zůstávají některé oblasti dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, které odráží především fiskální dopady stárnutí populace. Pozitivní změny v této oblasti by však měla přinést důchodová reforma schválená na konci roku 2024.

Trh práce je dalším z významných mechanismů, jimiž se ekonomika může vyrovnávat s asymetrickými šoky při absenci samostatné měnové politiky.

Ukazatele vývoje v reálné části českého trhu práce se i přes nedávné problémy v ekonomice a období zvýšené inflace výrazněji nemění, problémem zůstává zejména dlouhodobě nízká participace žen v určitých věkových kohortách. Pozitivem je nadále jedna z nejnižších měr dlouhodobé nezaměstnanosti v EU, která zůstala nízká i v podmínkách turbulentního ekonomického vývoje v posledních letech. V něm trh práce navíc absorboval vysoký počet zahraničních pracovníků (nejen z Ukrajiny). Na druhou stranu rigidity trhu práce přetrvávají v oblasti regionální mobility pracovníků i nízké ochoty zaměstnanců měnit práci, což může bránit efektivnější alokaci zdrojů podporující dynamičtější oživení produktivity práce. Míra ekonomické aktivity populace se pohybuje na historických maximech, míra zapojení lidí v předdůchodovém věku na trhu práce je ve srovnání s ostatními zeměmi vysoká a stále roste.

Některé dlouhodobé problémy trhu práce však nadále přetrvávají. Míra participace žen zůstává i přes postupný nárůst v porovnání s ostatními zeměmi nižší, situaci by nicméně mohla zlepšit projednávaná tzv. flexibilní novela zákoníku práce, která obsahuje umožnění souběhu rodičovské dovolené a dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti u téhož zaměstnavatele stejně druhově vymezené práce jako obsahuje jeho pracovní smlouva. Podíl částečných úvazků zůstává v mezinárodním srovnání na relativně nízkých hodnotách.

Z pohledu nominálních veličin přispívá k flexibilitě trhu práce nižší zdanění práce ve srovnání s vyspělejšími zeměmi EU, ale také stále nízká minimální mzda v poměru ke mzdě průměrné. Daňové změny v roce 2021 přispěly ke snížení celkového zdanění práce, což se projevilo i ve zmírnění „pasti nízké mzdy”, která snižuje motivaci k hledání lépe placené práce. I přes svůj pokles zůstává relativně vysoká „past nezaměstnanosti“, která snižuje motivaci k návratu do zaměstnání. Minimální mzda je v poměru k průměrné mzdě (40 % v roce 2023) v porovnání s ostatními sledovanými zeměmi nižší, nicméně ukazatel může zkreslovat institut zaručených mezd v ČR. Na základě schválené novely zákoníku práce se však do budoucna tento poměr postupně zvýší až na 47 % v roce 2029.

Z hlediska celkové konkurenceschopnosti ekonomiky se dle ukazatele vydávaného Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu (IMD, 2024) ČR v rámci sledovaných zemí řadí stále mezi ty lépe hodnocené, ač se její konkurenceschopnost snížila.

Stav finančního sektoru hraje důležitou roli ve schopnosti ekonomiky tlumit ekonomické šoky.

Český bankovní sektor se v průběhu roku 2023 vyvíjel příznivě a udržel si vysokou odolnost proti možným negativním šokům. Jeho kapitálová pozice zůstala i díky předepsaným kapitálovým rezervám a dobrovolnému přebytku kapitálu nad regulatorními požadavky robustní a ve srovnání s ostatními sledovanými zeměmi spíše vyšší. Kapitálové rezervy spolu s přebytkem kapitálu vytvářejí příznivé předpoklady pro plynulé úvěrování reálné ekonomiky i pro absorpci případných zvýšených úvěrových ztrát. Ziskovost českého bankovního sektoru sice meziročně mírně klesla, zůstává však nad průměrem eurozóny. K solidní ziskovosti v ČR i jiných zemích EU přispěly zejména nízké ztráty ze znehodnocení úvěrů a stabilní úrokové zisky.

Likviditní pozice domácího bankovního sektoru se v roce 2023 zlepšila a nadále zůstává robustní, a to díky dlouhodobě vysokým podílům likvidních aktiv a stabilních zdrojů financování. Míra selhání úvěrů zůstává v ČR stejně jako v ostatních sledovaných zemích – navzdory přetrvávajícímu prostředí relativně vysokých úrokových sazeb – v blízkosti svého historického minima.

Graf 2.5: Ukazatele bankovního sektoru v roce 2023 v %

Zdroj: ECB (2024).

Pozn.: Celkový kapitálový poměr je poměr kapitálu banky k rizikově váženým
aktivům. Vyjadřuje tak finanční sílu banky a vypovídá o její schopnosti
krýt případné budoucí ztráty kapitálem.