Plnění maastrichtských konvergenčních kritérií - Kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů

Přijetí státu do eurozóny je podmíněno úspěšným, minimálně dvouletým setrváním národní měny v mechanismu směnných kurzů (ERM II). Mechanismus předpokládá pohyb kurzu v rámci fluktuačního rozpětí ±15 % bez devalvace centrální parity a nadměrných tlaků na kurz. Formální plnění kurzového kritéria je možné až po vstupu ČR do ERM II, do té doby lze hodnocení provádět pouze v hypotetické rovině. Současně je třeba vzít v potaz, že EK a ECB mohou při hodnocení plnění konvergenčních kritérií pro splnění kurzového kritéria vyžadovat pohyb kurzu i výrazně blíže k dojednané centrální paritě, než činí fluktuační rozpětí ±15 % (ČNB, 2024).^{^[1]}

Před vstupem do ERM II by byla stanovena centrální parita koruny k euru, vůči níž by se fluktuace měnového kurzu sledovaly. Délka setrvání v mechanismu je stanovena minimálně na dva roky před vyhodnocením připravenosti na přijetí eura. Z dokumentů Strategie přistoupení České republiky k eurozóně (ČNB, Vláda ČR, 2003), Aktualizované strategie přistoupení České republiky k eurozóně (MF ČR, 2007) i Analýzy NERV k přijetí společné evropské měny (NERV, 2024) vyplývá, že ČR by měla setrvat v ERM II jen po minimálně nutnou dobu.

Hypotetická centrální parita CZK/EUR je pro účel tohoto materiálu stanovena jako průměrná hodnota kurzu v 1. čtvrtletí 2022, tedy ve čtvrtletí předcházejícím hypotetickému vstupu do ERM II na počátku 2. čtvrtletí 2022, který by umožňoval případné přijetí eura od 1. ledna 2025. Z Grafu 1.4 je patrné, že měnový kurz se po většinu sledovaného období pohyboval kolem hypotetické centrální parity. Po zpevnění do blízkosti historicky nejsilnější úrovně v 1. polovině roku 2023 se kurz koruny postupně navrátil k hypotetické centrální paritě a v průběhu roku 2024 měl tendence se pohybovat na relativně slabších úrovních, což souviselo zejména s rychlejším poklesem úrokových sazeb ČNB oproti sazbám v zahraničí, jen pozvolným oživením české ekonomiky a nestabilním geopolitickým prostředím. Přesto se kurz koruny po celé období dvou let pohyboval se značnou rezervou uvnitř vymezeného pásma ±15 %. Nadměrným výkyvům kurzu koruny nicméně po část roku 2022 bránila ČNB svými intervencemi na devizovém trhu.^{^[2]}

Graf 1.4: Nominální měnový kurz CZK/EUR

Pozn.: Hypotetická centrální parita je simulována průměrnou hodnotou kurzu v 1. čtvrtletí 2022. Údaje do 28. ledna 2025. Zdroj: ČNB (2025). Výpočet MF ČR.

Podle prognózy MF ČR (2025) kurz koruny vůči euru v roce 2025 zůstane zhruba stabilní, což bude zřejmě ovlivněno značným působením geopolitických faktorů, které by tak ve výsledku mohly vyvážit mírně apreciační vyznění domácích ekonomických fundamentů – oživení evropské i tuzemské ekonomiky, vyšší růst oproti eurozóně a příznivý úrokový diferenciál na pozadí pokračujícího globálního uvolňování měnových podmínek. Dlouhodobý pozvolný tlak na posilování koruny by mohla nadále vytvářet reálná konvergence. To by však nemělo být v rozporu s plněním kurzového kritéria. Tento závěr je veden i tím, že historicky bylo hodnocení uvedeného kritéria na straně posilování domácí měny mírnější a posuny centrální parity ve směru revalvace byly tolerovány.

[1] Interpretace kurzového kritéria není zcela jednoznačná a zejména případná odchylka od centrální parity ve směru slabší koruny by byla pravděpodobně posuzována přísněji, než by odpovídalo uvedenému rozpětí ±15 %. Blíže viz Příloha A tohoto dokumentu či diskuse v tematické kapitole ERM II a maastrichtské kritérium stability kurzu: co čeká centrální banku cílující inflaci? obsažené v ČNB (2024).

[2] V květnu 2022 ČNB v reakci na výrazné oslabení koruny zahájila devizové intervence. Od října 2022 již ČNB nebyla na trhu aktivní, intervenční režim formálně ukončila v srpnu 2023, kdy zároveň obnovila program odprodeje části výnosů z devizových rezerv.